Ottův slovník naučný/Stejnonožci

Ottův slovník naučný
Stejnina	Stejnonožci	Stejnorodost

Údaje o textu
Titulek:	Stejnonožci
Autor:	Karel Thon
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha: J. Otto, 1906. S. 91–93. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Stejnonožci

Stejnonožci (Isopoda), řád korýšů z legie Arthrostraca (Edriophthalmata) podtřídy Malacostraca. Zvířata malá, pouze některé formy hlubomořské dosahují velikých rozměrů (Bathynomus giganteus M. Edw., 23 cm dl.). Tělo široké, obyčejně zploštělé. Pouze prvý segment hrudní splynulý s hlavou, ostatních 7 volných. Oba páry dolních čelistí (maxill) bez makadel; zadek krátký, často redukován, obyčejně šestičlený. se šesti páry lamellosních noh (pleopody), jejichž větve, hlavně vnitřní (endopodity), zastávají funkci žaber. Srdce; větší částí svou v zadku, s 1—2 páry otvorů (ostií). U některých (Praniza) splývá i 3. hrudní segment s hlavou. Na předních tykadlech schází vedlejší bičík. Na druhých tykadlech schází šupina, u Bopyridův a Entoniscidů jsou tykadla zakrnělá. U cizopasných isopodů jsou ústní ústroje přetvořeny k bodání nebo přissávání. Kusadla horní (mandibule) s výjimkou Borypidův a Isopodů zemských mají často makadlo trojčlené. Různým variacím podléhají nožky kusadlové. S. mají 7 párů hrudních noh a obyčejně jsou nohy kráčivé, u samic mohou nésti jemné, plátkovité plošky k přechovávání vajíček. Nikdy není na hrudních nožkách žaber. Výjimku morfologickou činí Apseudes. Jeho první hrudní noha má veliký přívěsek epipodiální, jenž pohyby svými způsobuje proud vody v dutině dýchací, tvořené duplikaturou pokryvu tělního. Na druhé a třetí hrudní noze zachovány rudimentární exopodity. U tohoto rodu druhý hrudní pár nese na konci mohutná klepítka. Pleopody (nožky zadkové) jsou nožky rozeklané, jejichž vnitřní a vnější větve (endo- a exopodity) jsou nečlánkované, ploché a membranosní lamelly, jež jako žaberní plátky slouží dýchání. Poslední (6.) jejich pár tvoří buď — u mořských plovoucích s-ců — spolu s posledním segmentem abdominálním ploutev, nebo — u forem sladkovodních a pozemních — jest bodcovitý. U Bopyridů a Cryptoniscidů pleopody jsou zakrnělé nebo scházejí úplně. U Anisopodů pleopody jsou dvojvětevné nožky plovací, nesloužící k dýchání.

Prvý pár pleopodův obyčejně jest rozšířen v plochý příkrov pokrývající páry ostatní. U rodů Porcellio a Armadillo krycí desky obou prvých párů jsou opatřeny systémem kanálků vzdušných, sloužících k dýchání. Zažívací roura s-ců volně žijících jednoduchá.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3969. Oniscus murarius Cuv., beruška zední, 2. zvětš.

doplnit obrázek Č. 3970. Porcellio scaber Latr., beruška obecná, 2. zvětš.; I-VII, články hrudní.

Za jícnem následuje žvýkací žaludek, pak dlouhé, rovné střevo přecházející v krátký konečník. Na rozhraní žvýkacího žaludku a střeva dlouhé trubicovité výběžky hepatopankreatické (Asellus). Za příklad podivuhodných změn, jimž podléhá zažívací roura samic mnohých s-ců cizopasných, služiž Portunion maenadis. Úzký oesophagus vede do velikého vaku, složeného ze dvou laloků, jehož stěna, chitinosní intimou opatřená, vysílá četné klky do nitra. Tento oddíl sluje cephalogaster a v něm děje se resorpce potravy. Za cephalogasterem následuje t. zv. typhlosolis, dorsálně silně ztlustlá, uvnitř opatřená kutikulou, jež nese útvary štětinové, které jsou velmi husté a tvoří jakýsi cedník, který propouští potravu pouze tekutou.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3971. Serolis Schythei Lütk., málo zvětš.

doplnit obrázek Č. 3972. Asellus aquaticus Ol., beruška sladkovodní, 3. zvětš.; a, b tykadla prvního a druhého páru, I kusadla prvního páru, VII poslední pár noh zadku.

Typhlosolis jest upevněna dvojicí mohutných svalů k tělu. Typhlosolis vede do oddílu svalnatého a silně se kontrahujícího, t. zv. orgánu Rathkeho. Konečný oddíl je tenký a rourovitý, slepě ukončený a odpovídá střevu. Do něho vbíhají dvě veliké, kontraktilní divertikule jaterní. U samečků naproti tomu roura zažívací organisována je normálně. — Nervstvo. U Apseuda členitost nervstva dokonale zachována. Za mozkem a jícnovými spojkami následuje oddíl podjícnový, na němž rozeznáváme ganglia pro mandibule, maxilly a nožky kusadlové. Pak jsou ganglia zřetelně párová, a to 7 hrudních a 6 abdominálních.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3973. Glyptonotus entomon Fabr., a, b tykadla prvního a druhého páru, I, VII první a poslední pár noh hrudních.

doplnit obrázek Č. 3974. Limnoria tenebrans Leach, zvětš.

