Ottův slovník naučný/Uraemie

Ottův slovník naučný
Úřad	Uraemie	Uragán

Údaje o textu
Titulek:	Uraemie
Autor:	Emerich Maixner
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. S. 209. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Uraemie(WD)

Uraemie (z řec.), močokrevnost. Je-li vyměšování moči po delší čas úplně nebo velmi podstatně potlačeno, dochází k rozmanitým pathologickým jevům, které zahrnujeme názvem u. Veškeré chorobné stavy lidského těla, kterými odměšování moči bývá potlačeno, mohou zaviniti u-ii: zatvoření močovodů kaménky neb nádory, zánět ledvin dlužno jmenovati v prvé řadě. Po svém průběhu u. utváří se jako prudká nebo vleklá. Prudká forma vyskytuje se v podobě křečí, připodobňujících se epileptickým (eclampsia uraemica). Záchvat, který se hlásá bezvědomím, tonickými a i klonickými křečmi a hlubokým komatem, předcházejí některé předzvěstné jevy: bolest hlavy, závrať, obluzení, spavost, těžkosti žaludeční, dávení a zlenění tepu. Teplota tělesná bývá snížena neb nápadně zvýšena. Po záchvatu nezřídka se dostaví úplná slepota (uraemická amaurosa), která nezakládajíc se na anatomických změnách pozadí očního, záhy mizí. Výjimečně dostavují se obrny v podobě hemiplegie, afasie a mírná maniatální rozčilení, časem také značný třes. Eklamptický záchvat jest osamocen, ale také vystřídá se jich celá řada. V nepříznivém případě nemocný zmírá v hlubokém komatu. —

Vleklá u. poskýtá zaokrouhleného obrazu klinického, skládajíc se z rozmanitých příznaků, které prodlením doby se vystřídají. Nejdůležitější jevů jsou nervové: bolest hlavy (ve formě migrainy), neuralgie lícní, schvácenost, nezpůsobilost k duševnímu zaměstnání. Dále trapné svědění pokožky, škytavka, zvracení, průjmy, katarrhy průdušek, dušnost, oedem plicní. Povšimnuti zasluhují charakteristické změny na sítnici oční (drobné výlevy krevní a zánětlivé změny — retinitis albuminurica). Kdežto prudká u. s hojným odměšováním moči přestává a tudíž vymezeně krátké trvání má, provleče se vleklá forma do týdnův a měsíců; mimo to přináší nemocnému rozmanité nebezpečí, budíc záněty rozmanitých tkaniv, které přecházejí v hnisání. Jmenovány buďtež hnisavé záněty podkožního vaziva, zánět pohrudnice, osrdečníku, výjimečně pobřišnice a plen mozkových, zánět plic. V posledních dnech žití dostavují se do pokožky četné drobné i větší výlevy krevní. Není pochybnosti, že při u-ii běží o toxický účinek výmětných hmot, které v krvi byvše zadržány ve větším množství se hromadí. Zprvu se pomýšlelo na močovinu, ale rozmanité experimenty ukázaly, že močovina viněna býti nemůže, ani neznámým fermentem z močoviny vyniklý uhličitan ammonatý. Tou dobou pomýšlí se na účinek toxinů, povstávajících rozštěpem tkani a rozmanitými chemickými pochody lidského organismu (autointoxikace). Starší theorie počítala s oedemem mozku, který však při u-ii jen zřídka bývá nalezen. Mx.