Ottův slovník naučný/Status

Ottův slovník naučný
Statura	Status	Statut

Údaje o textu
Titulek:	Status
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 30. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Status

Status (lat.), fr. état, stav, má význam několikerý.

S. v právě římském značí osobní právní postavení člověka (s. hominis), jež bylo rozličné podle toho, zda byl člověk svobodný (liber) či otrok (servus). Svoboda byla základní podmínkou osobnosti v právním smysle; proto otroci byli nezpůsobilí k právům, nejsou osobami, nýbrž jen předměty práva. Rozhodovalo dále, zda svobodný člověk byl římským občanem (civis Romanus) či neobčanem (Latinus, peregrinus); jen římský občan byl způsobilý všech právních poměrů založených na jus civile, kdežto svobodnému občanu příslušela pouze právní způsobilost podle jus gentium. Mezi občany římskými byl pak v právním postavení rozdíl podle toho, zda byli samostatní (sui juris) či podrobení rodinné moci jiného (alieni juris). Pouze persona sui juris čili pater (mater) familias má úplnou způsobilost k právům. Byl tedy v právě římském trojí s. rozhodný pro způsobilost jednotlivcovu k soukromým právům: s. libertatis, s. civitatis a s. familiae.

S. activus et passivus, stav jmění a dluhů, zjišťuje se jmenovitě při zahájení konkursu; s. causae et controversiae, stručně naznačený poměr nějaké sporné záležitosti.

S. konkretuální viz Konkretuální stav.

S. majores a minores viz Stavovští pánové.

S. quo, stav, v němž nějaká věc, stát, země, město atd. v daném okamžiku se nalézá; nechati věci in statu quo, nechati vše při starém, jako posud (bylo). – S. quo ante (bellum), stav věci, jak byl před tím (zejména před válkou).

S. et ordines, stavové (v. t.).

S. v lékařství, stav těla, zvl. u nemocného a zároveň soupis všelikých příznaků nemoci (s. praesens).

S. duplex, lat., dvojí stav, dvojí přirozenost Kristova, srv. Christologie, str. 400b.

S. nascendi, lat., stav zrodu (v. t.).