Poslední abdominální pár splynul z několika. U Tanais dostavuje se již splývání jednotlivých párův. U s-ců pravých také zachováno jest bilaterární rozdvojení systému nervového; některé rody (Sphaeroma, Idothea, Glyptonotus) mají ústřední nervstvo stavěno podobně jako Apseudes, jinde však dostavuje se již splývání ganglií (hlavně okončin příústních) a redukce.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3975. Aega tridens Leach, zvětš.

doplnit obrázek Č. 3976. Sphaeroma serratum Fabr, zvětš.

U parasitických a redukovaných Enloniscidů nalézáme mimo mozek, který jest vždy zachován, dvě ganglia hrudní a jedno velmi daleko pod srdcem ležící ganglion abdominální, kdežto u Bopyridů zachováno 7 ganglií hrudních. Ze smyslových orgánů jmenovati dlužno oči, typické složené sessilní oči arthrostrakové. Jednotlivá očka nejsou příliš nahloučena a počet jejich kolísá (4 u Asella, 20 u Porcellia). Korneální čočky jsou tu bikonvexní. — Soustava cévní. Srdce protáhlé, vzadu ukončeno slepě. U Apseuda na levé straně dvě ostia, na pravé pouze jedno, ač v mládí obě vyvinuta. Ze srdce vychází 11 cev: 1 mediodorsální aorta thorakální. pár laterálních arterií, 3 páry thorakálních arterií, pár abdominálních aort. Thorakální aorta tvoří před mozkem prsten objímající jícen, do kterého prstenu vede arterie subneurální, na břišní straně pod nervstvem po celé délce těla probíhající.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3977. Cymothoa oestrum L.

Z ní vycházejí větve do okončin. Mimo lakuny leží ve hrudi veliký, dvojitý sinus ventrální, jenž v zadku stává se nepárovým. Z něho vychází pět párů cev vedoucích venosní krev do pleopodů fungujících jako žabry, odtud pak pět párů žil odvádí okysličenou krev do sinu perikardiálního, odkudž otvory (ostiemi) vchází do srdce. — Exkreční ústroje. Žláza tykadlová jest zakrnělá, žláza skořápečná dobře vyvinuta, skládá se z coelomového váčku, ampully, nefridia a z vývodu. Pohlaví až na Cymothoidy oddělené. Sexuální dimorfismus někdy dosahuje nejvyššího stupně (Bopyridi). U samců tři varlata spojují se v zásobárnu chámovou, z níž vycházejí vývody.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3978. Phryxus paguri Rathke, sameček, zvětš.

doplnit obrázek Č. 3979. Phryxus paguri Rathke, samička ze zpodu, zvětš.

Tyto vyúsťují odděleně na posledním segmentě hrudním (Asellus) nebo končí se společnou rourou penisovou na basi abdomenu (Oniscidi). Cynothoidy protandricky hermafrodické, t. j. u nich napřed se vyvinují a činny jsou žlázy samčí, po nich pak samičí. Vývoj děje se v dutině zárodečné. Metamorfosa různě komplikovaná, nejdokonalejší u Tanais, Praniza a Bopyridů.

S. žijí v moři i sladkých vodách (naše sladkovodní beruška Asellus aquaticus L.) i na suché zemi (naše berušky či svinky). Mnohé parasitují v různém stupni, Entoniscidae totálně endoparasit. (vnitřní cizopasníci). Přehled jejich soustavy: I. podřád Euisopoda. Mají 7 volných segmentů hrudních, s tolikéž páry nohou. Abdominální nožky změněny v dýchací lamelly, zadek krátký. Čeledi: Cymothoidae s kousavými nebo příssavnými orgány ústními. Žijí volně nebo ektoparasiticky na rybách v moři (rody Cymothoa, Anilocra, Aega, Serolis); Sphaeromidae se zkráceným tělem, žijí volně. (Sphaeroma fossarum v Pontinských bažinách, S. serratum v moři i brakických vodách, Limnoria tenebrans, rozkousává dřevěné stavby vodní); Pranizidae, jen pět volných segmentů hrudních (rod Anceus); Idotheidae s dlouhým tělem, v moři (rod Idothea); Asellidae poslední pár pleopodů vidlicovitý (Asellus aquaticus; cavaticus v jeskyních); Bopyridae, parasiti v žaberní dutině garnátů.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek Č. 3980. Tanais vittatus, samička, zvětš.

Tělo samice deskovité, asymmetrické, bez očí. Sameček maličký se zřetelnými segmenty tělními a očima (Bopyrus na Palaemonu, Gyge na Gebii); Entoniscidae endoparasiti velmi podivní (Cryptoniscus na Rhizocephalech, Entoniscus žije mezi srdcem a střevem jistých krabů. Oniscidae, berušky suchozemské (rody Ligia, Oniscus, Porcellio, Armadillo), II. podřád Anisopoda, mají tělo se šesti volnými segmenty hrudními, ke stavbě hlavohrudi přispívá mimo segment kusadlových nožek i následující volný segment hrudní s mohutnou nožkou klepítkovou. Zadek s dvojklanými nožkami plovacími. (Tanais s dvojitými samečky, Apseudes). — Literatura velmi obsáhlá, většinou práce speciální a drobné. Z autorů buďtež jmenováni: Sars, Dohrn, Bobretzky, Walz, Giard & Bonnier, Němec, Schöbel, Mayer P., Claus, M. Weber, Nussbaum, La Valette St. George, Leichmann a mnozí jiní. Thon.