Ottův slovník naučný/Stručné řízení

Ottův slovník naučný
Strubšín	Stručné řízení	Struensee

Údaje o textu
Titulek:	Stručné řízení
Autor:	Karel Heller
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 279–280. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Stručné řízení čili summární řízení bylo soudní řízení, zavedené dvorním dekretem ze dne 24. říj. 1845 č. 906 sb. zák. soud., pro spory před řádnými soudy, když šlo o summu peněžní neb ocenitelný předmět nepřevyšující částku 200 zl. konv. m. a pak 500 zl. rak. m. (podle zák. ze 16. čna 1874 č. 69 ř. z). Totéž řízení zavedeno pak i při sporech jiného druhu, při nichž nešlo o summu peněžnou, na př. pro spory z nájemních smluv, z privilegií, odpůrci atd. Bylo to řízení, jež podle úmyslu zákona mělo býti rychlejší a vázáno volnějšími formami, než t. zv. řízení písemné. Spor měl tu projednáván byli ústně, t. j. vše, co strany přednésti chtěly, mělo býti před soudem přednášeno a jim do protokolu zapisováno. Odročování mělo býti povolováno pouze z důležitých příčin. Každé straně bylo však volno až do skončeni řízení (t. zv. srotulování spisů) uváděti nové okolnosti a důkazy; soud byl oprávněn skončené řízení ještě doplniti a tudíž jeho pokračování naříditi, když se mu zdálo, že projednání bylo neúplné. Když řízení bylo skončeno, soud výměrem připustil důkazy, kteréž strany nabídly a které shledal potřebnými k svému rozhodnutí. Průvodní prostředky byly tytéž, jako v řízení písemném. Lhůty k odvolání a dovolání byly zkráceny na 8 dní. Vyšší soud měl právo zrušiti rozsudek nižšího soudu, příp. naříditi provedení dalších důkazův, aniž to ta která strana výslovně byla navrhovala. Proti srovnalým rozsudkům a rozhodnutím obou soudů byl opravný prostředek vyloučen.

Zvláštní druh s-ho ř. bylo t. z v. possessorium summarissimum, zavedené císařským nařízením z 27. říj. 1849 č. 12 ř. z. pro případy, že někdo v držbě věci nebo práva byl rušen neb z držby té bezprávné vypuzen (zejména při sporech o meze, vodovody a vodní díla), a kde ochrana ohrožené neb znovuopatření odňaté držby vyžadovaly rychlého zakročení soudního. Této ochrany zvláštním soudním řízením bylo lze dovolati se pouze do 30 dní od chvíle, kdy o rušení se zvědělo; po uplynutí této doby bylo lze zjednati právnímu stavu platnost pouze řádnou žalobou z držby (possessorium ordinarium), o níž řídilo se podle všeobecných pravidel processních. Při sporech z rušené držby (poss. summarissimum) jednání musilo se obmeziti pouze na poslední faktickou držbu a její rušení, rozhodnutí soudní obmezeno bylo pouze na ochranu a znovuvyjednání rušené držby; o právě silnějším, kterýmž snad rušitel se hájil, nesmělo se tu jednati. Stání o podané žalobě musil soud ustanoviti na dobu nejbližší, provésti řízení, tudíž také řízení průvodní, a rozhodnouti co nejrychleji. Z průvodních prostředků vyloučena přísaha stran. Aby se zamezilo další rušení neb násilnosti, soudce mohl ihned nebo během řízeni naříditi prozatímná opatření, na př. zapověděti další stavbu neb jakoukoli změnu na předmětě sporném neb vůbec jakýkoli výkon držby. Proti rozhodnuti přípustný byl pouze rekurs.

S. ř. se neosvědčilo, neboť vyvinula se praxe, že právní zástupci stran přinášeli již napsané sporné spisy, jež zakládali, stání se podle libosti odročovala a tak s. ř. zvrhlo se pomalu na obsáhlejší a vleklejší než samo řízení řádné, poněvadž nebylo tu obmezujících předpisů formálních jako tam. kh.