Ottův slovník naučný/Třebová

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Třebová
Autor: Josef (Bonaventura) Hubálek, neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 609. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Třebová
Související články ve Wikipedii:
Česká Třebová, Dlouhá Třebová, Moravská Třebová
Č. 4412. Znak města České Třebové

Třebová: 1) T. Česká (něm. Böhmisch-Trübau), město v Čechách v hejtm. lanškrounském, okr. ústeckém n. O., na pomezí českomoravském v půvabném údolí Třebovských terras opukových při řece Třebovce, s 2 obrovskými zřídly pramenité vody (113.000 hl denně), při rakousko-uherské státní dráze, 380 m n. m., 830 d., 6040 obyv., z nich 60 něm. (1900). K Č. T-vé přísluší 2 km vzdálená samota Hory s poutnickou kaplí Panny Marie a starobylými lázněmi, jež hodí se k letnímu pobytu. Z budov vyniká starobylý kostelíček sv. Kateřiny ve slohu románském v podobě rotundy z prvních věků křesťanských, radnice se znakem Petra Bohdaneckého z Hodkova ze XVI. stol., děkanský chrám sv. Jakuba ve slohu románském v podobě kříže z konce XVIII. stol. a budovy školní z l. 1867 a 1896. V Č. T-vé jsou 5tř. školy obecné a 3tř. měšt. pro chlapce a dívky, průmyslová šk. pokračovací, městská opatrovna, 2tř. soukromá obec. škola s opatrovnou něm. Schulvereinu, městské museum, obecná knihovna (2100 sv.), stanice meteorologická a četnická. Největší část pozemků zaujímají pole a lesy; lesy dávají hojnost měkkého dříví, polní hospodářství provozuje se na malých plochách, ve vodách hojnost ryb a raků. Lomy dávají tvrdý vápenec (opuku), v němž se vyskytují hojné otisky a zkameněliny škeblí, mušlí a raků; z červené hlíny dělají se cihly. V Č. T-é nastal v posledních letech utěšený rozvoj průmyslu a obchodu. Menší část obyvatelstva živí se polním hospodářstvím, větší část dochází obživy na místním velikém nádraží, v průmyslových závodech, drobných živnostech a v obchodě. K průmyslovým závodům náleží veliká továrna na bavlněné zboží, strojnické dílny na nádraží, 2 parostr. truhlárny, parostr. pivovar se sladovnou, umělecké mlýny a kruhová cihelna. Kromě těch výroba tkalcovského zboží, zejména pytlů beze švů, výroba zboží bednářského a kávových mlýnků, pracích obleků, dílny strojnické, zámečnické a mosaznické, provaznictví. Z Č. T-vé vyváží se stavební dříví, truhlářské a bednářské výrobky, tkaniny bavlněné a lněné, mouka, kávové mlýnky a zboží oděvnické. Průmysl a obchod jest podporován hojnými dopravními prostředky. Č. T. jest důležitou stanici železniční, odkud rozbíhají se dráhy ku Praze, Brnu a Olomouci. Město má měst. spořitelnu, občanskou záložnu, spořitelní a záložní spolek Raiffeisenův, 2 pošty se stanicí telegrafní, velikou lékárnu a několik moderně zařízených hotelův. Erb městský (vyobraz. č. 4412.): kohout s mužskou hlavou v třírohé čepici v modrém poli, jehož původ jest neznám. — Dějiny. T. Č. příslušela původně k župě litomyšlské. Nad krajinou třebovskou vládli v X. stol. Slavníkovci, po nich Vršovci, později Hrabišici a posléze páni ze Švabenic. Náležejíc k pomeznímu hvozdu, jmění zemskému, stala se za Přemysla II. po vymýcení zbožím královským. V zakládací listině z roku 1304 jmenuje se Č. T., která tehdáž již byla městem, mezi statky, které králem Václavem II. byly darovány klášteru zbraslavskému. Po smrti krále