Ottův slovník naučný/Tribun

Ottův slovník naučný
Tribulus	Tribun	Tribuna

Údaje o textu
Titulek:	Tribun
Autor:	Otakar Jiráni, Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 727–728. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Tribun, lat. Tribunus, byl u Římanů pův. náčelník obce, ale v době nám známé označují se jménem tím jiní úředníci římští, z nichž nejdůležitější jsou: 1. T-i aerarii. Víme o nich, že byli to úředníci finanční, zaměstnaní vybíráním válečné daně (tributum) a vyplácením mzdy vojsku. V jakém spojení byli s tribuemi, není známo; někteří pokládají je, ač sotva právem, za náčelníky tribuí. Když po r. 167 př. Kr. nebylo již tributům vybíráno, pozbyli hlavní funkce své, ale nepřestali existovati, nýbrž v poslední době republiky tvořili dokonce zvláštní stav, z něhož podle zákona Aureliova z r. 70 př. Kr. brána byla vedle senátorův a jezdců třetí kategorie porotců. I byl zajisté počet jejich dosti značný; nelze však udati, jakým způsobem přetvořili se z původních úředníků ve zvláštní stav. – 2. T-i celerum viz Equites, str. 688b. – 3. T-i militum. Tak slují velitelé legie. Pro nejstarší vojsko řím. připomínají se 3 t-ové vojenští, z nichž každý velel sboru 1000 mužů, vybranému z jedné tribue. V době republiky stojí v čele každé legie 6 t-ů; z těch veleli vždy dva a to po dva měsíce, střídajíce se nejspíše denně ve vrchním velení. Původně jmenoval je konsul sám, ale později osoboval si právo to lid a od r. 207 př. Kr. volil sám v komitiích tributních 24 t-u potřebných pro pravidelný kontingent čtyř legií. Konsul jmenoval nadále jen ty t-y, jichž bylo třeba pro legie nadpočetné. T-ové tito sluli t-i mil. rufuli, od lidu jmenovaní t-i mil. a populo. Za císařství jmenoval t-y dříve lidem volené císař (t-i mil. Augusti) a úřad ten, k němuž vyžadovala se příslušnost ke stavu jezdeckému, pokládán za počátek úřední karriery. Funkce t-ů týkaly se jednak administrativy a jednak taktiky vojenské. Veleli legiím na pochodu i v bitvě, obstarávali dovoz špíže, měli dozor na stráže v táboře, udržovali kázeň, účastnili se vojenské rady, ve starší době byli činni při odvodě, vybírali místo pro tábor a jmenovali centuriony. Význam jejich obmezil hlavně Caesar; za něho totiž t-ové rekrutovali se hlavně ze vznešených, ale nezkušených jinochů římských, a tu Caesar, nemoha na ně spolehnouti, svěřoval velení legie zkušeným legátům, čímž položen základ k stálým velitelům legie za doby císařské. – 4. T-i militum consulari potestate. Dočasný úřad tento vznikl r. 445 př. Kr., kdy patriciové, nechtějíce povoliti snaze plebeju po dosažení konsulátu, přistoupili na kompromisní návrh, aby místo konsulů volenii byli v komitiích centuriátních t-ové vojenští, opatření mimořádně mocí konsulskou, mezi něž by měli přístup i plebejové; ale ve skutečnosti poměrně jen málo plebejů dosáhlo tohoto úřadu. S počátku byli 3 neb 4, později pravidelně 6. Úřední hodnost a kompetence jejich byly celkem tytéž jako konsulů. Neměli však práva jmenovati zástupce svého po dobu nepřítomnosti v městě, nemohli též triumfovati a po složení úřadu nenabývali nároku na stejná práva v senátě jako konsulové. Úřad tento trval, střídaje se s konsulátem, až do r. 367, kdy odstraněn zákonem Liciniovým. – 5. T-i plebis sluli vyšší úředníci plebejští, zřízení podle vzoru úředníků patricijských a to na základě t. zv. lex sacrata po prvé secessi lidu r. 494 př. Kr. Úkolem jejich bylo chrániti plebejů proti libovůli úředníků patricijských. S počátku byli 2, pak 5, ale ještě před decemvirátem stoupl počet jejich na 10. Voleni byli ze svobodných plebejů zprvu v komitiích kuriátních, ale od r. 471 v tributních za předsednictví úřadujících t-ů; při volbách těch byla intercesse nepřípustná. Úřad nastupovali 10. prosincem a úřední místností byla jim basilika Porciova. Odznakem jejich byla pouze subsellia a místo liktorů provázeli je viatores. Úřední moc t-ů byla s počátku skrovná, ale časem nabyla, spíše ovšem cestou faktického užívání než zákonných ustanovení, rozsahu takového, že byla ve skutečnosti nejvyšší mocí ve státě a proto také použili ji Caesar a Augustus k upevnění svého postavení. Ke vzrůstu tomu přispěla hlavně nedotknutelnost (sacrosanctitas) tribunská, proti níž jediným účinným prostředkem byla intercesse kollegů nebo provokace ke komitiím tributním a později k centuriátním. Nejstarším právem t-ů bylo právo ochrany (ius auxilii), již poskytovali jednotlivým plebejům na jejich žádost ve všech případech, kdy cítili se nějakým aktem úředníka patricijského poškozeni, na př. při odvodě, ve při civilní i trestní a j. Ježto musili zakročiti osobně, nesměli se vzdáliti na celý den z města a musili i v noci míti dům otevřený. Právo toto rozšířili záhy tak, že zakročovali (intercessio) nejen proti všem aktům úředníků patricijských, nýbrž i proti návrhům zákonů ve shromážděních lidu a usnesením senátu, která dle mínění jejich čelila proti zájmům celého stavu i obce. Jediné proti úředníkům s imperiem neměli této moci. Vedle intercesse t-ové měli po ruce i právo disciplinárně potrestati (coercitio) každého, kdo v úředním jednání jim se protivil. To dovolovalo jim neposlušného zatknouti, po případě jmění jeho zkonfiskovati a pokutou peněžní neb i na hrdle jej potrestati. Jednání sněmovní a intercesse proti němu byla jim dovolena, ale přístupu do kurie neměli, nýbrž směli se usaditi jen u dveří; po vyrovnání s plebeji dosáhli i tam přístupu, i směli tu hlasovati a mluviti, ba i senát svolávati, což však jen zřídka se dálo. Naproti tomu měli již od počátku právo svolávati plebeje ve schůze (concilia) k jednáni a rozhodování o věcech stavovských a k volbě úředníků plebejských. Právo to nabylo důležitosti zvláště od té doby, kdy usnesení shromáždění těchto stala se závaznými pro celou obec a concilia přeměněna ve sněm celého národa (comitia tributa). Tu řídili pak t-ové volby svých nástupců i aedilů plebejských. Na zákonodárství měli ovšem též vliv, zvláště od doby zákona Hortensiova (r. 287 př. Kr.), jimž plebiscita postavena na roven zákonům. Zvláště důležitá však byla jejich pravomoc ve věcech soudních, podle níž poháněli před komitia všechna provinění, jimiž poškozeny zájmy státní, zvláště pokud dopustili se jich úředníci. – Po vyrovnání s plebeji t-ové stali se úředníky státními a postaveni na roveň vyšším úředníkům, od nichž lišili se jen tím, že neměli imperia, vnějších odznaků a pak obmezeným právem konati auspicia. Přirozeno, že značná moc tato sváděla často k zleužívání a že vyskytovaly se pokusy obmeziti ji. Učinil tak zvláště Sulla obmeziv hlavně jejich právo intercesse a iniciativu zákonodárnou, ale již r. 70 př. Kr. Pompejus obnovil moc jejich v bývalém rozsahu a v té formě přesel tribunát do císařství, za něhož však vlastní moc úřadu toho přešla na císaře a t-ům zbyly jen některé funkce bezvýznamné. O.J-i.

