Ottův slovník naučný/Ušakov

Ottův slovník naučný
Ušak	Ušakov	Ušas

Údaje o textu
Titulek:	Ušakov
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 254. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Ушаков (rozcestník, rusky)

Ušakov: 1) U. Simon nebo Pimen Fedorovič, malíř ikon (* 1626 — † 1686), žil v Moskvě a sloužil při »oružejném prikaze«, kde pracoval o umělecké výzdobě různých předmětů, jmenovitě církevních, a záhy proslul jako nejlepší moskev. ikonopisec, tak že postavil se v čelo těchto umělcův a založil samostatnou školu, která těšila se přízni Aleksěje Michajloviče. Zachovalo se dosti mnoho ikon jeho práce ve chrámech moskevských, dílem zkažených opravami, ale z původních jeho maleb lze viděti, že U. náležel k předním umělcům své doby a že snažil se ruské církevní malířství vymaniti z routiny a ztrnulosti. Srv. G. Filiminov, S. U. i sovremennaja jemu epocha rus. ikonopisi (Moskva, 1873).

2) U. Fedor Feodorovič, admirál rus. (* 1743 — † 1817), vyznamenal se za turecké války r. 1787 a r. 1790 Potemkin svěřil mu velitelství černomořského loďstva. Z té doby počíná jeho sláva. U. odebral se se svým loďstvem ku břehům Anatolie, bombardoval Sinúb a zničil přes 26 lodí nepřátelských, načež u průlivu Kerčského odrazil loďstvo turecké a pak je porazil u Hádžibeje. R. 1791 zvítězil u Kalakrie a r. 1798 vyplul do Středozemního moře, obsadil některé ostrovy a dobytím Korfu zlomil panství francouzské nad ostrovy Iónskými. Později byl náčelníkem baltického cvičného loďstva. Jeho jménem nazván obrněnec pobřežní obrany v loďstvu baltickém.

3) U. Vasilij Apollonovič, spisovatel rus. (* 1789 — † 1838), sloužil ve vojště a u Borodina byl raněn. R. 1819 šel do výslužby a usadil se v Moskvě. Z jeho povídek těšila se zvláštnímu úspěchu Kirgiz-Kajsak (Moskva, 1830). Bělinskij viděl v ní zárodek zdravého realismu a nazval ji podivuhodnou a neočekávanou. U. zajímal se o divadlo a byl osobně znám s mnohými cizími autory a umělci. O sobě vydal ještě: Kot-Burmoséka (t., 1831); Dosugi invalida (t., 1832— 35); Poslědnij iz kňazej Korsunskich (t., 1837); Byli i pověsti (t., 1838); Chámovo otroďje. Kartina rus. byta (1845); Premjer major (1846) a j. Mnohé oplývají humorem. Ke konci života rozešel se s novými literárními směry a napsal pamflet na Bělinského Pijuša (»Bibliot. dlja čtěnija«, 1835).

4) U. Aleksandr Kleonakovič, generál rus. (* 1803 — † 1877), vyznamenal se ve válkách turec. r. 1828—29 a za polského povstání r. 1831. R. 1853 byl náčelníkem 7. pěší divise a vyznamenal se dne 11. bř. 1854 při přepravě přes Dunaj a dobytí tureckých okopů. R. 1865 byl se svou divisí přidělen k posádce sevastopolské a 4. srp. účastnil se bitvy na ř. Černé. R. 1863 byl náčelníkem oddílu Radomského a přispěl k potření polského povstání. R. 1864 byl přidělen k ministerstvu vojenství a přičinil se nemálo o zavedení vojensko-soudní reformy, načež r. 1867 byl předsedou hlavního soudu vojenského.

5) U. Aleksandr Pavlovič, mineralog rus. (* 1833 — † 1874), sloužil ve vojště a pak při ministerstvě financí. Z mládí zabýval se mineralogií a jméno jeho objevovalo se často ve zprávách akademie pařížské. O sobě vydal: Dragocěnnyje kamni v promyšlennom i miněralogičeskom otnošeniji (Petrohrad, 1862). Psal též mnoho o umění, jmenovitě o balletě.

6) U. Aleksandr Sergčjevič, spis. rus. (* 1836), měl v Moskvě knihkupectví a získal si jméno dobrého znalce stavu kupeckého, o němž uveřejnil mnoho článků v předních listech. Čásť jich otiskl ve sborníku Naše kupečestvo i torgovlja s serjeznoj i karikaturnoj storony (Moskva, 1865—67, 3 d., s pseud. Russkij Kupec). Mimo to vydal: O čajě i sacharě v rus. torgovlě (t., 1861); Očerki Moskvy (t., 1862—66, 3 d., 8 pseud. N. Skavronskij) a j. Psal též povídky, jež vydal ve sborníku Iz kupečeskago byta (t., 1862). Mimo to napsal komedie: Kommissioněr (t., 1865); Risknul da i zakajalsja (t., 1866); Iskal bulavku, a našel ženu (t., 1866) a drama Starobrjadka.