Ottův slovník naučný/Studně

Ottův slovník naučný
Studňany	Studně	Studně (místa)

Údaje o textu
Titulek:	Studně
Autor:	Kristian Petrlík
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 296. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Studna

Studně jest otvor zřízený směrem svisným od povrchu území do vrstev vodnatých, aby vody tam obsažené, vody podzemní (Grundwasser), možno bylo užívati k zásobování; proti zasypání se jest otvor příhodně opatřen, někdy pažením dřevěném nebo roubením, zejména není-li s. kulatá, ale nejčastěji obezděním, avšak také pažením ze železa litého po způsobu železného vystrojení šachet v hornictví, při malém průměru otvoru i také jen trubami železnými. Voda přelévá se někdy přes vrchní okraj s., t. zv. obrubeň, někdy vytryskuje i nad povrch území (často při studních artéských), obyčejné však zůstává v nějaké hloubce pod povrchem, tak že za příčinou užívání třeba jest ji zdvíhati (putnami, okovy na vahadlech nebo na rumpálech, pumpami). S. možno rozlišiti na 1. nortonské, 2. trubní, 3. zděné, 4. artéské n. vrtané. Nortonské s. (v. t.) jsou známy od války t. zv. secessní v Americe v l. 1861 až 1865, Angličané jich užili ve válce v Habeši v l. 1867—68. Užívá se jich, když voda podzemní není hlouběji, než měří ssací výška čerpadla, která se nahoře nasadí, a ke kratší potřebě (ležení vojenská a pod.). Trubních s-ní užívá se při zásobování vodou čerpáním z vrstev písčitých n. štěrkovitých na místě s-ní velikých, poněvadž tak možno zabrati rozsáhlejší území, aniž jest nebezpečenství značnějšího snížení hladiny vody podzemní; jsou železné, zapouštějí se vrtáním a možno-li vplachováním a spojují se vždy v počtu několika se společným potrubím ssacím; zásobování Prahy a sousedních obcí z území jizerského nad Káraným založeno jest na užití s-ní trubních. Nejobyčejnější jsou s. zděné, které tam, kde má vnikati do nich voda podzemní, nejsou stavěny na maltu; průměr závisí na vodnatosti vrstvy a množství, jež má s. dodati. Artéské s. jsou s. vrtané a není správné mínění, že musí voda vždy vytryskovati nad povrch území; to jest jen tehdy, jest-li voda podzemní pod příhodně velikým tlakem hydrostatickým (viz Artéské s.). Zvláštní druh s-ní jsou t. zv. filtrační, jež někdy se zřizují v březích vod s koryty štěrkovitými n. písčitými, ano i v těchto korytech (na př. v Praze), aby se do nich stahovala voda dotčenými hmotami procezená a aby odtud se čerpala k potřebám zásobovacím. Hmoty procezovací nemohou se tu obnovovati jako při umělém ceďáku, a jsou-li znečištěny, dostává se do s-ní těchto též voda nečistá a to zejména tehdáž, musí-li se usilovněji čerpati, aby se spotřeba hradila, čili musí-li se vrstvy procezovací příliš namáhati. Plk.

S. polní ve voj. viz Polní studna.