T-i byli v Itálii za panství byzantského náčelníky jistého oddílu vojska. Byli podřízeni podle okolnosti vojvodovi (dux), veliteli vojska (magister militum) nebo exarchovi. Někde býval v městě jen t. jeden, jinde zase jich bývalo několik podle velikosti posádky. V onom případě, když totiž posádka nebyla silnější, t. spravoval nezávisle všechny záležitosti, jež se daly spojiti s jeho vojenskou mocí, a nabýval zároveň povahy úředníka civilního. Obvod podrobený jeho moci nazýval se tribunátem. Podle těchto t-ů nazývali se t-y i správci benátských ostrovů, na něž se uteklo obyvatelstvo z italské pevniny před Langobardy. Když ostrovy tyto spojily se pod jedním vojvodou (dux) nebo velitelem vojska (magister militum), t-i zůstali podřízeni tomuto vrchnímu správci, pokud se týče veliteli. S vývojem benátské ústavy, když se bývalý duca (dux) proměnil v dožete (doge), proměnil se i úřad tribunský. T-i stali se prvými rádci dožete. – S t-y setkáváme se ve středověku i v některých dalmatských městech, v Zadru, Splitu, Rabu a Osoru. Byli podle všeho asi správci jednotlivých částí města. – V Polsku sluje t-em úředník zvaný polsky wojski (v. t.). -dlc.