Václava III. Hajman z Dubé provozoval nad městem po 2 léta krutou vládu, až zbraslavský klášter lanšperské panství z moci Hajmanovy vykoupil. V té době zle trpěla Č. T. i okolní města od loupeživých rytířů. R. 1356 hrazené město Č. T. s ostatními městy panství lanšperského dostalo se výměnou za jiné statky pod světskou i duchovní moc biskupů litomyšlských. Z té doby chová městské museum některé památky. Biskup Jan IV. rozdělil statky kostela litomyšlského mezi sebe a kapitolu; Č. T. připadla biskupovi. Týž biskup odpustil r. 1407 Č. T-vé a poddaným odúmrť a r. 1412 zbavil město s okolními osadami robot, jež dotčené obce od starodávna konaly ke hradu Lanšperku. Když za válek husitských biskupství litomyšlské navždy bylo pohřbeno, Sirotci odevzdali Č. T-vou s ostatním panstvím Janu Městeckému. Za pozdějších držitelů panství lanšperského byl hejtmanem na hradě Lanšperce s plnou mocí jako skutečný držitel Jan Šárovec, jenž r. 1443 povolil, aby sousedé třebovičtí od města Č. T-vé odtrhnouti se směli. R. 1451 koupil panství lanšperské od Bohuslava z Košíně Zdeněk Kostka z Postupic, jenž prodal v Č. T-é dům Foitův i s rolí, lúkami a rybníky i s robotami a kůry p. Tobiášovi z Dobřínova. Pověst vypravuje, že ve válce s Uhry r. 1469 oddíl vojska uherského v Uhrových dolech u Č. T-vé byl od okolního obyvatelstva obklíčen a ubit. V bažinaté lesní půdě nalezeny zbytky zbraní, ostruhy, koňský pancéř, uherské peníze a j. Za Jana Kostky z Postupic lanšperský hejtman Bernart z Petrkova r. 1484 v sobotu před svátky svatodušními dovolil Třebovským, aby ke špitálu svému přikoupili jakousi louku, avšak příjem jeho z louky té koupí zkrácen býti neměl. Z r. 1485 pochází zvonek v románské věžičce kostelíčka sv. Kateřiny. Kol. r. 1534 Č. T. dostala se jako čásť panství lanšperského sňatkem rodu Pernšteinskému. Vojtěch z Pernšteina udělil r. 1526 Třebovským právo, by mohli v pivovaře obecním vařiti pivo. Jan z Pernšteina daroval r. 1543 ke špitálu třebovskému ze dvou gruntů roční plat půl kopy a 12 gr. R. 1544 koupil panství lanšperské od Jana z Pernšteina Petr Bohdanecký z Hodkova, za něhož byla bezpochyby v Č. T-é postavena radnice; aspoň jej připomíná kamenný štít nade vchodem do radnice s letopočtem 1546. Zemřel již r. 1549 a byl pochován v Č. T-vé v bývalém farním kostele, kdež jeho náhrobek stával vedle hlavních dveří. Ještě jednou Č. T. dostala se r. 1564 jako část panství lanšperského v držení rodu Pernšteinského, avšak již r. 1588 prodána opět Adamovi Hrzánovi z Harasova a na Skalce, jenž r. 1619 udělil třebovským obuvníkům artikule. Z té doby pochází také veliký zvon ve starobylé zvonici u kostelíčka sv. Kateřiny. R. 1622 Zdeslav Hrzán z Harasova prodal Č. T-vou s ostatním zbožím Karlu kn. z Liechtensteinu. R. 1624 zrušeno měštanům právo vařiti pivo, vinný nálev jim odňat a byli nuceni víno odbírati ze sklepů valtických a lednických. Když pak měšťané prosili za potvrzení svých starobylých výsad, dána jim odpověď, »když se v náboženství se svou křesťanskou a milostivou vrchností srovnají a k víře katolické všeobecně přistoupí, že jim všechny jejich živnosti a svobody k stvrzení přijíti mají.