Solnice, starožitné město v Čechách při obou březích ř. Bělé (»řeky Solnické«), stanice rychnovsko-solnické místní dráhy, v hejtm. a okr. rychnovském, má 254 d., 1571 obyv. č. (1900), far. kostel Stětí sv. Jana Křt. z r. 1681 (již ve XIV. stol. far.) starou radnici, 4tř. šk., pš., telegraf, lékárnu, panský chudobinec záložnu, 3 mlýny, bělidla, barevny, valchu soukenickou, závody na čištění, barvení a předení žiní a chlupův a výrobu bavlněného zboží, čilé punčochářství, tkalcovství, obuvnictví, háčkování, zemědělství a několik výroč. trhů. Alod. panství (2855.39 ha půdy); náleží k němu par. pila s mechanickým truhlářstvím, majetek Viléma sv. p. Königswartera. S. sama nemá vynikajících staveb, za to však nalézáme zde ulici s domy z části dřevěnými, s dřevěnými loubími čili s podsíněmi spočívajícími na dřev. sloupích. Jinak S. činí přívětivý dojem na cizince. Erb měst. (vyobr. č. 3829): ve stříbrném štítě dvě černá křídla orličí, přes něž jdou zlaté pružiny s jetelovými lístky. Kdy a od koho S. založena, neznámo. Ve XIV. stol. příslušela ke zboží skuhrovskému. Město bývalo hrazené o dvou branách, v něm i okolní šlechta mívala své domy. Podací kostelní darováno r. 1321 křižovníkům zderazským, r. 1359 křižovníkům u sv. Křiže v Praze. R. 1386 S. nadána právem města Hradce. Při vypuknutí válek husitských Solničtí přidrželi se rozhodně kalicha, kněze a mnichy křižovníky upálili a byli věrnými spojenci sousedních Orebitů v Třebechovicích. Při straně podobojí zůstala S. po celé XV. a XVI. stol., také Čeští bratří měli zde svůj sbor. Po zpuštění Skuhrova (v XV. stol.) S. příslušela k Liticům a od r. 1495 ke zboží potštýnskému, po jehož rozpadnutí koupil S-ci a býv. panství skuhrovské Benjamin z Vlkanova. Tento vystavěl v S-ci nový zámek. Potomci jeho přidrželi se odbojných stavů čes., začež z trestu statky jejich od král. komory zabrány a prodány; S-ci koupil (r. 1624) Jindřich purkrabí z Donína. Tento byl muž bezohledný, tvrdý, nedbající starých výsad městských, rušil je kde a jak mohl; městský pivovar první sám jal se bořiti, a měštana, jenž podle starého zvyku chytal ryby v Bělé, zastřelil. Protireformace krůtě zasáhla zdejší měšťanstvo. Proto značná čásť nejpřednějších měšťanů vystěhovala se ze země a hrůzy války 30leté dovršily své dílo. Při vpádu švédském r. 1634 město utrpělo tu nenahraditelnou škodu, že pozbylo části svého městského archivu, skoro všechny výsady přišly na zmar. Po smrti Jindřicha z Donína zboží solnické rozděleno na čtyři díly, z nichž 3 držel řád karmelitánů na Menším m. Pražském a čtvrtou část od r. 1665 Balkónové, od r. 1683 Jan Kornel z Coenenz a od r. 1699 celé zboží karmelitáni bosáci. Mniši karmelitáni byli ukrutnou vrchností. Ze starých privilejí a výsad, ač měšťané solničtí je za to několikrát snažně žádali, nevrátili jim ani jediné. Po zrušení kláštera cís. Josefem II. S. připadla náboženskému fondu, od něhož ji koupil ve veřejné dražbě Antonín Slivka ryt. ze Slivic se svou sestrou Marií Annou Steidlovou. R. 1867 koupil S-ci od dědiců Slivkových Jos. baron Huppmann de Valbella, r. 1890 firma Goldstein a Ollendorf, r. 1895 baron Königswarter. S. jest rodištěm Mich. Silor. Patrčky a dlouhá léta zde působil jako farář Jos. Ehrenberger.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Solnice (okres Rychnov nad Kněžnou) 