Ottův slovník naučný/Tiskové právo

Ottův slovník naučný
Tisk	Tiskové právo	Tismice

Údaje o textu
Titulek:	Tiskové právo
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 466–468. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Tiskové právo. Až do r. 1848 platila u nás v t-m p-vě censura (v. t. 3). Zrušení censury bylo prohlášeno nejv. rozhodnutím ze 14. bř. a patentem z 15. bř. 1848. Prozatímný předpis z 31. bř. 1848, jenž ostatně nevešel skutečně v život, upravuje u nás po prvé t. p. podle systému repressivního, který přijat byl také v obou prozatímných naříz. z 18. kv. 1848 a – nečítajíc přerušení nastalého ve Vídni v listop. 1848 – zůstal potom již v trvalé platnosti. Svoboda tisková zásadně tím uznaná byla však pozdějšími předpisy čím dále tím více oklešťována (dekr. min. spr. z 18. pros. 1848 a výn. min. vnit. z 20. pros. 1848 a cís. patent z 13. bř. 1849). V době reakční zavedena byla některá zařízení tisku nepříznivá (»systém výstrah« a administrativní zastavení časopisu) a v témž duchu vydán i tiskový řád ze 27. kv. 1852. Řízení tiskové upravil cís. pat. ze 14. bř. 1849, nahrazený předpisy trestních řádů ze 17. led. 1850 a 29. čce 1853. Po obnově ústavnosti předloženy říšské radě příslušné osnovy vypracované Lienbacherem, z nichž vyšel zákon tisk. a zák. o říz. tisk. ze 17. pros. 1862, č. 6 a 7 ř. z. z r. 1863. Zák. tisk. setrval při názoru nyní již překonaném, že tisk sám a rovněž i živnosti tiskové jsou obecně nebezpečny. Tím vysvětlují se v něm četná ustanovení, jimiž tisk přes to, že jinak – proti tiskovému řádu z r. 1852 – dostalo se mu značné volnosti a úlevy: zbytečně se obmezuje a tísní. Zák. o řízení tisk. přidržel se v celku zásad reformovaného řízení trestního, provedených v řádu tr. ze 17. led. 1850 (viz Řízení trestní), zavedl však zároveň t. zv. objektivné řízení, jehož nadužíváno v praxi k bezohlednému stíhání opposičního časopisectva. Zákl. zákony st. z 21. pros. 1867 vytkly pro zákonodárství tiskové tyto zásady; 1. Čl. 13 zák. o všeob. pr. státních obč.: »Každý má právo v zákonných mezích volně projevovati své mínění slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením. – Není dovoleno ani dávati tisk pod censuru, aniž obmezovati ho systémem koncessním. Správní zákazy poštovské nevztahují se k tiskopisům tuzemským.« 2. Čl. 11 zákona o moci soudcovské: »O vině obžalovaného při .... zločinech a přečinech spáchaných obsahem tiskopisu rozhodují porotci.« Ve smysle tohoto posledního ustanovení vydány zákony z 9. bř. 1869, č. 32 a 33 ř. z, jimiž soudnictví porotní (nepřijaté zákonodárstvím z r. 1862) znova zavedeno při deliktech právě zmíněných. Na místo těchto zákonův a zákona o říz. tisk. z r. 1862 nastoupila ustanovení řádu tr. z 23. kv. 1873, řízení toto jednotně upravující. Částečné změny zákona tisk. ve smysle tisku příznivém provedly: novella z 15. říj. 1868, jež týká se hlavně tiskových oprav a odpovědnosti některých osob pro zanedbání povinné péče a pozornosti a zrušila trest soudního zastavení časopisu (§ 38); zák. z 30. bř. 1874 (zrušení daně insertní); z 9. čce 1894 (zrušení kaucí časopiseckých) a z 27. pros. 1899 (zrušení kolku časopiseckého a kalendářního). Konečně předseda minist. a správce min. sprav. dr. Körber předložil sněmovně poslanecké říšské rady osnovu nového zákona tiskového, která sice nepouští se valně – vyjímajíc kolportáži a řízení tiskové – do změn zásadných, ale přece obsahuje mnohá jednotlivá ustanovení ve prospěch tisku a zvláště časopisectva. Tato osnova jest základem pro osnovu subkomitétu, zvoleného tiskovým výborem sněmovny poslanecké (»osn.«), resp. pro osnovu tohoto výboru.