« Po smrti knížete Karla (r. 1627) Třebovští žádali jeho nejstaršího syna a nástupce Karla Eusebia za navrácení práv, dokazujíce, že již uložené podmínce vyhověli, přijavše víru katolickou, ale málo pořídili; teprve r. 1628 městu některé výsady potvrdil a některé starodávné povinnosti zrušil. Za války 30leté Č. T. zakusila mnoho strastí; v té době nastal v Č. T-vé veliký úpadek řemesel. Obyvatelstvo trpělo nemálo častými přechody a ubytováním lidu vojenského. R. 1636 dovršeno neštěstí města velikým požárem, jímž zničeno 57 domů, radnice, pivovar, mlýn pod branou, chrám, masné krámy, fara, škola a špitál. R. 1745 za jedinou noc celé vnitřní město opět lehlo popelem. Rovněž ve válce sedmileté město trpělo válečnými útrapami. R. 1773 obyvatelstvo Č. T-vé a okolí přestálo krutý hlad, tak že lidé jedli všeliké nezáživné věci, z čehož zase vznikaly těžké nemoci. R. 1793 dne 28. čna blesk zapálil starý far. kostel sv. Jakuba, tak že úplně lehl popelem. Alois Josef, syn knížete Františka Josefa, kázal vystavěti nynější chrám (1794—1801). I ve válkách francouzských město zakusilo mnohých příkoří a rozmanitých útrap. Jednotlivé tlupy vojska nepřátelského vymáhaly nejednou na ustrašených obyvatelích kruté výpalné. Č. T. byla městem hrazeným; rozsah hrazení městského byl skrovný. Hrazení vinulo se kolem vnitřního města po zahradách domů, které stojí kolem náměstí a kostela. Město mělo dvě brány. Horní a Dolní. Horní brána zbořena byla teprve v polovici XIX. stol.; Dolní bránu připomíná Podbranský mlýn. Do polovice XIX. století domy v Č. T-vé byly většinou dřevěné. Hospodářské město téměř bez spojovacích prostředků žilo v horské krajině životem klidným a uzavřeným, avšak vystavěním železné dráhy přes Č. T-vou nastal v letech 50tých XIX. stol. čilejší život ve městě. Dřevěné domky ponenáhlu počaly ustupovati zděným, na náměstí zbořeny masné krámy a náměstí vydlážděno. R. 1863 založena občanská záložna. V l. 1865—67 postavena nová školní budova na náměstí a r. 1868 zřízena v ní 4tř. chlap, a dív. šk. hlavní. Jako pronikl r. 1848 svobodomyslný a vlastenecký ruch až do Č. T-vé, tak konán také r. 1870 jeden z prvních táborů v Čechách na »Horách« u Č. T-vé. R. 1874 zřízena v Č. T-vé chlap, a dív. šk. měšť. opatrovna. R. 1895—96 vystavěna druhá monumentální budova pro školy chlapecké a r. 1904 postaven dobr. sboru has. nový has. dům. R. 1885 založen půvabný městský park »Javorka« a r. 1905 postaven v něm restaurační pavilion pro letní hosti. T. r. zřízen nový rozsáhlý hřbitov a postaveno Palackého nábřeží při řece Třebovce. Č. T. kráčí vstříc utěšené budoucnosti, majíc mnohé podmínky dalšího rozvoje a rozkvětu. V Č. T-vé narodili se Jan Chorinnus, Jan Hýbl, František Klácel (Třebovský). Na místním hřbitově odpočívají: Frant. Prav. Volák, Gabriel B. Kubelka, Václ. VI. Hausman. Srv. A. Sedláček, Hrady a zámky české; E. K. Zeiner, Ústí n. O. Hbk.2) T. Dlouhá (něm. Langentriebe), ves v Čechách, hejtm. Lanškroun, okr., pš. a žel. stan. Ústí n. O.; 212 d., 1385 obyv. č. (1900), 4tř. šk., popl. dvůr. Leží v údolí řeky Třebovky mezi městy Ústím n. O. a Českou T-vou, proto je horní polovice přifařena k České T-vé a dolní polovice k Ústí n. O. Filiální kostel sv. Prokopa a hřbitovní kaple sv. Josefa. V dějinách připomíná se T. po prvé mezi 44 osadami zboží lanšperského a lanškrounského, jež král Václav II. listinou ze dne 21. kv. 1304 daroval nově založenému klášteru zbraslavskému, od něhož přešlo r. 1356 v majetek biskupa litomyšlského.

