Ottův slovník naučný/Utika

Ottův slovník naučný
Utiešinović	Utika	Utile cum dulci

Údaje o textu
Titulek:	Utika
Autor:	Justin Václav Prášek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 258-259. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Utica

Utika (Ἰτύκη, Utica), slavné starověké město v sev. Africe, v nynějším Tunisu, založené na pahorku mezi zátokou Karthaginskou a sev. ramenem řeky Bagrady, nyní Medžerdy; založena byla plavci foinickými z Tyra kol r. 1000 př. Kr., ale záhy nabyla soupeře mocného v Karthagině, s níž, přes veškero blízké kmenové i kulturní příbuzenství, žila vždy ve zjevném soupeřství, ale poměry donucena byla uznávati svrchovanost její. Než politická závislost nebyla nijak újmou obchodu utickému, podporovanému výborným a hojně navštěvovaným přístavem. Proto pojata U. i do prvé obchodní smlouvy, r. 507 př. Kr. mezi Římem a Karthaginou ujednané, a také Hannibal smlouvaje pomoc proti Římu r. 215 př. Kr. s Filippem III., kr. makedonským, výslovně zahrnul i U-ku, jakkoli tato, ze soupeřství proti Karthagině, stála na straně Agathokleově a po prvé válce punské podporovala nebezpečnou vzpouru žoldnéřův. Za třetí války punské přestoupila U. zřejmě k Římanům, začež dostalo se jí po pádu Karthaginy území jejího až po Hippo Zarytos a učiněna hlavním městem provincie Afriky. Důležitá byla úloha, jíž podjala se U. za války s Iugurthou. Za druhé války občanské, po bitvě u Thapsa, chtěli vůdcové optimátův, Cato ml., Metellus Scipio a král Juba v Utice sebrati rozptýlené síly své, když však úmysl selhal, skončil zde Cato sebevraždou. Za to Caesar zasadil Utice těžkou ránu, obnoviv Karthago, z níž se již nevzpamatovala, jakkoli udělil jí Augustus práva municipia, Hadrián ji učinil kolonií a Septimius Severus obdařil právem italským. Záhy proniklo do U-ky křesťanství a již ve III. stol. po Kr. bylo zde sídlo biskupské. Za stěhování národů v utrpěla U., byvši vzata Geiserichem vandalským, později Byzantinci a konečně Araby. Ke konci VII. stol. byla již pusta. Někdejší přístav a jeho okolí zaneseny jsou bahnem řeky Medžerdy, tak že toliko zřejmy jsou někdejší hráze přístavní, ale na pahorku, kdež bývalo město, zachovaly se posud hojné zbytky, v nichž badatelé francouzští shledávají kurii, chrám Apollinův, divadlo a amfitheater. Hojné zachovaly se cisterny a zbytky vodovodu. Ve zříceninách objeveny úlomky soch a některé nápisy latinské, avšak i foinické. Pšk.