K charakteristice platného p-va t-ho a návrhů obsažených v »osn.« budiž uvedeno toto:

I. Živnosti tiskové, t. j. ty, jež zabývají se výrobou tiskopisů, nakládáním na ně nebo obchodem s nimi, platné právo i osn. zásadně řadí mezi živnosti koncessní (§ 3 odst. 1 z. t. a § 15 č. 1 a 2 živnost. ř. z 15. bř. 1883; osn. § 11 odst. 1). T. zv. kolportáže tiskopisů obmezena jest (§ 23 z. t.) zejména v těchto směrech: 1. Podomní obchod s tiskopisy jest naprosto zakázán (rovněž § 17 osn.). 2. Neméně zakázán jest naprosto odbyt pouliční, zahrnujíc v to pouliční vyvolávání, nabízení a pod. Osn. naproti tomu zásadně připouští i tento způsob odbytu, dovolujíc jej při tiskop. periodických vůbec každému po předchozím oznámení úřadu bezpečnosti, při neperiodických pak živnostníkům k obchodu s takovými výrobky oprávněným, při rozdávání zdarma konečně každému i bez předchozího oznámení (§§ 12 až 18). 3. Sbírati předplatitele neb upisovatele smějí jen ti, kdož opatření jsou povolením k tomu konci od úřadu bezpečnosti zvláště vydaným. (Osn. § 19 dovoluje to živnostníkům k obchodu s tiskopisy podle řádu živn. oprávněným a pro tuzemské tiskop. periodické jejich administracím.) 4. K vyvěšování atd. plakátů na ulicích a jiných veřejných místech třeba zvláštního povolení úřadu bezpečnosti, vyjímajíc toliko oznámení rázu pouze místního nebo živnostenského, jako divadelní návěští, oznamování veřejných zábav, pronájmů, prodejův atd. (i to však jen na místech úřadem k tomu vykázaných). Podle osn. § 20 lze vyvěšovati plakáty bez předchozího povolení, avšak úřady bezpečnosti a jejich orgány mohou plakáty odkliditi, když by obsahovaly skutkovou povahu trestného činu. – Zvláštní obmezení odbytu dopouští § 26 ve formě odnětí poštovního debitu při tiskop. cizozemských. Osn. § 23 místo toho dává ministerské radě právo zakázati rozšiřování cizozemského tiskop. periodického. – K vydávání časopisu není třeba povolení, nýbrž jen předchozího oznámení, jež má vydavatel učiniti státnímu zástupci a zeměp. úřadu bezpečnosti (§ 10, 11, 25). K hospodářským břemenům tisku náleží nyní jen odvádění povinných výtisků některým veřejným úřadům a ústavům (§ 18, osn. § 27).

II. Rázu policejního jsou: 1. Povinnost označiti na každém tiskopise místo tisku, jméno nebo firmu tiskaře a nakladatele (místo tohoto může býti při tiskop. periodických pojmenován vydavatel) a na každém listě (čísle) nebo sešitě tiskop. periodického také jméno alespoň jednoho odpovědného redaktora (§ 9, poněkud odchylně osn. § 7). Z toho jest výjimka jen při takových výrobcích tisk., které se vydávají toliko pro potřeby živnosti a obchodu nebo domácího a společenského života, jako formuláře, ceníky, navštívenky a pod. (osn. jmenuje také volební lístky a volební provolání). Podmínky způsobilosti k odpovědnému redaktorství stanoví § 12 (osn. § 9). Viz Redaktor. 2. Povinnost odváděti úřadu bezpečnostnímu a v místech, kde má své sídlo státní zástupce, také jemu výtisky na zkoušku (povinné výt. v nevl. smysle), a to při každém tisk. periodickém a takových neperiodických, jejichž objem nepřesahuje 5 (osn. 3) tisk. archů (§ 17, osn. § 26). 3. Povinnost tiskopisů periodických otiskovati zaslané jim opravy (viz Oprava tisková), §§ 19–22. Osn. (§§ 24, 25) užívá mírnějšího názvu »odpověď« a zmirňuje vůbec značně tuto povinnost (na př., že odpověď nesmí přesahovati trojnásobného rozměru zprávy; že pro její podání vyměřuje se lhůta šesti neděl; že uveřejnění jak odpovědi soukromé, tak úřední může býti žádáno zdarma jen, pokud odpověď neobsahuje co do rozměru více než dvakráte tolik, co místo opravované; že redaktor má zůstati trestu prost, jestliže, odmítnuv uveřejnění, jednal bona fide atd.). 4. Povinnost tiskop. periodických uveřejňovati úřední výnosy, soudní nálezy atd. (§ 20, osn. nezná).

