Ottův slovník naučný/Stojačković

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stojačković
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 146-147. Dostupné online.
Licence: PD anon 70

Stojačković 1) S. Ĺuka, uherskosrbský národní buditel (*1785 v Somboru — †1864). Vystudoval ve srěmských Karlovcich gymnasium a v Prešpurce práva. Stal se ve svém rodišti advokátem, pak senátorem (městským starešinou) a r. 1850 ředitelem srb. nár. škol. Když na podzim r. 1849 měla zřízena býti Srbská vojvodina, S. účastnil se jednání v té věci nejen se srbským patriarchou, nýbrž i s vídeňskou vládou. Přes to však nedostalo se mu v nově organisovaném srbském území žádného úřadu. Bylť pokládán za Srba politicky nebezpečného. S. vydal svým nákladem spisy svého syna Aleksandra.

2) S.Aleksandro, syn před., spis. srbský (*1821 v Somboru - †1893). Studoval bohosloví a práva a stal se r. 1847 prof. gymnasia karloveckého. R. 1848 účastnil se bojů uherských Srbů za politickou nezávislost a byl nejen členem rozličných nár. výborů, nýbrž hleděl i spisovatelskou činností dokázati, že snahy uhreských Srbův o politickou emancipaci jsou historicky oprávněny. Vznikly tak — vedle starší práce S-ovy Istorija vostočnoslvaneskog bogosluženija i kirillskog knjižestva kod Slavenah zapadne crkve (N. Sad, 1847) — tyto spisy jeho: Crte života naroda srbskog u ungarskim oblastima od godine 895-1848 (Víd., 1849) a Historisch-juridische Abhandlung über die staatsrechtichen Verhaltnisse der Serben in der Wojwodina und überhaupt in den Ländern der ungar. Krone (Temešvár, 1860). Po organisování Srbské vojvodiny S. vstoupil do státní služby. Jako ministerský sekční rada v Budapešti šel r. 1884 do pense.