| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Sleď |
| Autor: |
František Bayer |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha: J. Otto, 1905. S. 355–356. Dostupné online. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |
 PD old 70 |
Sleď (Clupea Art.), rodové jméno četných ryb sleďovitých (Clupeidae). Všecky druhy jeho mají tělo se stran zploštělé, břicho v ostrou, pilovitou hranu smáčklé, totiž dole na břiše řadu ostrohraných šupin s postranními, vzhůru namířenými křídly, jinde na těle šupiny dosti veliké, postranní čáru nezřetelnou, svrchní pysk nikoli prodloužený dále do předu než dolní, ústa široká, bezzubá nebo slabými zoubky v obou čelistech, často na kosti radličné, patrové i na jazyce ozbrojená, ploutve neveliké, sudé opravdu malé, hřbetní nad břišními a ocasní ploutev hluboko vykrojenou. O způsobu života viz Sleďovité ryby. Všecky s-ě, jichž známe posud as 60 recentních druhů, dělívají ve dva podrody: Clupea Cuv. s drobnými zoubky na patru a Alosa Cuv. s patrem bezzubým. K prvému podrodu náleží ryba všech sleďovitých a všech mořských ryb i u nás nejznamějši, s. obecný neboli slaneček (C. harengus L.). Mívá délku 20—35 cm, šupiny opadavé, drobné zoubky také na kosti radličné, krátké a úzké ploutve sudé, ploutve břišní právě pod prostředkem ploutve hřbetní a barvu nahoře modravou i nazelenalou, na bocích a na břiše stříbrobílou s odleskem barev duhových. Četná plemena s-ů žiji v Baltu, Severním moři a ve chladnějších končinách Atlant. okeánu. Veliká hejna jich nestěhují se na př. ze severu na jih anebo jinak, jak se jindy tvrdívalo, nýbrž obývají v určitých okresích, a to buď na širém moři, buď při pobřežích. S-i širých moří jsou největší a pro rybářství námořské nejdůležitější; žiji u vzdálenosti 400—600 km od břehů norských a britských v nevelikých hlubinách a přicházejí v čase tření, totiž v posledních dnech léta, v podzimku, ba ještě i v zimě v ohromných zástupech na mělčiny při březích. S-i pobřežní žijí v neveliké vzdálenosti u souše; náleží k nim většina s-ů baltských, kteří se trou v dubnu a květnu ve smíšené vodě toho moře. S-i se živí po přednosti drobounkými korýši mořskými. Podle různé doby tření se řídí také doba hlavního lovu s-ů; u břehův Anglie bývá to na př. v létě, u Norska na jaře, v létě i v zimě, v Baltu zejména od října do března. Všude se loví s-i do sítí arci různým způsobem zařízených. Rybáři rozeznávají »matjesy«, t. j. s-ě dvouleté, kteří ještě se netřeli, od s-ů »plných«, pohlavně dospělých, ale ještě nevytřelých, a od s-ů »prázdných«, již vytřelých. V obchod dostanou se s-i buď čerství, buď nasolení, uzení nebo také marinovaní. Z ostatních sleďovitých ryb jest se slanečkem nejpříbuznější sprota (C. sprattus L.), jež má délku jen 10—15 cm, barvu podobnou jako s., ale patrové zoubky jen na kostech patrových a nikoli také na k. radličné. Hřbetní ploutev stojí trochu dále nazad, než u s-ě a břišní jsou pod prvními jejími paprsky nebo ještě před nimi. Šprota jest domovem v záp. Baltu, v průlivu La Manche, v Severním moři a v Atlant. okeáné až k Lofotům; způsob života týž, jako u s-ě. Prodávají ji buď uzenou, buď naloženou (»ruské sardinky«). O ostatních příbuzných rybách mořských (podr. Alosa Cuv.) viz Sleďovité ryby. Fossilní s-ě známe z oligocénu a miocénu: C. crenata (Heck.) z Rakous, C. sardinites (Heck.) z Chorvatska, C. Scheuchzeri Bl. ze Švýcar, C. humilis H. v. Meyer z Virtemberska. Br.
PD old 70