III. Delikty tiskové mohou býti dvojího způsobu. Buď jsou to projevy myšlenkové, jež jsou trestnými již podle všeobecných zákonů trestních, na př. urážky, uražení Veličenstva, rouhání, vyzývání k činům trestným atd. (delikty »obsahové«, spáchané »obsahem tiskopisu«). Trestnost těchto deliktů řídí se povšechnými předpisy zákonů trestních. Výjimku činí immunita parlamentního zpravodajství (§ 28 z. t., § 31 osn. Viz Immunita v právu trestním). Některým osobám z. t. ukládá zvláštní odpovědnost za tyto delikty, byť i nebylo lze jim je přičítati podle povšechných zásad práva trestního, a to tenkráte, když zanedbaly zvláštní péče a pozornosti jim vzhledem k obsahu tiskopisu přikázané. To jsou: redaktor, nakladatel tiskopisu neperiodického, tiskař a rozšiřovatel. Čl. III. zák. z 15. říj. 1868, § 3 osn. Druhá skupina deliktů tiskových záleží v přestoupení zvláštních předpisů p-va t-ho rázu živnostenského nebo policejního (viz napřed I. a II.). Zvláštní ustanovení obsahují §§ 27 a 40 z. t. (osn. §§ 28 a 34) o promlčení při del. tiskových, stanovíce podmínky promlčení obviněnému v celku příznivější, než obecné právo tr.

IV. Zvláštnosti řízení trest. ve věcech tiskových týkají se: 1. soudní příslušnosti (§§ 484–487 ř. tr.; viz Soud trestní). Osn. §§ 35, 36 uchyluje se hlavně v tom, že z přečinů proti bezpečnosti cti přikazuje soudům porotním jen ty, které jsou naznačeny v odst. 1 a 3 čl. V. zák. ze 17. pros. 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863 anebo byly spáchány proti některému členu říšské rady nebo sněmu nebo proti členu zastupitelstva obecního nebo okresního pro působnost náležející k jejich povolání, při přestupcích pak § 21 (týkajících se hlavně kolportáže) uznává věcnou příslušnost všech soudů okresních (majících právomoc trestní) bez rozdílu. 2. Vydávání t. zv. objektivního nálezu (§ 492 ř. tr., osn. nezná) a 3. zastavení periodického tiskopisu, kteréž má ráz prostředku donucovacího a jest buď soudní (§§ 11 a 21, viz Oprava tisková) nebo policejní (§§ 11 z. t. a § 1 zák. z 9. čce 1894). Osn. tohoto prostředku nezná.

K mimořádným způsobům řízení náleží: 1. prozatímné zabavení (viz Zabavení); 2. objektivné řízení (v. t.). Osnova zná objektivné řízení ve smysle podstatně rozdílném. Při tiskopise totiž, jehož obsah zakládá trestný čin nebo kterým byl spáchán některý trestný čin zmíněný v § 39 č. 1 a 2, dává žalobci právo navrhnouti, aby tento tiskopis byl prohlášen za propadlý. Toto právo pak žalobce má nejen v řízení subjektivném, směřujícím proti určitému obviněnému (§ 42), nýbrž i když z příčin vytčených v § 43 č. 1 a 2 trestní stíhání ani se nekonalo proti žádné určité osobě nebo žádná taková osoba nebyla odsouzena (§ 43). -rch.