3) T. Moravská (Mährisch-Trübau), město v severozáp. Moravě při hranicích českomoravských nad Třebovkou a při žel. dr. Třebovice–Prostějov, má 689 d., 199 obyv. č., 7497 n., 3 j. nár. (1900). Město jest sídlem okr. hejtm. a soudu, kommissařství finanč. stráže, četnické stanice, pš., telegrafu a telefonu, má děk. kostel Nanebevzetí P. Marie z r. 1726, na hřbitově got. kostel Pozdvižení sv. kříže, kostel piaristský sv. Františka Ser., klášter františkánský s kostelem sv. Josefa a knihovnou, radnicí, starobylý liechtensteinský zámek, jehož nejstarší část pochází z XV. stol., 5tř. obec. šk. (v 7 odděl.) pro chlapce a pro dív., 2tř. soukr. šk. a opatrovnu kongreg. chud. šk. sester, 3tř. měšt. šk. pro chl. a pro dív., 2tř. průmysl, pokrač. šk., zimní hospodář. a kupec. pokrač. šk., obch. a živnostenský vzdělávací spolek s knihovnou, přírodopisnými, předhistorickými a technologickými sbírkami, něm. stát. gymnasium, divadlo, všeobecnou nemocnici a jiné human, a dobročinné ústavy. Průmysl zastupuje pivovar pravováreč. měšť., výroba likérů, 3 továrny na zboží hedvábné a atlasové, továrny na látky bavlněné, dvě továrny na potiskování, bílení a úpravu bavln. a lněn. látek, tkaní bavln, a lněných látek, výroba mlýnských kamenů a brousků, stavební zámečnictví, knihtiskárna a 6 četně navštěvovaných výroč. trhů, zejména na koně a dobytek. Průmysl a obchod podporuje několik peněžních ústavů, zejména měst. spořitelna. Korunní lenní statek M. T. s fid. statkem Trnávkou zaujímá 6281.43 ha půdy; náleží k němu zámek, dvůr, pivovar a cihelna, majetek to Jana kn. Liechtensteina. Děkanský kostel vystavěn po velikém požáru r. 1726. Po sboření hradu třebovského r. 1285 vystavěn nový hrad s tvrzí ve městě. Ladislav z Boskovic vystavěl v l. 1492—95 nový hrad, při němž založil bohatou sbírku rukopisův a obrazů, rozličných starožitností, již Velen z Boskovic rozmnožil. Tento povolal na svůj zámek učence a umělce, tak že M. T. slula za doby té Mor. Athénami. Všechny tyto sbírky a uměl. památky za války 30leté Švédy odcizeny a jen asi 100 kusů zachovalo se při kostele far. Velen ze Žerotína vystavěl v l.1613 —16 hrad nový, jenž později častěji opravován a přestavován. T. je starou osadou a původně stávala, kde nyní stojí ves Staré Město, a slula Stará T. (r. 1270). Kdy nynější město založeno, nelze s jistotou pověděti, ale nejspíše povstalo za Borše z Riesenburka, který od r. 1248 T.-vou M. držel. Po smrti Bohuslava z Riesenburka spravoval zboží třebovské Bedřich ze Šumburka, který za bezvládí po smrti Přemysla II. loupil okolní města a osady. Král Václav přijal jej na milost s podmínkou, že hrad třebovský rozboří. Když tak nechtěl učiniti, vytáhl proti němu Záviš z Rožmberka, dobyl hradu i města a Bedřicha samého zajal, a aby pamětliv byl svých zločinů, dal mu useknouti prst pravé ruky (r. 1285). R. 1486 koupil panství třebovské Ladislav z Boskovic, který nadal město některými výsadami. Za válek husitských zakusilo město mnoho příkoří a svízelů; r. 1422 bylo donuceno vzdáti se Slezanům a r. 1430 husitům. Od r. 1550 nabyli zde protestantské převahy, ale po bitvě Bělohorské ustoupili opět katolíkům. R. 1643 a 1645 Švédové zničili blahobyt ve městě na dlouhá léta. R. 1805 vydrancováno město vojskem francouzským. Okolí třebovské bylo během XIII. stol. poněmčeno od Borše z Riesenburka. — Okr. soud moravsko-třebovský má na ploše 300.84 km2 4160 d., 2087 obyv. čes., 28.996 n., 4 j. nár.; z 31.150 přít. obyv. 30.957 katol., 86 ev., 106 žid., a to 14.548 muž., 16.602 žen. — Okr. hejtmanství moravsko-třebovské, k němuž příslušejí okr. soudy Jevíčko, Svitavy a M. T., má 686.23 km2, 10.895 d., 21.181 obyv. č., 58.101 n. a 4 j. nár. (1900).