Ottův slovník naučný/Suetonius

Ottův slovník naučný
Suessionové	Suetonius	Suette

Údaje o textu
Titulek:	Suetonius
Autor:	Robert Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 335. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Suetonius

Suetonius Gaius Tranquillus, dějepisec řím. (* za Vespasiana ok. r. 75 po Kr. — † asi v pol. II. stol. po Kr.). Byl za Trajana činný jako soudní obhájce a učitel rhetoriky v Římě, kdež důvěrné styky udržoval s mladším Pliniem, kterýž jej v mnohé příčině podporoval. Přátelství to dosvědčeno jest Pliniovými listy po léta 96—112 po Kr. Za Hadriána kol r. 119 povznesl se k hodnosti císařského tajemníka. Než nezastával úřadu toho dlouho; neboť již r. 121 pro příliš důvěrný poměr k choti císařově Sabině upadl v nemilost i musil ode dvora se vzdáliti. Zdá se, že potom výhradně věnoval se studiím a práci spisovatelské. Jako Varro, byl i on polyhistorem. Činil si výpisky z knih o nejrozmanitějších předmětech, jako historii, literatuře, starožitnostech, jazykovědě a přírodopisu, i zpracovával je v četných spisech, mezi nimiž encyclopaedické dílo nadepsané Prata (o 10 knihách) zaujímalo přední místo. Jako on Varrona, tak pozdější užívali hojně tohoto jeho díla, v němž látka antiquární, historická, grammatická a přírodopisná byla vzdělána. Nás došly odtud jen některé zlomky. Zachovány jsou nám životopisy prvních dvanácti císařů římských (Caesara v to počítajíc) pod názvem De vita Caesarum (8 knih). Dílo to mluvou jednoduchou a jasnou psané obsahuje hojnost zpráv o veřejném a soukromém životě císařů jmenovaných podle určitého, celkem vnějšího rozvrhu, ale spisem historickým v přesném slova smyslu není; jest to spíše snůška anekdot, namnoze ovšem pro poznání vladařů těch velmi důležitých a cenných. Vzorem bylo pro mnohé pozdější biografy císařů, jako zejmena Maria Maxima (v III. stol.), jenž pokračoval v díle tom až po Heliogabala. Též Scriptores historiae Augustae jsou namnoze jeho následovníky. Literárně historického rázu bylo jeho dílo De viris illustribus, kteréž, jak se zdá, pojednávalo o římských básnících, řečnících, dějepiscích, filosofech, grammaticích a rhetorech až po dobu Domitiánovu. Než odtud dochovaly se nám jen menší části, totiž z knihy de poetis biografie Terentiova, Horatiova a úryvek ze životopisu Tukanova, dále z knihy de historicis úryvek týkající se staršího Plinia a konečně větší část z knihy de grammaticis et rhetoribus. Kromě toho S. sepsal množství jiných spisů drobnějších, a to nejen jazykem latinským, nýbrž i řeckým, jak vidíme ze seznamu spisů, jejž podává v slovníku svém Suidas s. v. Τςάγνλλος. Též odtud máme jen některé zlomky. Ve všech spisech S-iových jeví se nemalá píle a péče, ale pohřešuje se pravý smysl historický. Srv. J. Regent, De C. S-ii Tranquilli vita et scriptis (Vratisl., 1856) ; W. Schmidt, De Romanorum, inprimis S-ii, arte biographica (Marb., 1891); Dörgens, Ueber S-ns Werk De viris illustribus (Lip., 1857). Nejlepší vydání textu spisů S-iových jest od Č. L. Rotha (Lip., 1862; 2. vyd. 1875); zdařilou sbírku jeho zlomků podal A. Reifferscheid, C. S-ii Tranquilli praeter Caesarum libros reliquiae (Lip., 1860). Český překlad Životopisů císařů římských uveřejnil V. Kubelka (Praha. 1903, Bibliotéky klass. řec. a řím. vydávané Českou akademií, č. 6). RNk.