Ottův slovník naučný/Teplá

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Teplá
Autor: redakce, August Sedláček, Alfons Jaromír Žák, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 225–227. Dostupné online
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Teplá
Související články ve Wikipedii:
Klášter Teplá, Klášter (Teplá), Teplá (Třebenice)
Č. 4251. Znak města Teplé.

Teplá: 1) T. (Tepl), město v Čechách na lev bř. Teplé a při žel. tr. Mar. Lázně-Karl. Vary, se 357 d., 2782 obyv. n. (1900). T. jest sídlem okr. hejtm. a soudu, pošty, telegrafu, četn. stanice, má děkanský kostel sv. Jiljí, v nynější podobě z r. 1794, s velikým oltářem, bohatou řezbou renaissanční se sochou sv. Václava, která pochází ze zrušeného kláštera chotěšovského a malbami na omítce od Dollhopfa, opodál s kaplí nejsv. Trojice, za městem na kopci kaple sv. Kříže, radnici, 6tř. šk. obec. a 3tř. měšť. šk. pro chlap. a dív., šk. hospo viz obrázek č. 4251. Znak města Teplé. dář. a pokračov., lázeňskou nemocnici a lázeňsk. žid. nemocnici, 2 lékárny, spořitelnu a záložnu, měšť. pivovar, 5 mlýnů, týden. a 7 výročních trhů. Erb měst. (vyobr. č. 4251.): ve zlatém štítě 3 páry jeleních parohů černé barvy; štít zdoben zlatou korunou. red. – T., prvotně bezpochyby ves, v l. 1273 trhová ves, stávala ještě před založením kláštera tepelského, jemuž byla vždy poddána. R. 1385 obyvatelé obdrželi od Bohuše opata svobodu, aby mohli o zbožích svých říditi. Při kostele sv. Jilji byla duchovni správa ve XIV. stol. a bezpochyby hned v prvních dobách kláštera. Farář míval při sobě českého a německého kazatele; druhdy onoho nemíval a býval sám druhý, což bývalo proti mysli pěti přifařeným vesnicím. R. 1443 pozdvihli se měšťané proti konšelům a jen stěží upokojeni českým listem opatovým. R. 1466 obec obdržela zástavou od opata plat pokrčemný. Král Vladislav povolil obci, aby město ohradila, ale pro odpor Sigmunda opata darováni to zrušil (25. bř. 1496). Proto a že nechtěl opat chovati ve městě dosti kněží, bouřili se měšťané. Smíření skrze pány od krále vydané učiněno sice ještě t. r. ale nebylo stálé. Starousedli měšťané českého jazyka stěžovali si do opata, že přijímá do města Němce odkudkoliv a ti že chtějí panovati. (Viz »Pam. arch.« I. 34–35.) Naproti tomu opat vymohl si u krále zrušení všech obdarování městských. Výpovědí nejv. kancléře odsouzen Sigmund, aby udělil městu plzeňské právo, svobody ve příčině soudův, cechův, dědění, výhostův, kněží a trhův, majestát dotčený vydal a nový od krále vzal podle notuly jemu dané. R. 1509 opat Jan dovolil město otýniti a okopati (bez hradeb a věží). Obyvatelstvo posud smíšené poněmčilo se v následujících letech docela, tak že kostelní knihy r. 1594 založené psány byly německy. Tichý život v městě přerušován byl jediněr. 1643 vypleněním od Švédův a v l. 1698 a 1794 velikými ohni. Od r. 1850 T. byla sídlem c. k. úřadův. V T-lé narodil se J. Mehler, který napsal dějiny Čech. Sčk.Okresní soud tepelský má na rozloze 178,22 km2, 1489 d, 7 obyv. č., 10.202 n.; z 10.227 přítom. obyv. 10.165 katol., 4 ev., 58 židů, z těch: 4965 muž., 5262 žen. (1900).Okr. hejtmanství, k němuž náležejí okr. soudy: Bezdružice a T., má 388,50 km2 s 26.918 obyv. (1900). – 2) T. klášter (Tepl Stift), far. ves t., 33 d., 439 obyv. n. (1900), starobylé opatství praemonstrátů, leží asi ½ hodiny od města, v krajině