Ottův slovník naučný/Střecha

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Střecha
Autor: Jindřich Fialka
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 221–223. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Střecha

Střecha jest nejvyšší část každé budovy, mající ten účel, aby vnitřek její chránila od deště, krupobití a sněhu a padající vodu odváděla z celého půdorysu stavení. Má-li s. těmto požadavkům vyhověli, musí býti zařízena tak, aby voda v každé době se s-chy mohla odtékali, což vyžaduje nakloněných rovin. S. jest podstatnou částí budový a proto musí býti slohu budovy a jejímu půdorysnému rozčlánkování přiměřeně přizpůsobena. Krytina s-chy podmiňuje jisté minimum sklonu, ale jinak na maximum nemá vlivu. k odvádění vody hodily by se nejpřiměřeněji s-chy příkré a tudíž i vysoké, ale poněvadž působení větru na s-chu padá více na váhu než zatížení sněhem nebo vodou, dělají se s-chy raději nižší než vyšší. Mnoho při tvaru s-chy rozhoduje také podnebí: v krajinách jižních, kde sníh nikdy nepadá a nikdy silně a dlouho neprší, stačí buď jen nízké s-chy nebo místo nich navrhují se jen málo sklonité, dlážděné terasy, jichž používají obyvatelé těchto domů k příjemnému pobytu za doby ranní nebo večerní a na nichž po případě zakládány bývají i zahrádky. Čím více k severu, tím vyšší bývají s-chy a poněvadž výškou roste střeše nebezpečí, že bude shozena větrem, bývají s-chy též tím pevnější a těžší, ovšem také nákladnější a proto upotřebuje se mnohdy jejich vnitřního prostoru — půdy — k rozličným účelům.
Tak zhusta nacházejí se v podstřeších seníky, skladiště, sýpky atd., v obyčejných případech upotřebí se prostoru pod s-chou aspoň za skladiště starého nářadí, za půdu k sušení prádla, mnohde části jeho za prádelnu, mandlovnu a j. v. Poněvadž není dovoleno vodu se s-chy sváděli jinam než na vlastní pozemek nebo na veřejná místa, jest zřejmo, že nemohou všechny s-chy stavětí se podle jednoho způsobu, nýbrž že třeba pro každé stavení, podle místních poměrů, tvar s-chy na základě daného odkapu zvlášť vyšetřili.

S-chy možno rozvrhnouti podle sklonu rovin střešních anebo podle tvaru s-chy na tyto typy:
Podle sklonu rozeznává se: 1. S. úhlová, která má za výšku, t. j. svislou vzdálenost hřebene od okapu, polovici rozponu, t. j. polovici vzdálenosti dvou proti sobě ležících odkapů. Roviny střešní svírají s vodorovnou rovinou v okapu ∠ 45° a mezi sebou v hřebenu navzájem ∠ 90° a z této poslední vlastnosti jest odvozeno »po tesařsku« její jméno.
2. Nejnižší ze střech jest s. vlašská. U této bývá výška rovna nějakému menšímu dílu rozponu, nejčastěji to bývá .
3. S. francouzská má nad rozponem za profil rovnostraný trojúhelník a svírají tedy její roviny ve hřebenu ∠ 60°.
4. S. gotická slove pak s., která má za výšku profilu celý rozpon.
5. S. věžová nebo prostě věž jest s., která má za výšku profilu nejméně 2½ rozponu.

