| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Tisa |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 462. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Tisa |
Tisa (maď. Tisza, něm. Theiss, u Římanů Tisia, Pathissus, u Hérodota snad Tibisis), největší pobočka Dunaje, odvodňující celé východní Uhry, pramenící se v Karpatech v uher. komitátě marmarošském na hranicích haličských blíže průsmyku jablonického nedaleko vrchoviska Prutu a Černé Bystřice ze dvou zdrojnic Bílé Tisy (Fehér Tisza) a Černé Tisy (Fekete Tisza). Tato vzniká soutokem horských bystřin, stékajících se sv. svahu Svidovce, ona pak vyvěrá na již. úpatí Černé hory. Spojivše se u Novoselice, spějí směrem Černé Tisy k jihu a přijímají Vyši, z jv. přitékající. Zde T. obrací se k záp., míjí Marmarošský Sziget (274 m), přibírá v širokém již údolí s prava plynoucí Tarač a Tarabol. Opustivši u Husztu marmarošský komitát a zesílivši se Nagy Agem, pozbývá rázu horské řeky, neboť rychle proudící průhledná voda kalí se víc a více bahnem, rychlost ustává, tak že již u Tiszaujlaku T. má ráz rovinný. Za uvedeným místem přijímá s prava Boršavu, s leva Tur, a pak první větší svou pobočku s levé strany Szamos, činí veliký záhyb na sever, jako by se chtěla spojiti s Latorcou. Ale k tomu dochází teprve pod vinorodými stráněmi tokajskými, kde ústí Bodrog, zesílený Ondavou a Latorcou. Rozsáhlá bařinatá rovina mezi oběma řekami sluje ostrovem Bodrožským (Bodrogköz, Hosszúrét). Od Tokaje (113 m) T. teče líným tokem, tvoříc rozsáhlé bařiny, četná mrtvá ramena a tůně, hojné maeandry směrem k jz., přijímá s prava Sajavu (Slanou), zesílenou Hernadem, Jageru a naposled s téže strany Zaďvu u Szolnoku (93 m), kde obrací se k j. a teče parallelně s Dunajem ve vzdálenosti 90 km. Další přítoky přicházejí pouze s levé strany, jako je soutok Černého, Bílého a Bystrého Kriše, které odvodňují Biharské hory a vtékají u Csongradu do Tisy. Druhá mocná pobočka, Máruše, protékající celé Sedmihradsko, vlévá se do Tisy proti Szegedinu; před samým ústím Tisy do Dunaje přivádí ještě vody z Banátu Béga, z větší části usplavněná nebo sledovaná samostatným průplavem Béžským. O něco výše u Bács Földvaru ústí do Tisy jiný průplav Františkův nebo Báčský, zbudovaný v l. 1793 až 1801. T. pak sama vlévá se proti Slankamenu, pod Titeljem do Dunaje, přivádějíc mu vodu z poříčí 152.950 km² velikého. Tímto jakož i svou délkou 1358 km (při 470 km přímé vzdálenosti vrchoviska od ústí) vyniká i nad Labe. Avšak na tento dlouhý vývoj řeky připadá nepatrný spád, který od vtoku Szamose až k ústí jejímu činí pouhých 40 m, t. j. 0.03 m na 1 km, čili polovici spádu sousední části Dunaje, tekoucího o 9 m výše. Následkem toho T. rozlévá se v rozsáhlé bařiny, oživené nesčetným vodním ptactvem i želvami. Aby získána byla úrodná půda a zkrácena vodní doprava, prováděna jest od r. 1865 horlivě regulace řeky, kterouž již r. 1890 získáno bylo 15.748 km² půdy kultury schopné. Ale regulace tato měla v zápětí dvě pohromy. Jednak zmenšením vodní hladiny zmenšilo se vypařování vody a tím i vodní srážky. Následkem toho Hortobagyská puszta, kdysi žírná, úrodná »zahrada Uher«, přeměnila se ve step. Za druhé voda svedená v úzké řečiště nemohla volně se rozlévati, ale také ne rychle odtéci jedním korytem, tak že způsobila v jiných částech ohromné záplavy. Tyto postihly zvláště Szegedin, kde mimo to usazující se bahno zvýšilo dno řeky, a tak následovaly několikráte za sebou katastrofy, jmenovitě r. 1879, kdy T. stoupla o plných 8 m a zahynulo na 2000 lidských životů. Nyní normální šířka Tisy měří u Tiszaujlaku 87, Tokaje 98, Szolnoku 135, Szegedinu 128, u Titelje 232 m. Splavna je T. pro vory a čluny od Tiszaujlaku, pro parníky sice od Tokaje, ale pravidelné parolodní spojení je na dolním toku z Titelje do Szegedinu, někdy i do Szolnoku. Velikou důležitost má bohatství rybní, jak maďarské přísloví praví, že dříve ryby tvořily třetinu celé Tisy. Zvláště tažné ryby, jako losos, rády používají tichých, hlubokých vod jejích v době tření. Za to obyvatelstvu obtížné jsou mraky jepic (Palingenia longicauda Ol.), vznášejících se nad bařinami. V dávných dobách Dunaj používal snad dolní části řečiště Tisy, vytékaje asi od Vácova řečištěm Zaďvy na jv. k Szolnoku, nebo snad někde níže. Supán soudí, že aspoň čásť toku Tisy mezi Törökbecsem tvořila kdysi řečiště Dunaje. Zajímavá je také okolnost, že T. své řečiště posunuje k západu ročně asi o 30 cm.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Tisa