Ottův slovník naučný/Uzda

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Uzda
Autor: Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 270-271. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Bridle (angl.)
page=1

Č. 4501. Udidlo (h) s hřídelem nelomeným a s postraničkami (p); ř řetízek podbradní.

Uzda, (fr. bride, it. briglia, angl. bridle) je zařízení na ovládání koně, mezka, osla, vůbec zvířete podsedelního nebo tahouna a skládá se 1. z udidla, uzdidla čili zubadla kovového, nejčastěji železného či ocelového, které působí přímo na citlivou mezeru bezzubou v dolní čelisti zvířete; 2. ze soustavy řemenné, která slouží k tomu, aby udidlo mohlo býti vloženo do huby a vůbec mohlo působiti. Nejhlavnější druhy uzdy jsou troje: 1. stíhlo, 2. pelham a 3. udidlo se hřídelcem nelomeným (vyobr. 4501.), které je nejostřejší a jehož sama o sobě zřídka se užívá, nýbrž ve spojení se stíhlem jakožto úplného kantáru. Postraničky působí jako páky dvouramené, s osou na koncích hřidélka; čím je dolejší rameno delší a hřídélko tenčí a rovnější, tím u. působí silněji. Postraničkám S-ovitě zahnutým náleží přednost před rovnými, protože oněch zvíře nemůže chytnouti do zubů a tím přerušiti působivost uzdy. Hřidélko mívá proti jazykovým zlozvykům zvířat tvary poněkud různé, jako uprostřed vypnulinu do výše a pod. FM.