| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Sue |
| Autor: |
František Xaver Šalda |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 334. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Eugène Sue |
Sue [sý] Eugène, vlastně Joseph Marie, romanopisec franc. (* 10. pros. 1804 v Paříži — † 3. srp. 1859 v Annecy v Savojsku), byl syn chirurga v císařské gardě, studoval medicinu, účastnil se jako vojenský lékař španělské výpravy r. 1823; později byl lékařem námořním, navštívil několikrát Ameriku a záp. Indii, také Řecko a účastnil se r. 1828 námořní bitvy u Navarina. R. 1829 vystoupil ze služby a odebral se do Paříže, kde věnoval se studiím literárním a malířským. R. 1830 uveřejnil na domluvy přátel román Kernock le pirate jímž uvedl do Francie románový genre, posud zde cizí: román námořský. Kniha měla úspěch a S. oddal se literatuře řemeslně. Napsal řadu románů tohoto rázu, které silnými effekty dějovými staly se záhy oblíbenou četbou lidovou: Plick et Plock (1831); Atar-Gull (t. r.); La Salamandre (1832, 2 sv.); La Coucaratcha (1832—34, 4 sv.); La vigie de Koat-Ven (1833, 4 sv.). O málo fantastičtější jsou i jeho Histoire de la marine française (1835—37, 5 sv.) a Histoire de la marine militaire chez tous les peuples (1841). V Jean Cavalier (1840, 4 sv.) zpracoval svým způsobem dějiny vzpoury Camisardů v Cevennách. Evropskou pověst založily mu však veliké romány společenské, liberálně a socialisticky zabarvené, v nichž líčil fantasií hrubou a těžkopádnou a křiklavými, neuměleckými barvami neřesti moderní civilisace, jak je zaviňovaly podle jeho názoru převrácené řády společenské a zvrhlá, pokažená církev. Romány tyto vycházely ve feuilletonech oblíbených deníků, »Presse«, »Journal des Débats«, a »Constitutionnel« a j. a byly hltány statisíci čtenářů, napodobeny a překládány. S. podal tu skutečně ve svém způsobu typ — ovšem že literárně a umělecky bezcenný skoro typ — románu novinového (roman-feuilleton, jak říkají Franzouzi), který hrubými neuměleckými prostředky, brutálními effekty dějovými a jinými smyslnými dráždidly a vehementní, ačkoliv jinak mělkou a povrchní kritikou společenskou, dobyl si záhy massy polovzdělaného čtenářstva. Náležejí sem: Mathilde, ou mémoires d’une jeune femme (1841, 6 sv.); pověstné Les mystères de Paris (1842—43, 10 sv.), a neméně pověstný Le Juif errant (1845, 10 sv.); Martin, l’enfant trouvé (1847, 12 sv.); Les sept péchés capitaux (1847-49, 16 sv.), kde zpracoval v románově formě některé nauky fourieristické ; cyklické Les mystères du peuple (1849—56, 16 sv.), dějiny proletářské rodiny v různých kulturních dobách historických, které byly odsouzeny pro svoji pobuřující tendenci r. 1857 porotou pařížskou; Les enfants de l’amour (1850, 4 sv.); La bonne aventure (1851, 6 sv.); Fernand Duplessis, mémoires d’un mari (1852, 6 sv.); Gilbert et Gilberte (1853, 7 sv.); La famille Jouffroy (1854, 7 sv.); Le diable médecin (1855—57, 7 sv.); Les secrets de l’oreiller (1858, 7 sv.). Některé látky své S. zpracoval i v kusy divadelní, aniž tím ovšem nabyly kvalit uměleckých. R. 1850 byl zvolen pomocí revolučních výborů za département seinský do zákonodárného shromáždění, kdež se přimkl ke krajní levici. Po státním převratu r. 1851 byv vypověděn z Francie odešel do Annecy v Savojsku. Některé spisy jeho byly přeloženy i do češtiny. Šld.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Eugène Sue