Ottův slovník naučný/Sloveso

Ottův slovník naučný
Slovenský jazyk	Sloveso	Slovesnost

Údaje o textu
Titulek:	Sloveso
Autor:	Josef Zubatý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 462. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sloveso

Sloveso (z lat. verbum, řec. ῥῆμα, podle staršího pojmenování časoslovo) jest část řeči, kterou se vyjadřuje nějaký děj nebo stav jako větový přísudek (jdeme, hoří). Skutečným s-sem je vlastně jen s. určité (verbum finitum), totiž takový tvar s-sa, který sám vyjadřuje mluvnickou osobu podmětu (jdu, jdeš, jde atd.); s. neurčité (verbum infinitum), jež této určitosti nemá (t. j. participia a infinitivy: jda, šed, šel, jíti, jít), blíží se spíše jménu a nabývá schopnosti, vyjadřovati větový přísudek, nehledíme-li k ojedinělým připadům t. zv. užívání absolutního (na př. vstávat! — vstávej, vstávejte!), jen v určitých spojeních větových (šel jsem, on šel, budu choditi). Míra rozdílů, jež rozl. jazyky s-sem rozeznávají, je v rozl. jazycích rozličná: jsou to mluvnické osoby, čísla, rod jmenný (mužský a ženský rod z části liší na př. s. sémitské) i slovesný, časy, způsoby, jakost děje či vidy a j. Na př. číslo liší starší jazyky indoevr. trojí jednotné, množné, dvojí), mladší jen dvojí, litevština v 3. os. neliší vůbec čísla; vidové rozdíly vyvinuly z jazyků indoevr. jazyky slov. nejhojněji (kvetl, rozkvetl, rozkvítal, kvítával atd.), ale nevyrovnají se na př. litevštině schopností tvořiti s-sa faktitivní (nechal rozkvésti a pod. v lit. jedním s-sem); řečtina a latina vyvinuly si na př. plusquamperfectum, latina futurum exactum, které jiné jazyky dovedou vystihnouti leda opisem; skutečné passivum (neopsané) vyvinuly si z jazyků indoevr. jen řečtina a jazyky árijské, ale řečtina jen v aoristě, jazyky árijské mimo kusý aorist jen v přítomném čase; atd. Podle původu a významových rozdílů s-sa všelijak se dělí: liší se s-sa původní (nesu, biji) a odvozená, tato zase odvozená od sloves (deverbativa: nosím, nosívám a p.) a ode jmen (denominativa: bičuji od bič, bělím od bílý); přechodná (transgressiva: pálím) a nepřechodná (intransgressiva: hořím); s-sa jednodobá (punktuální, finitiva: střelil), trvací (durativa: nesl), opětovací (iterativa: střílel), opakovací (frequentativa: střílíval), dokonavá (perfectiva: s-sa jednodobá a s-sa jako přinesl, rozsekal), nedokonavá (imperfectiva: nesl, sekal), počínavá (inchoativa: vadnu, umírám) a pod. Srv. Časování, Časy grammatické, Číslo (v gram.), Rod. Ztý.