pahorkaté a drsné, s pěkným, předgotickým, dvouvěžatým chrámem, jenž jest založen v podobě kříže, 18 sloupů ve 2 řadách dělí jej ve tři lodi. V postranních lodích stojí 10 oltářů s obrazy jesuity J. Kramolína nebo malířů Molitora a Erharda z Chebu. Imposantní jest vysoký hlavní oltář P. Marie, na levo nádherný oltář blah. Hroznaty, jehož ostatky zde odpočívají. V levo ke kostelu přiléhá nově vystavěná knihovna s kabinety pro vědecké a umělecké sbírky, kdež zvláště pozoruhodny jsou vzácné prvotisky a rukopisy, na př. Chronicon Martini Poloni z r. 1272, Bandhaurovo Diarium de excidio civitatis Magdeburg, Slavatovo české dílo historické, různé bible, zvl. známý »Codex Teplensis« (vyd. 1881 v Mnichově), herbáře, astronomické nástroje, starobylé listiny, některé obrazy Kranachovy, Dürerovy, Rembrandtovy, Brandlovy a Skrétovy atd. Na pravo od kostela rozkládá se vlastní klášter, budova velikých rozměrův o jednom poschodí z let 1666–1721; v předu nachází se v přizemí fara klášterní, lékárna, provisorát, kanceláře a škola, v prvním poschodí jsou hostinské pokoje a příbytek opatův, t. zv. praelatura. V pozadí leží konvent, t. j. příbytky kněží, klerikův a novicův s korridory, prefektářem, knihovnou, oratoří a kapitolní síní, jež ozdobeny jsou četnými obrazy. Kolem kláštera jsou rozsáhlé sady a zahrady pečlivě pěstované, hospodářské budovy, pivovar a pošta, opodál v polích leží hřbitov. Celý klášter má elektrické osvětlení, stroje pohání řeka Teplá. Nyní má klášter T. 24 přivtělených far, na nichž působí kolem 50 kněží řádových. Mimo to pěstilo se v klášteře vždy i školství, a v XVII. stol. byla zde již akademie bohoslovecká i filosofická, na konec XVIII. století nižší školy. Od r. 1805 praemonstráti tepelští vyučují na gymnasiu v Plzni, nyní německém a státním. Domácí učiliště bohoslovecké, jež bylo v polovici XVIII. stol. zařízeno pro kleriky a navštěvováno bylo i od kleriků cizích, řádových, neudrželo se a od té doby dorost kláštera tepelského navštěvuje universitní studie v Inšpruku a v Praze na něm. universitě. Zvláštní inspektor řádový spravuje statek krukanický a lázeňský inspektor řádu Marianské Lázně, jež náležejí celé klášteru T-lé. Z kláštera T-lé vyšla celá řada mužů vynikajících na poli vědeckém, jako: V. Sedláček, J. F. Smetana, Jan. Nep. Desolda, Hugo Karlík, Pav. Frei, Vojt. Kuneš a j. Srv. Dom. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě (Praha, 1877, str. 353–433); Ph. Klimesch, Stift Tepl (t., 1859); C. R. Köpl, Das ehem. Präm. Chorfrauen-Stift Chotieschau (t., 1840); Acta b. Hroznatae (Řím, 1897); Karlík, Gründung der Präm. Abtei Tepl (Lip. a Míšeň, 1856); t., Hroznata und die Präm. Abtei Tepl (Plzeň, 1870) a v Brunnerově, »Chorherrenbuch« stať o T-lé str. 589–637 (Víd., 1883); Festschrift zum 700 jähr. Jubiläum der Gründung des Präm. Stiftes Tepl (Mar. Lázně, 1893), »Pam. arch.