Ottův slovník naučný/Sobota

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sobota
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 569. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Sobota

Sobota (hebrejsky šabbát, syrochald. šábes, lat. sabbatum), šestý den v témdni. U židů je s. zasvěcena úctě boží na památku stvoření světa a den ustanovený k odpočinku. Židovský šábes počíná se již večerem v pátek a trvá do večera dne druhého až po chvíli, kdy se objeví hvězdy na nebi. (Srv. Sabbát.) S. před svátky velikonočními slove u židů velikou s-tou a každý sedmý rok, kdy před zbořením jerusalemského chrámu nesměla se vzdělávati role a dluhy bývaly odpouštěny, slul rokem sobotním. Také křesťané slavívali s počátku s-tu jako den sváteční, ale za krátko, již za časův apoštolských, zvolena neděle, jakožto den z mrtvých vstání Kristova, kdežto s. zasvěcena poctě Panny Marie. U starých Římanů s. věnována bohu Saturnovi, odkudž její jméno dies Saturni, v řeči dolnoněmecké dosud Zaturdag, Saterdach, angl. Saturday. Německé Samstag je ze staré hornoněmčiny Sambaztac, jež vzniklo ze Sabbatstag. — S. bílá viz Bílá sobota.