Ottův slovník naučný/Uvarov

Ottův slovník naučný
Uvaria	Uvarov	Uvarovit

Údaje o textu
Titulek:	Uvarov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 266-267. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Uvarov (rozcestník, rus.)

Uvarov, jméno šlechtického a hraběcího rodu rus., odvozujícího původ svůj od Murzy Minčaka, jenž přistěhoval se z veliké hordy k velkokn. Vasiliji Dmitrijeviři a byl pokřtěn na jméno Simeon. Syn jeho Uvar Semenovič stal se zakladatelem rodu U-ých, usazeného ve Pskově, odkud v polovici století XVI. přešel do Běleva. Druhá větev odvozuje původ svůj z počátku XVI. století. Z rodů těch vynikli hlavně:

1) U. Feodor Petrovič, hrabě, generál (* 1773 — † 1824), za polského povstání dlel ve Varšavě, ale vyvedl šťastně svůj oddíl a spojil se s gen. Igelstromem, načež účastnil se několika operací proti povstalcům. R. 1805 velel gardovému jízdnímu pluku v bitvě u Slavkova a podnikl několik útoků ku podpoře pravého křídla. R. 1810 poslán do Multanska k armádě Kamenského, jenž svěřil mu zvláštní oddíl ke krytí obležení Silistrie, po jejímž pádu táhl s armádou na Šumen a vyznamenal se u Batyna, začež udělen mu řád sv.Jiří II. tř. Za války r. 1812 jako velitel záložní jízdy účastnil se bojů pod kolockým klášterem a při Borodině, načež v boji při vsi Krymské pomohl útokem sboru Miloradovičovu k úspěchu a pod Vjazmou a Krásným přinutil protivníka k pouhé obraně. V l. 1813-14 nalézal se při caru Alexandru I. a r. 1821 byl velitelem gardového sboru.

2) U. Sergej Semenovič, hrabě a státník (* 1786 — † 1855), sloužil nejprve v zahranič. ministerstvě a byl poslán k vyslanectví vídeňskému, r. 1809 stal se tajemníkem vyslaneckým v Paříži. Zde seznámil se s mnohými zástupci literatury a vědy, jako s bratry Humboldty, Goethem a j. Odtud posílal také své články do rus. i cizích listů. R. 1810 stal se kurátorem učeb. okruhu petrohrad., od r. 1822 byl ředitelem departementu pro obchod a průmysl, r. 1818 zvolen za praesidenta petrohrad. akademie a konečně stal se r. 1832 zástupcem ministra nár. osvěty a r. 1832 ministrem, kterýžto úřad zastával do r. 1849. Za něho byla zřízena universita v Kijevě, položen základ reálnímu vzdělání, změněny řády gymnasijni a universitní, ustálen zvyk posílati mladé sily za hranice atd. Mezi jiným první jal se otiskovati výkazy o své činnosti v založeném jím »Žurnale« min. nár. osvěty. jako předseda akademie přičinil se o zřízeni pulkovské observatoře a vypraveni několika vědec. exkursí a pod. Méně blahodárný byl jeho vliv na tisk, který za něho sevřen by] krutou censurou. Mimo jiné byl také protivníkem Puškinovým.

3) U. Aleksěj Sergějevič, hrabě, archaeolog, syn před. (* 1824 — † 1884), studoval v Petrohradě a na universitě v Berlíně a Heidelberce. Oblíbiv si vlivem otcovým Pogodina, Granovského a j. historikův archaeologií, podnikl r. 1848 řadu výzkumů, jejichž výsledky podal ve franc. a rus. díle Izslědovanija drevnostěj juž. Rossiji i beregov Černago morja, kterým dobyl si vynikajícího postaveni mezi rus. badateli. Pracuje sám, pomáhal i jiným, udílel podpory a praemie z vlastních prostředků. R. 1851 otevřel 757 kurhanů v bývalém kníž. Suzdalském a na základě výzkumů těch vydal dilo Merjaně i jich byt pa kurgannym raskopkam. V l. 1863 až 1854 svěřeny mu archaeol. vykopávky v tavrické gub. R. 1857 založil při petrohrad. akademii uvarovské praemie na počest svého otce a touže dobou byl zvolen za správce odděleni rus. a slovanské archaeologie. Vrátiv se z delší cesty po Itálii a Řecku, stal se 1864 předsedou archaeolog. společnosti moskev. a založil archaeologické vjezdy, jež scházejí se pravidelně po 3 letech v jednom ze šesti měst nejbohatších památkami rus. starobylosti. Z jeho iniciativy pořizovány soupisy památek, palaeografické sborníky nápisů, vydání alb památek Novgoroda, Pskova, Rjazani, Trojicko-Sergijevské lavry atd. Nebylo vůbec jediného podniku společnosti, při němž by nebyl činným. Tak jeho péčí vydán návod k vykopávkám kurhanův a podniknuto mnoho speciálných výzkumů. Činnost jeho korunována byla založením historického musea v Moskvě. R. 1881 vyšel první díl jeho práce Archeologija Rossiji. Kamennyj period. Výčet jeho prací obsahuje spis »Nězabvennoj pamjati gr. A. S. U-a« (Kazaň, 1885). — Choť jeho Praskovja Sergejevna U-a, roz. kněž. Ščerbatova (* 1840) pokračuje v archaeol. výzkumech svého muže, předsedá v moskev. archaeol. společnosti a na archaeol. sjezdech a řídí s nevšední energií a znalostí vykopávky v záp. Rusku.