« I.25 sl. AŽ.Dějiny: Klášter založen od blahoslaveného Hroznaty pro řeholníky praemonstrátské nedaleko hradu Hroznatova (? hradiště při ryb. Betlehemu). Stavba začala r. 1193 a za čtyři léta uvedeni řeholníci ze Strahova s opatem Janem (viz »Method«, XV. 61 a 73), avšak skvostný kostel dostavěn teprve ok. r. 1232. Nový klášter přijat od papeže (1197) v ochranu a opatovi udělena mitra. Král Přemysl vyňal klášter z moci krajských úřadův. Hroznata přijav řeholi (1201) stal se později proboštem v klášteře a spravoval jeho jmění († 1217). Po jeho smrti král sice klášteru škodil, ale r. 1221 a 1232 (při posvěcení 20. čna) škodu nahradil. Za následujících opatův rozšířeno klášterství, když r. 1233 koupen újezd vydžínský a ziskány kromě toho rozličné statky drobné. Rozsáhlé to zboží okolo kláštera a za Loktem r. 1273 papežem potvrzeno. R. 1276 leželo blízko české vojsko. R. 1278 prý klášter od německých vojákův vytlučen. Václav II. klášteru přál. Opat Beneda (1341–57) získal Komberk. Za Racka opata (1415–43) obtěžován klášter dávkami, které naň ukládal král Sigmund; také klášter (1421) od podobojích vypálen. Čásť klášterních statků zastavena a Hroznětin od krále samého zabrán. Nicméně klášter trval. Za dlouhé vlády Sigmunda opata (1459 až 1503) řeholníci prodělali těžkou dobu. Opat jsa věren králi Jiřímu, od něhož obdržel potvrzení všech statkův (i odňatých), zkoušel nátisky od strany protivné. R. 1467 uprchl a klášter vytlučen od Burjana z Gutšteina, Bohuslava ze Švamberka, Jindřicha Plavenského a Viléma z Volfšteina, samých katolíkův. Královští sice obsadili klášter, ale po útocích strany protivné vyhořel docela. Že potom obnoven býti mohl, děkovalo se objevení stříbrné rudy u Mnichova. Petr opat (1510–25) byl v častých závadách a za Antonína (1529–31) veliká čásť klášterství zastavena (1530), i nebylo daleko toho klášter buď zastaviti nebo prodati. Opat Jan Kurz založil (1550) v klášteře latinské školy. Nástupce jeho Jan Mauskönig, byl nucen prodávati vesnice na zaplacení dávek královských (1576, 1577). Následující opatové hospodařili pečlivě a snažili se části zastavené vyvazovati. Po pohromách r. 1571 a 1581 způsobených hromobitím a ohni r. 1611 následovala ještě větší r. 1620. Mansfeld vydrancoval klášter docela, odvezl knihy, zvon a roucha a dvůr vypálil. Opat Ondřej Eberspach stěží škodu napravoval, stavení stavěl a nové zvony sléval. R. 1641 klášter od Švédův vydrancován, jen kostel pro svou krásu ušetřen. R. 1660 opět v klášteře hořelo; po 3 léta opat Raimund Wilfert I. opravoval. Dobrý finanční stav kláštera byl příčinou, že staré památky v kostele hubeny a novými nahrazovány a stavěn r. 1666 nový konvent. Opat Raimund Wilfert II. (1687–1724) dal r. 1690 od pražského stavitele Dintzenhofera zhotoviti plán k nové praelatuře. Za něho měněno na prvotní stavbě kostela, což se opakovalo za opata Jeronyma Ambrosa. R. 1783 přestaly v klášteře latinské školy a přeneseny do Plzně. Také počet řeholníkův obmezen na 18 (1785). Po smrti opata Krištofa Heřmana z Trauttmansdorffu (1789) zapověděno císařem voliti nového opata, kteréž omezení brzy potom pominulo. Rozkvět Marianských Lázní na poč. XIX. stol. přinesl klášteru netušené bohatství. Také byl klášter řízen výtečnými muži, zejména opatem Chrysostomem Pfrognerem (1801), který byl před tím professorem církevních dějin na vysokém učení pražském, a opatem Adolfem Koppmannem (před tím professorem tudíž) V XVII.–XIX. stol. klášter byl vůbec semeništěm mužův učených a vzdělaných. Z jeho řeholníkův vynikali J. Lohelius, opat strahovský a arcibiskup († 1622), A. David († 1836) a H. Karlík, zasloužilý dějepisec kláštera a muž »svatého života« který býval převorem († 1894). Sčk.2) T. (Töpley) ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Lovosice, fara

Sutom, pš. Třebenice; 29 d., 20 obyv. č., 115 n. (1900), pout. kaple P. Marie.