Ottův slovník naučný/Tabulata

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Tabulata
Autor: Filip Počta
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 17–18. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Tabulata, korály desknaté, vymřelý řád korálů s trsy obyčejně značných rozměrů, stromovitými, hlízovitými nebo plátovitými. Trsy jsou budovány jedinci hranatými, řidčeji válcovitými, kteří obyčejně svými samostatnými stěnami těsně k sobě se kladou. Stěny bývají proděravěny t. zv. póry, obyčejně pravidelně rozestavenými. Póry ty, zdá se, měly význam pří rozmnožování, které dálo se postranními puky nebo poltěním, řidčeji pučením mezistěnným neb kališním. V jedincích není příček, nýbrž někdy trny, za to dna (tabulae), příčné to lamelly tenké, jsou velmi hojná a rozdělují korál v četné komůrky, z nichž jen nejposlednější byla obývána zvířetem, kdežto ostatní byly prázdné. Řád tento jest vymřelý a až na jednu čeleď (Chaetetidae) vymírá prvohorami. V poslední době byly rody sem čítané rozřazovány mezi korály šestičetné (Hexacoralla), ježto póry, byly pokládány za analogon mezer u korálů pórovitých (Porosa) se vyskytujících. Však pravidelné kruhovité obrysy pór, jejich určité umístění do 2—3 obyčejně střídavých řad podélných a jiné znaky, jako rozšířené trny nad póry uvnitř korálu a j. dosvědčují, že póry t-at nelze srovnávati s nepravidelnými mezerami ve stěnách korálů zv. pórovitými. Slušejí sem čeledi: Favositidae, nejhlavnější skupina s jedinci 6– aneb 5—7hranými, vyskytuje se v siluru a jde až do karbonu. Čítá nejčetnější druhy rodů Favosites, Michelinia z karbonu, Pleurodictyum z devonu, Trachypora, Alveolites, Coenites a j. Čel. Syringoporidae má trsy z jedinců válcovitých, jejichž dna nejsou vodorovná, nýbrž nálevkovitě prohloubená a stěny bez pórů. Syringopora, Thecostegites a j. Čel. Roemeridae má trsy bochníkovité, veliké, jedinci jsou hranolovití, se stěnami mocně ztloustlými a póry proděravěnými. Dna jsou bublinovitá, až nálevkovitě prohloubená. Roemeria z devonu, Syringolites ze siluru. Čel. Halysitidae má trsy z dlouhých, různě vinutých řad jedinců v příčném průřezu vejčitých, kteří staví se užší stranou rovnoběžně k sobě a na bočných stěnách vrásčitou epithékou společnou jsou pokryti. Někdy tito jedinci střídají se pravidelně s jinými, mnohem menšími a v průřezu čtyřhranými. Dna jsou četná. Halysites v siluru. Čel. Thecidae tvoří skupinu odloučenou majíc uvnitř lišty na způsob příček, které na vnějšek se prodlužují. Thecia v siluru a devonu. Čel. Auloporidae má trsy aspoň částí jedinců přirostlé. Jedinci jsou válcovití, malí, s tlustou celistvou stěnou. Uvnitř někdy objevuje se podélné ryhování. Hlavní rod Aulopora jest hojným zjevem na jiných zkamenělinách ze siluru až karbonu. Trsy čel. Chaetetidae skládají se z jedinců velmi jemných, hranolovitých, kteří spolu srůstají, tak že mezi nimi jest stěna jediná, bez pórů. Dna jsou četná. Chaetetes počíná karbonem a vymírá křídou. Do příbuzenstva korálů desknatých klade se také vymřelá bohatá skupina Monticuliporidae, která však některými spisovateli (Ulrich) vykládána jest jako mechovky. — Srv. H. A. Nicholson, On the structure and affinities of T. (1879); F. Počta, Barrande, Système silurien du centre de la Bohême. Vol. VIII., partie 2me (1902). Pa.