Rozdělování střech podle tvaru čili formy jest účelnější, a tu vyskytuje se:
1. S. sedlová (vyobr. č. 3998.), která povstane tehdy, když půda budovy uzavře se dvěma šikmými rovinami, obyčejně k podélným stranám budovy sklonitými, kdežto na čelních stranách uzavře se buď svislými zdmi, nebo prkennými stěnami; ony slovou štíty a lze jich dobře upotřebili hlavně tam, kde v řadě ulice dům o dům se opírá, tyto pak lomenice, které tvoří osobité zakončení čel venkovských chalup a statků. Ve slohu t. zv. švýcarském mohou tyto štíty býti výzdobou budovy, též i v české renaissanci a v slohu gotickém může se štítů s výhodou použiti k dekoraci budovy.
2. S. pultová či plášťová (vyobr. č. 3999.), která povstane tehdy, když půda budovy uzavře se jedinou šikmou rovinou. Kdežto u předešlé s-chy byl odkap na dvou stranách, jest-u této s-chy odkap jen na jedné straně. Odkapu naproti jest vyzděna zeď protipožární nebo sousední, v obou čelech jsou pak buď svislé zděné štíty nebo prkenné stěny. Těchto střech lze použiti jen u půdorysů o menší hloubce, obyčejně u staveb jednotraktových, nejčastěji u t. zv. dvorních křídel.
3. S. valbová bývá vytvořena nad půdorysem obdélníkovým, a. to tak, že půda uzavře se čtyřmi šikmými rovinami (vyobr. č. 4000.), které jsou sklonu buď stejného neb nestejného. Odkap jest na všech 4 stranách a proto možno užiti těchto střech jen u staveb na všech čtyřech stranách volně stojících, aneb nad takovými částmi staveb zastavených, které přečnívají přes rovinu hřebene vlastní s-chy.
4. S. polovalbová nebo s. s valbou poloviční (vyobr. č. 4001.) slove s., u které valba počíná se v jisté výši štítu. Takových střech možno upotřebili též jen pro budovy volně stojící; hodí se dobře pro s-chy vill a volně stojících domů rodinných. Voda stéká na 4 strany, ale odkap není v jediné rovině, jak tomu bylo u všech střech předešlých. Švýcarský sloh hodí se pro tuto s-chu výborně.
5. S. mansardová, mající pojmenování po svém vynálezci, franc, architektu Mansartovi (v. t. 1), která povstane tehdy, když u s-chy sedlové nebo valbové každá rovina nahradí se dvěma rovinami pod tupým úhlem se sbíhajícími (vyobr. č. 4002). Aby do půdy nezatékalo, musí vrchní s. býti vždy převislá přes s-chu zpodní. Mansart udával pro vytvoření této s-chy pravidlo, by nad rozponem sestrojený půlkruh dělil se v 6 rovných dílův a v každém čtvrtkruhu by spojily se dělicí body ob jeden (vyobr. č. 4003.). Poněvadž tyto s-chy bývají vysoké a nejčastěji nad staveními hlubokými a poněvadž zpodní část s-chy jest dosti strmá, dekorují se architektonicky tím, že nad hlavní římsou stavějí se různě vyvinuté střešní vikýře. Sloh barokový miluje tyto S-chy. (Srovn. též Mansarda).
6. S. stanová jest ta, kde nejčastěji nad pravidelným půdorysem čtyřúhelníkovým vytvoří se s. čtyřmi sklonitými rovinami ke společnému vrcholu se sbíhajícími (vyobr. č. 4004.), čímž vznikne jehlancová forma, která buď se ponechá takovou, nebo se ukončí ještě zvláštní nižší s-chou taktéž stanovou (vyobr. č. 4005.). Voda sbíhá u těchto střech na 4 strany. Lze jich upotřebiti u menších staveb, jako kiosků, nárožních věží, arkýřů a t. pod.
7. S. křížová povstává, když dvě sedlové s-chy, mající stejnou výšku hřebene, pod pravým úhlem se protínají (vyobr. 4006.). Mají-li obě s-chy stejný rozpon, mají též všechny roviny střešní stejný sklon, nema-jíli rozpon stejný, bývají střešní roviny částí o menším rozponu strmější ostatních rovin s-chy. Této s-chy velmi zhusta upotřebuje se u stavení o samotě stojících a její štíty mohou se zdobili podobně jak bylo udáno u s-chy sedlové.
8. S. polokřížová nebo s. křížová neúplná slove s., kde jako u předešlé s-chy protínají se dvě sedlové s-chy pod pravým úhlem, ale kde jejich hřebeny nejsou v stejné výšce (vyobr. č. 4007.). Co se týče jejího upotřebení a zdobení štítu, platí totéž jako u s-chy předešlé.
9. S. shedová (šedová n. četová) skládá se z několika střech sedlových buď o stejném neb nestejném sklonu rovin střešních (vyobr. č. 4008.) podle toho, zda s obou či jen s jedné strany kryta je sklem (srv. Shedy).
10. S. báňová, báň, kupole, která vznikne tehdy, když nad půdorysem pokud možno pravidelným vytvoří se sférickými plochami jakási s. stanová (vyobr. č. 4009.). Půdorys této s-chy může býti buď čtverec, mnohoúhelník aneb konečně i kruh. Je-li půdorys čtverec, tesař musí se snažiti, aby v krovu vyřešil mnohoúhelník — nejčastěji osmiúhelník — , nad kterým pak se sestrojí báň. Těchto střech upotřebuje se podobně jako střech stanových u menších staveb, hlavně pak u nárožních věží, arkýřů a t. pod. Formy střech báňových řídí se jednak slohem, jednak tvarem hlavní střechy; mnohdy rozhoduje i místo, odkud takovou s-chu nejčastěji lze pozorovali a s něhož nejvýhodnější pohled má poskytovali.
11. S. věžová, věž, jest s. značně vysoká, vytvořená obyčejné nad půdorysem pravidelným. Formy těchto střech řídí se hlavně slohem stavby. Výška věže musí býti nejméně rovna dvojnásobné úhlopříčně půdorysu (vyobr. č. 4010.). Tyto s-chy pořizují se jen na stavbách monumentálních, jako na kostelích, radnicích, zámcích a t. pod. Půdorys věže může býti různě rozvinut a rozčleněn. Fka.