Ottův slovník naučný/Svijonožci

Ottův slovník naučný
Svijažsk	Svijonožci	Svilajnac

Údaje o textu
Titulek:	Svijonožci
Autor:	Antonín Štolc
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 437–439. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svijonožci

Svijonožci (Cirripedia, viz tab. Korýši, obr. 6., 7., 8. a 15.), řád korýšů nižších (Entomostraca), kteří úpravou těla značně se liší od řádů příbuzných. Bývají přisedlí k pod kladu nějakému prodlouženou přídou těla, jež na př. u vilejšů (Lepadidae) vyvinuta jest v podobě stvolu. Pravidlem tělo jest uzavřeno v plášti dvojchlopném, otvírajícím se na straně břišní otvorem, jenž uzavřen býti může zvláštním svalem. Plášť bývá zpevněn zvápenatělými plátky (deskami) určitého postavení, různého počtu a spojenými pohyblivě neb nepohyblivě. Na př. u vilejšů rozeznáváme lichý plátek hřbetní (carina), někdy i břišní (rostrum), pár plátků předních (scuta) a pár zadních (terga). K tomu připojují se v některých případech plátky postranní (lateralia), menší a ve větším počtu (čel. Pollicipedidae). Naopak mohou některé plátky scházeti (rod vilejšů Conchoderma) neb scházejí vůbec (Anelasma squalicola Lov., vilejš zavrtávající se do kůže žraloků). U žaludovců liché a postranní plátky tvoří pevnou prstencovitou schránku, jež dole připevněna jest na podklad, nahoře pak zavírá i otvírá se dvojchlopným víčkem, zpevnělým párem plátků předních (scuta) a párem zadních (terga). Tělo s-ců bývá členěno málo zřetelně. V případě význačném rozeznáváme hlavu, šestičlánkovou hruď a komolcovitý zadek, končící se vidličnatým přívěskem. S. dospělí mají pouze jeden pár tykadel (I. pár). Tykadla jsou na př. u vilejšův umístěna na základě stvolu, jsou krátká, na předposledním, terčovitě rozšířeném článku jejich ústí vývod žlázy lepivé, t. zv. cementové, jejíž lepivý odměšek slouží při připevňování k podkladu. Pokud se týče ústrojů ústních, s. mají pysk svrchní a tři páry kusadel, z nichž poslední pár upraven v pysk zpodní. Význačně jsou ustrojeny nohy, podle nichž s-cům dáno jméno. Bývá jich šest párů, jsou rozeklány, obě větve jejich mnohočlené, obrvené a svíjivé. Nervstvo s-ců skládá se z dvojité uzliny mozkové a z pásma břišního, které mívá patero párův uzlin, jež někdy (na př. u žaludovců) splývají vespolek. Čidla jsou nepatrně vyvinuta, ze stavu vývojového udržuje se u dospělých liché oko. Roura zažívací, pokud jest vyvinuta, má úzký hltan, střední část její jest na předu rozšířena a přijímá po obou stranách několik žlaznatých přívěsků (žlázy hepato-pankreatické). Srdce (céva hřbetní) není vyvinuto, za ústroje při dýchání sloužící pokládány jsou u vilejšů zvláštní přívěsky na nohách a u žaludovců dvé vlnitých vychlípenin z vnitřní strany pláště. S. jsou namnoze obojnatci. Vaječníky umístěny jsou u vilejšů ve stvolu, u žaludovců dole při základě schránky, vývody jejich ústí na vyvýšenině na základě předních noh. Žlázy samčí jsou přečetně rozvětveny, rozkládají se po obou stranách roury zažívací až do základů noh, vývody jejich rozšiřují se ve váčky chámové a ústí do společné chodby (ductus ejaculatorius), probíhající v dlouhé pyji (cirrus), umístěné na konci těla. U některých s-ců vyskytují se vedle obojnatců zvláštní samečkové zakrslíci. Darwin, jenž o s-cích napsal monografii, nazývá je samečky komplementálními (complemental males). Žijí na těle obojnatců, bývajíce tu připevněni (někdy i větším počtem) blíže vývodů pohlavních. Tělo jejich drobnohledné značně jest zjednodušeno, nohy a roura zažívací scházejí, plášť jest kožovitý, žlázy pohlavní s pyjí silně vyvinuty. Poměry pohlavní mohou býti vůbec někdy dosti rozmanity. Tak v rodě vilejšovitém Scalpellum nalézáme obojnaté tvary bez samečků zakrslíků, jiné s takovými samečky a tvary různopohlavné.

