| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Thurn a Taxis |
| Autor: |
August Sedláček |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 404–405. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Související na Wikidatech: Thurn-Taxisové |
Thurn a Taxis (franc. de la Tour et Taxis, ital. della Torre e Tassis), rodina pocházející z ital. krajiny Bergamo, kde jako první její člen připomímá se Reinerius de Tasso r. 1117. Její rodopis počíná se Homodeem de Tasso († asi 1290), jehož pozdějším potomkem byl Roger de Tassis (1440—93). Tento vstoupil za cís. Bedřicha III. do služeb Habsburků, kteří rodu Taxiskému svěřili poštovnictví ve svých alpských zemích. František de Tassis zřídil r. 1516 první skutečné poštovní spojení mezi Vídní a Brusselem. Jeho syn Bernard obdržel r. 1546 správu pošt v Německé říši a španělském Nizozemí, z čehož celá rodina neobyčejně zbohatla. R. 1512 byla povýšena do říšského stavu šlechtického, r. 1608 do stavu svobodných pánů a r. 1624 do stavu hraběcího. Teprve v XVII. stol. španělští a italští genealogové zjistili, že rodina Taxiská vznikla z ital. rodiny Turriani {Torriani, della Torre, della Tour, něm. Thurn), jež žila až do r. 1311 v Miláně a veliké části Lombardie. Proto r. 1650 rodina Taxisská obdržela právo spojiti svůj erb a titul s erbem a titulem rodiny Thurn-Valsassina, žijící v Tyrolsku, Korutansku a Štýrsku. Hrabě Eugen Alexandr T. a T. obdržel r. 1681 knížecí titul pro špan. Nizozemí, r. 1695 i pro Říši. Úřad říšského generálního poštmistra byl rodiné udělen v dědičné léno, jeŽ kníže A lexander Ferdinand (* 1704 — † 1773) proměnil v říšské léno stavovské (1744). Proto byla mu uděleno říšské stavovství a r. 1754 byt mu dán virilní hlas v říšské knížecí radě. Již dříve (1748) byl od cis. Františka I. jmenován kommissařem při říšském sněme a proto usídlil se trvale v Řezně, kde náčelník rodiny má posud svou residenci. Kníže Karel Anselm (* 1733 — † 1805), syn před., koupil r. 1785 bezprostředně říšská panství Friedberg, Scheer, Dürmentingen a Bussen ve Švábsku, jež r. 1785 byla povýšena na říšské hrabství okněžněné. V náhradu za ztrátu pošt v rak. Nizozemí a na levém břehu Rýna uděleno mu bylo hlavním usnesením říšské deputace (1803) okněžněné panství kláštera bachovského s městem kromě jiných panství a nového virilního hlasu v říš. radě knížecí. Od Pruska dána byla rodině T. a T. tři panství v Poznaňsku, jež byla povýšena na knížetství Krotoszynské. R. 1867 postoupena byla Prusku všecka poštovní práva za 3 milí. tolarů. Kromě toho jest majetkem rodiny několik panství ve Virtembersku a Bavorsku, v Čechách (Litomyšl, Rychmburk a j.) a v Chorvatsku. Panující kníže má titul dědičného říšského generálního poštmistra, korunního vrchního poštmistra v Bavorsku, jest dědičným členem panské komory ve Virtembersku. říšské rady koruny bavorské, pruské i rakouské panské sněmovny a dědičným vlastníkem 2. bavor. pluku chevaulegerů. — Jmenovaný již kníže Karel Anselm založil starší linii rodiny T. a T. Jeho pravnuk kníže Albert (* 1867) jest dnešním panujícím knížetem. Jeho choC Markéta jest rodem rak. arcikněžna. Kníže Albert obdržel: r. 1899 titul bavorského vévody z Wórthu a Donaustaufu. Mladší linii, v Čechách usedlou, založil princ Maximilián Josef (* 1769 — † 1831), bratr zmíněného knížete Karla Anselma. Sloužil v rak. armádě a dosáhl hodnosti generálmajora. Chotí jeho byla Eleonora z Lobkovic. Po kněžně Josefě z FUrstenberka zdědil panství doubravické a loučinské, kromě toho statek Vlkavu, jež přešly na jeho nejst. syna Karla Anselma, který zemřel r. 1844 jako c. k. tajný rada a nejvyšší komoří zemský v Čechách, zanechav po sobě tři syny a tři dcery. Ze synů nejstarší