Ottův slovník naučný/Utěšinović

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Utěšinović
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 258. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Související články ve Wikipedii:
George Martinuzzi (angl.)

Utěšinović Jiří, praelát a státník uher. († 17. pros. 1551), byl syn chorvatského šlechtice a matky Benátčanky, po níž přijal jméno Martinuzzi. Po 20. roce byl přijat do kláštera pavlánského v Polsku, jako převor v Czętochowě v Polsku se seznámil se Zápolským po útěku jeho z Uher r. 1528; konal mu hned tehda mnohé služby, stal se pak jeho stálým rádcem; konečně byl povýšen za biskupa varadinského. Po utvoření pašaliku budínského r. 1541 U. byl hlavním rádcem vdovy po Janu Zápolském, jejímuž synu Janu Sigmundovi byl sultán vykázal vévodstvi Sedmihradské. Ale U. měl vždy na mysli obnovení jednoty a koruny uherské. Dříve doufal, že je splní Zápolský, po jeho smrti došel k přesvědčení, že je provésti může jen rod habsburský. Již r. 1542 jednal s Ferdinandem I. o postoupení Sedmihradska za slušnou náhradu, jíž by se dostalo Janu Sigmundovi Zápolskému. Potom zaváděl pořádek do správy zemské, ujímal se lidu poddaného a Székelů. Šlechtě bylo jeho počínání proti mysli a královna Isabella také cítila se příliš omezovanou. R. 1549 ujednal s plnomocníkem Ferdinandovým návrh smlouvy, podle níž král Ferdinand měl mladému Janu Sigmundovi Zápolskému za postoupení Sedmihradska dáti knížetství Opolské a Ratibořské ve Slezsku. Královna Isabella dověděla se o smlouvě a zpravila o ní sultána, který proti U-i ihned zdvihl válku; ale U. odrazil útoky turecké i přívržencův Isabelliných. Potom upokojil sultána vypravením poselstva do Cařihradu, které popřelo smlouvu s Ferdinandem. Ale smír s královnou netrval dlouho, královna r. 1551 svolala sněm šlechty sobě věrné do Enyedu, na němž dala U-a prohlásiti za zrádce. U. však na základě dřívější smlouvy s Ferdinandem dožadoval se jeho pomoci, kterou přivedl španělský šlechtic Jan Castaldo, a královna Isabella musila smlouvou Ferdinandovi postoupiti Sedmihradsko. Správu Sedmihradska svěřil Ferdinand Jiřímu U-i, který brzy potom od papeže jmenován byl kardinálem. Opanování Sedmihradska mělo za následek válku s Turky; U. vykonal rychle přípravy k obraně, ale zároveň hleděl oklamati a zdržeti Turky vypravením posla do Cařihradu, který vykládal, že jen spiknuti Isabellino přinutilo U-e užíti pomoci Ferdinandovy, že postoupení Sedmihradska stalo se proti jeho přání a že obnoví starý pořádek, jak bude možno. O tomto poselství zpravil U. krále Ferdinanda, ale ten se nedovedl zbaviti podezření, že U. jej chce oklamati; proto nařídil tajně Castaldovi, aby kardinála střehl, a kdyby u něho shledal zrádné jednání, aby neváhal na něho sáhnouti. Castaldo, jemuž U. byl nepohodlný, poněvadž mu nedovolil pleniti zemi, královu nedůvěru svými zprávami víc a více rozněcoval. Zatím turecké vojsko, neměvši štěstí v Sedmihradsku, odtáhlo v pros. 1551 do zimního tábora do Bělehradu srbského. Na příští rok byl svolán sněm do Prešpurka, na němž U. se měl sejíti s králem Ferdinandem. Tu však dostavil se na U-ův zámek Alvincz turecký posel, v čemž Castaldo uviděl zrádné jednání a proto dal U-e 17. pros. 1551 zavražditi.