U cizopasných s-ců tělo bývá méně nebo více proměněno i zjednodušeno a poměry pohlavní rozmanity. U podřádu Abdominalia, jehož příslušníci žijí zavrtáni v ulitách různých plžů mořských, vyskytují se samičky, chovající na těle svém samečky zakrslíky. Samičky mají tělo málo a nestejně členěné, kožovitý plášť, nohy v menším počtu (čtyři nebo tři páry), krátké, dvojvětvé neb jednovětvé. Podřád Ascothoracida, zahrnující tvary žijící na korálech neb v dutině tělní hvězdic (rod Dendrogaster), má toliko obojnatce, kteří mají kožovitý plášť, nohy malé, ústní ústroje bodavé a ssací. Podřád Apoda s rodem Proteolepas, cizopasícím na těle jiných s-ců, vyznačuje se hlavně tím, že tělo jest bez pláště, vícečlenité (11článkové), beznohé, s ústními ústroji ssavými, s rourou zažívací zakrnělou, s pohlavními žlazami obojetnými. Konečně u podřádu Rhizocephala, jehož příslušníci žijí cizopasně na krabech a racích poustevnických, dosahuje změna a zjednodušení těla míry krajní. Tělo jest tu pouhým vakem pro oboje žlázy pohlavní, okončiny a roura zažívací vůbec scházejí. Tělo jest obklopeno pláštěm, jenž otvírá se ven otvorem na zadu. Na přídě jest výčnělek vnikající do těla hostitelova, kdež kořenovitě se rozvětvuje v jednotlivé větévky, objímající ústroje, zvláště žlázy hepato-pankreatické, a čerpající endosmoticky živné šťávy z těla hostitelova.

S. ukládají vajíčka v hlenovitém obalu do dutiny plášťové. Vývoj z nich značně jest složitý. Vzniká larva naupliová s třemi páry okončin a s okem lichým. Z této po opětovném svlékání vyvíjí se larva t. zv. cyprisová, připomínající jednak skořepatce, jednak klanonožce. Má dvojchlopnou skořápku chitinovou a vedle lichého oka dvé očí složitých. První pár okončin upravuje se na tykadla, mající již předposlední článek rozšířený a nesoucí vývodní otvor žlázy cementové, druhý pár okončin jest odvržen, třetí stává se prvním párem kusadel, k němuž se připojují vyrůstajíce ostatní. Následuje šest párů noh, rozeklaných, brvitých, připomínajících klanonožce. Tělo končí se krátkým zadkem rozeklaným. Z larvy cyprisové po proměně povstává živočich dospívající. Larva upevňuje se pomocí tykadel na podklad nějaký, zbavuje se skořápky i párovitých očí, objevují se vápenné plátky pláště a nohy nabývají povahy svíjivé. U podřádu Rhizocephala děje se vývoj celkem, jak vylíčeno. Larva cyprisová připíná se pomocí tykadel na břišní stranu těla hostitelova, na rozhraní mezi hlavohrudím a zadkem, odvrhuje pak větší část těla až na přídu. Tato šípovitým výčnělkem vniká do těla hostitelova, žije tu dále vnitrocizopasně, člení se pak na čásť přední a část zadní. Přední čásť, zahrnující výčnělek kořenovitě se rozvětvující, zůstává v těle hostitelově, kdežto čásť zadní, v níž rozvíjejí se žlázy pohlavní, stává se vakovitou a vyniká ven z těla hostitelova.

S. jsou živočichy mořskými (Balanus improvisus žije ve vodách smíšených), kteří nevynikají přílišnou velikostí těla. Bývá obyčejně několik cm veliké, řidčeji jen několik mm (na př. Cryptophialus minutus) nebo na opak až 30 cm. Žijí namnoze pospolitě, upevňujíce se na předměty neživé i (živé, na skály, vodní stavby, části lodní, na řasy, na různé živočichy: na polypy slimýšovité a korálové (na př. rod Pyrgoma), na korýše, měkkýše, na želvy (Chelonobia testudinaria L.), velryby (rod Coronula). Potravou jsou necizopasným s-cům hlavně drobní živočichové, jež lapají nohami ven se vysunujícími a opět do pláště se vsunujícími.

Do r. 1886 známo bylo asi 225 druhů žijících. Dříve s. bývali kladeni pro jakousi vnější podobu mezi měkkýše. Důkladnější rozbor těla a poznání vývoje ukázaly jasně jejich příslušnost ke korýšům. Předvěcí s. objevují se již v útvarech nejstarších (silur), rozvoje však nabyli až v útvarech mladších, křídovém a třetihorním. Soustavně dělíme s-ce na tyto podřády: 1. Peduncolata, vilejšovití (čel. Lepadidae s rody Lepas L., Conchoderma Olfers, Anelasma Darw.; čel. Pollicipedidae s rody Pollicipes Leach, Scalpellum Leach). — 2. Operculata, žaludcovití (čel. Balanidae s rody Chelonobia Leach, Balanus List., Pyrgoma Leach; čel. Coronulidae s rodem Coronula Lam.). — 3. Abdominalia (čel. Alcippidae s rodem Alcippe Hanč.; čel. Cryptophialidae s rodem Cryptophialus Darw.). — 4. Apoda (s rodem Proteolepas Darw.). — 5. Ascothoracida (s rody Laura, Petrarca, Dendrogaster). — 6. Rhizocephala (s rody Peltogaster Rathke, Sacculina Thomps., Lernaeodiscus Fr. Müll.). — Lit.: Darwin, A monograph of the sub-class Cirripedia (Lond., 1851—54, 2 sv.): Fr. Müller, Die Rhizocephalen (»Arch. f. Naturg.«, 1862); Kossmann, Suctoria und Lepadidae (Vircp., 1873); Yves Delage, Evolution de la Sacculine (»Archives de zoologie expérimentale et générale«, 1884). Šc.