Hugo Maximilián (* 1817 — † 1889) zdědil panství Dobrovici a Loučen, k nimž přikoupil r. 1869 i sousední panství Mcely, Pečoval neobyčejně o zvelebeni svých statkův a průmyslových podnikův a proto se též zasazoval o stavbu dráhy severozápadní, jež probíhá jeho statky, a české severní dráhy » jež se jich dotýká. Jako poslanec za velkostatek na zemském sněme českém i v říšské radě držel se za vlády Schmerlingovy tehdejšího centralistického programmu české šlechty, od odstoupeni Schmerlingova přilnul k programmu šlechty historické, tedy ke straně federalistické, r. 1861 byl členem panské sněmovny, v niž hlasoval se stranou konservativni. — Druhý syn Karla Anselma jest princ Emerich (* 1820). Sloužil v rak. armádě a stal se r. 1866 velitelem jízdní divise ve Lvově. Od r. 1875 zastával různé služby u dvora, posléze byl jako generál jízdy kapitánem tělesné gardové jízdní escadrony. R. 1892 vstoupil do pense a byl vyznamenán hodnosti tajného rady. Od r. 1877 byl členem panské sněmovny. — Třetí syn Karla Anselma princ Rudolf (* 1833 — † 1904) studoval práva v Praze, kde byl promovován za doktora práv. Již v mládí přilnul k řeči a literatuře české a tím i k politickým a duševním snahám našeho národa. R. 1861—62 vydával s drem J. Jeřábkem a K. J. Erbenem časopis »Právník«, do něhož přispíval články z oboru filosofie práva a práva trestního, přispíval do Riegrova »Nauč. Slovníku*, do »Nár. Listů« i do demokratického »Bo]eslavana«. Byl zakladatelem zpěváckého spolku »Hlaholu«, jehož byl prvním předsedou. Ježto veřejně vystupoval jako horlivý obhájce práv národa českého, dostal se do konfliktu s vládou Schmerlingovou. Byl soudně stihán a konečně uvězněn za slova, kterých ani nepronesl. Chtěl se habilitovati za docenta právní filosofie a trestního práva na universitě pražské, avšak upustil od toho, zvěděv od ministra vyučováni, že by nebyl potvrzen. Následkem neopatrného hospodářství na svých statcích Niměřicích, Četně, Skalsku a Vruticích octl se v hmotném úpadku, pročež r. 1877 přijal místo koncipienta v proslulé kanceláři dra. Suchomela v Kroměříži. Zde setrval do r. 1880, kdy přijal místo generálního advokáta, později gener. prokurátora při vrchním soudě v Plovdivě ve V. Rumelii. Vypracoval zde trestní řád a trestní zákon materiální, jež však měly platnost jen do připojení V. Rumelie k Bulharsku. Po převrate r. 1885 byl bu!h. vládou potvrzen za prokurátora při appellačním soudě. Po česku sepsal všeobecnou theorii práva trestního, která byla přeložena do bulharštiny. Přispíval také do právnického časopisu »Zákonovédec« vycházejícího v Plovdivě. Za vlády Stambulova vystoupil ze státní služby bulharské, zaměstnával se nějaký čas advokacií v Plovdivě, zejména zastupováním cizích stran před tamními soudy konsulárnimi, až r. 1892 odstěhoval se z Bulharska a uchýlil se na odpočinek do osady Trosková (Trachau) u Drážďan, kdež žil až do smrti. Nedlouho před smrtí vydal v Lipsku spisek Boris oder Arsen, příspěvek k řešení bulharské otázky. Ke konci života vzdal se pro sebe i rodinu titulu a práv prince z T-u a T-u a přijal jméno sv. p. z Trosková. — Z bratří prince Karla Anselma princ Karel Theodor (* 1797 – † 1868) vstoupil do bavorské armády, v níž dosáhl hodnosti generála jízdy, Friedrich Hannibal (* 1799 — † 1867) byl rak. generálem jízdy a tajným radou. Také synové tohoto sloužili v rak. armádě. Dnešním náčelníkem mladší linie jest princ Alexander (* 1861), nejst. syn prince Huga Maximiliána, jenž kromě Dobrovice, Loučeně a Mcel drží ještě statky Vlkavu, Niměřice a Cetno. Srv. Wurzbach, Bíographisches Lexikon sv. 46, str. 66 sl., kde uvedena též další literatura. Skč.
PD anon 70
Související na Wikidatech: Thurn-Taxisové