Ottův slovník naučný/Uran (oběžnice)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Uran (oběžnice)
Autor: Gustav Gruss
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 214–215. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Uran (planeta)

Uran, veliká oběžnice objevená 13. bř. 1781 Vilémem Herschelem, jenž chtěl planetu pojmenovati na počest panovníka Georgium sidus. Francouzští astronomové jmenovali novou oběžnici podle objevitele, jiní Cybele. Posléze zavedlo se podle Bodea jméno Uranus (Nebešťanka) s označením Astronomický symbol Uranu, v Anglii se užívá na pamět objevitele značka ♅. Po přesném výpočtě dráhy U-ovy seznalo se, že byla oběžnice různými pozorovateli dlouho před Herschelem viděna, pokládána jsouc za stálici. Průměrná vzdálenost U-ova od slunce činí 19·18 astr. jednotek, lineárně 2851 millionů km. Doba siderického oběhu kolem slunce činí 84 roků 7 dnů 9 hodin 22 min., výstřednost dráhy rovná se 0·04634. Na U-u jeví se slunce (pod úhlem 99’’) jako malý kotouč. Průměr U-ův jest asi 53.000 km (4 průměry zemské). Teprve YoungoviSchiaparellimu se podařilo uzříti na kotouči planety několik slabých pruhův. Obsah U-ův jest 90kráte větší obsahu země; hmota U-ova jest 15kráte větší hmoty zemské, střední hustota U-ova jest asi 1/5 střední hustoty země. Volný pád na povrchu činí v prvé vteřině jen 4·m, váha tělesa jest na U-u o 1/10 menší než na zemi. Tvar U-ův studovali různí astronomové. Seeliger shrnuv veškery výsledky měření pro průměr U-ův určil hodnotu 3’’·823 pro vzdálenost 19·183 planety od slunce. Dobu rotace U-ovy určili při sploštěnosti 1/10 MädlerHerschel mezi 71/4 a 121/2 hodinami. Vidmo U-ovo ukazuje určitý počet pruhův a svazů, jež vznikají absorpcí v ovzduší planety. Pruh vidma U-ova délky vlny 618 μμ splývá s pruhem vidma Jupiterova a Saturnova. V lomivější části vidma jest viděti na fotogrammech čáry Fraunhoferovy. Albedo U-ovo 0·64 jest větší než u ostatních velikých planet. Jasnost U-ova rovná se jasnosti průměrné hvězdy velikosti šesté. Oběh kolem slunce koná U. ve dráze pouze 46’ nakloněné k ekliptice. Z měření odlehlostí trabantův od planety velikým refraktorem washingtonským odvodil Newcomb hmotu U-ovu rovnou 1/22.000 hmoty sluneční. Tabulky pohybu U-ova podal Leverrier v XV. sv. Mémoires. Elementy U-ovy jsou: Epocha 1850 0 středního času pařížského:

střední délka 29°17’ 50’’˙ 91 + 15475’’˙ 11138 t
dél. perihelu 170°50’ 7’’˙ 1 + 53’’˙ 4582 t
délka uzlu 73°13’ 54’’˙ 4 + 18’’˙ 057 t
sklon 0°46’ 19’’˙ 72 0’’˙ 0173 t
t počet roků julianských.

Měsíce U-ovy. Vilém Herschel objevil 11. ledna 1787 dva nejzevnější měsíce: TitaniiOberona, viditelné pouze v mocnějších dalekohledech. Titania obíhá U-a asi za 9 dní, Oberon za 131/2 dní. Odlehlosti od planety jsou u Titanie 31’’·5, u Oberona 42’’·1. Lassel na Maltě objevil 24. říj. 1846 dva velmi slabé měsíčky, jež náležejí k předmětům nejnesnadněji pozorovatelným a jež John Herschel pojmenoval ArielUmbriel. Siderické doby oběhu kolem U-a jsou pro Ariela 252, pro Umbriela 414; odlehlosti od planety obnášejí 13’’·8, resp. 19’’·2. — Při podmínce, že albedo trabantů se blíží albedu planety, stanovil Pickering cestou fotometrickou průměry: Titanie 940 km, Oberona 870 km. Jasností se rovnají hvězdám 14. velikosti. Sklon dráhy (téměř společné) všech trabantů činí 98°, t. j. měsíce U-ovy opisují dráhy retrográdní. Marth udává polohu roviny, v níž družice se pohybují, vzhledem k rovníku zemskému: délku uzlu 165°·77, sklon 75°·21 (pro rok 1880·0). Nejlepší elementy drah měsíců podal Newcomb. Gs.