| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Towiański |
| Autor: |
Jan Hanuš Máchal |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 619–620. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
Towiański Andrzej, mystik polský (* 1. led. 1799 v Antoszwinci na Litvě — † 13. kv. 1878 v Curichu). Studoval gymnasium a universitu ve Vilně, ale nemoha se pro těžkou chorobu oční delší dobu zabývati pracemi, k jejichž konání je potřebí zraku, nechal studií, ponořil se do sebe a oddal se mystickému hloubání. Měl záhy tajemná vidění a domníval se, že žije v nejužším styku s duchy i samým Bohem. R. 1818 stal se správcem okr. soudu vilenského, později assessorem soudu hlavního. Při důležitějších rozsudcích neřídil se tak předpisy zákona a rozumu, jako spíše vnuknutím plynoucím z modlitby a náboženské meditace. Po smrti svého otce ujal se správy rodného statku, snažil se zlepšiti poměry sedlákův a povznésti jejich mravnost. V povstání polském r. 1831 neměl účastenství, předpovídaje nešťastný konec jeho. Často jezdil za hranice a několikrát prodléval v Karlových Varech. Sám byl povahy krotké a nevýbojné, proto neodvážil se vystoupiti činně jako apoštol nového učení, k němuž vlastním přemítáním dospěl; za to vytrvale hledal osobnost, která by svým veřejným postavením, zápalem a energií byla schopna učení jeho realisovati. Posléze připadl na slavného básníka tehdejšího Ad. Mickiewicze, jehož náklonnost k náboženskému mysticismu byla mu známa. Proto r. 1841 vypravil se do Paříže a rázem získal Mickiewicze pro své učení. T. objevil se Mickiewiczovi jako »člověk-prorok, sklad divných tajemství Božích a velké moci«. Učení jeho podlehl nejen Mickiewicz, nýbrž i Słowacki, Goszczyński a celá řada jiných Poláků, kteří utvořili sektu towianismu. Vypuzen byv z Paříže, T. prodléval v Brusselu, v Římě a konečně odebral se do Švýcarska, kde také zemřel. — T. věřil, že má poslání od Boha, aby naplnil, »realisoval« Slovo Boží na zemi. Kristus přinesl sice Slovo Boží lidem a podal svým životem vzor jeho »realisace«, ale lidstvo pro svou vůli zlou nebylo schopno rázem toho vzoru dosíci; ono může toliko po stupních k němu se povznášeti. Posláním T-kého jest právě přivésti lidstvo k druhému stupni realisování Slova Božího. Takových stupňů bude prý sedm; teprve na sedmém stupni vyjasní se úplně Slovo a rozšíří se království boží na zemi. Povinností člověka, který chce přispívati k naplnění Slova Božího, jest: povznésti ducha, přemoci tělo a pozvednouti je na výši ducha, t. j. ve zvláštní stav duševní exaltace. Prostředky, jimiž člověk může k pravé exaltaci dospěti, jsou rozmanité, na př. modlitba, t. j. úplné povznesení ducha k Bohu a spojení s ním, dále stálá práce ducha, zpověď, odevzdání se Bohu, přemáhání těla atd. Výsledkem těchto usilovných cvičení duševních má býti ton, t. j. zvláštní napjaté vzrušení ducha, v němž člověk zapomíná sama sebe a co nejtěsněni se spojuje s Bohem, jest přístupen vnuknutí z nebes a obcuje s Bohem i se světem duchů. Podle učení T-kého pouze tři národové: Židé, Francouzové a Poláci jsou dosud schopni naplniti Slovo Boží; jsou to »bratří starší«. Židé dlouhým utrpením, Francouzové svým zápalem, Poláci prostotou a zbožností zjednali si tu velikou lásku u Boha, že první mohou slyšeti Slovo Boží na vyšším stupni rozvoje. Ostatní národové jsou »bratří mladší«, kteří ještě nedorostli k pochopení »správy Boží«, kteří ještě dlouho musí pracovati, nežli dospějí tam, kde stojí »starší bratří«. V učení T-kého jest mnoho nejasného a záhadného, neboť mistr na konkrétní otázky svých přívrženců rád odpovídal tajemně a vyhýbavě. Spisy jeho vyšly ve 3 dílech v Turině r. 1882 a »Akta i Dokumenta« k jeho životu tamtéž. Srv. Współudział Ad. Mickiewicza w sprawie A. T-kiego. Listy i przemówienia (Paříž, 1877), T. Canonico, Andrzej T. (Turin, 1897); Jan Mazurkiewicz, Andrzej T. Studjum psychologiczne (1902). Ml.
PD old 70