Ottův slovník naučný/Týniště

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Týniště
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 972–973. Národní knihovna České republiky
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Týniště
Související články ve Wikipedii:
Týniště (Malešov), Týniště (okres Plzeň-jih), Týniště (Verušičky), Týniště (Zubrnice), Týniště nad Orlicí
Č. 4472. Znak města Týniště

Týniště: 1) T. nad Orlicí, starožitné město v Čechách, 250 m n. m., na pr. bř. Orlice a při křižovatce žel. tr. Choceň–Broumov a Král. Hradec–Mittelwalde, v hejtm. rychnovském, okr. kosteleckém, má 352 d., 2084 obyv. č. (1900), far. kostel sv. Mikuláše založený r. 1361 od Mutiny z Dobrušky, radnici z r. 1666, 5tř. obec. a měšť. šk. chlap., četn. stanici, pš., telegraf, 2 záložny; továrny na škrob, obuv, koberce a plyše, dřevěný drát a čeřící třísky, 2 pily, 2 mlýny, koželužnu, výrobu dřevěných obručí, košů, košťat, obuvi (domácí průmysl), popl. dvůr a výroč. trhy. Opodál myslivna Voklík. V městě zachovalo se několik dřevěných staveb, pro něž T. stává se zajímavým; na náměstí stojí socha zajímavá tím, »že vyzdvižena na pamět lidskou za jmění Jiřího Turka, kališníka, ze země vypověděného«. Kdy T. založeno, neznámo; r. 1361 náleželo Mutinovi z Dobrušky, potom pánům z Častolovic, z nichž některý je povýšil na městečko a nadal erbem, pečetí a výsadou na konáni týden, trhů. Erb měst. (vyobr. č. 4472.): v červeném štítě na zel. trávníku spatřuje se rostoucí borovice, na jejímž popředí na kořenech rodinný erb pánů z Kunštátu. Za válek husitských T. utrpělo mnoho od husitů; pán jeho Půta z Častolovic stál na straně Sigmundově. Tehdy také zničeny všechny výsady a privilegia městu udělená. Po válkách husitských koupil T. Jiří z Poděbrad, jehož nástupci prodali je pánům z Pernšteina; v XVI. stol. město přešlo na Arnošta, falckrabí rýnského. Tehdy stávala zde tvrz. V XVII. stol. město dostalo se pánům ze Šternberka, za nichž tvrz úplně zpustla a kamení rozebráno k jiným stavbám. Krajina kolem T. je močálovitá, často vodami Orlice úplně zaplavovaná, písčitá a chudá. Obyvatelstvo živí se rolnictvím a prací při domácích závodech průmyslových. Vystavěním dráhy a několika průmyslových závodů nastal v T-ti živější ruch průmyslový i obchodní. — 2) T., ves t., hejtm. a okr. Kutná Hora, fara Bykaň, pš. Malešov u Kutné Hory; 37 d., 171 obyv. č. (1900). — 3) T. (Tünscht), ves t., hejtm. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a pš. Zubrnice; 28 d., 157 obyv. n. (1900), žel. stanice na tr. Vel. Březno–Úštěk a 3 mlýny. — 4) T., ves t., v hejtm. a okr. Přeštice, fara Horčice, pš. Žinkovy; 26 d., 142 obyv. č. (1900), popl. dvůr, mlýn a samoty: Nová Ves a Luh. — 5) T. (Thönischen), ves t., hejtm. Žlutice, okr. Bochov, fara a pš. Luky; 41 d., 244 obyv. n. (1900), kaple sv. Prokopa, 2tř. škola, poplužní dvůr, mlýn. T. bývalo samostatným statkem, jejž roku 1783 koupil Frant. Ant. hr. Nostic a připojil ke zboží luckému.