Ottův slovník naučný/Skladiště

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Skladiště
Autor: Jindřich Fialka, Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 265–266. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sklad

Skladiště (angl. magazine, fr. magasin, ital. magazzino, rus. magazin), slove buď veřejná nebo soukromá budova sloužící k uschování potravin nebo tovaru jakéhokoliv. Ve starověku s. měla důležitý úkol hospodářský, neb jimi předcházelo se zdražování potravin, také byla ochranným prostředky proti hladomoru, nyní s. slouží jen obchodu, účelům vojenským (srv. Dépôt), dopravnictví, ať již na drahách pozemních nebo vodních. Podle zboží, které ve s-ti se uschovává, řídí se jeho strojba, ale zásada, by s. pojalo zboží co nejvíce a přístup k němu by byl co nejsnadnější, dále doprava do něho a výprava z něho co nejpohodlnější a nejrychlejší, jest společna všem s-tím. S., která se zřizují buď jen pro jediný druh plodin nebo pro jediný druh tovaru, mají dnes již ustálené tvary a vnitřní strojby, s. na různá zboží aneb ona, která zboží uschovávají jen po krátkou dobu, jako na př. s. na drahách, bývají pro látky, které se musí chrániti před deštěm a jinými nepohodami, stavěna jako veliké budovy ohrazené, střechou kryté, netopené, nad povrchem terrainu přiměřeně povyšené, by vnitřní prostor byl chráněn proti zemní vlhkosti. S. zboží, které před vlivem povětrnosti chrániti netřeba, bývají jen ohrazené a obyčejně vydlážděné dvory. Stavivo, z něhož se s. stavějí, nebývá vždy stejné; mnohá s. jsou jen prkenná, jiná zděná, a to buď z kamene, z cihel anebo ze zdiva litého. Též i vnitřní strojby, jako jsou sloupy, stropy a podlahy bývají z různého materiálu. Fka.

S. veřejná (angl. warehouse, dock, fr. magasin général, něm. Lagerhaus) jsou ústavy, které přijímají po živnostensku na cizí účet zboží v uschování a jsou oprávněny vydávati na ně rubopisem převoditelné skladní listy. Hospodářský účel ústavů těch jest, aby vlastník zboží, které z jakéhokoliv důvodu nemůže býti dále dopravováno, mohl jím i po tu dobu nakládati, což děje se hlavně skladními listy. Způsob a podmínky zakládání a provozování s-išť, jejich práva a povinnosti, právní povaha atd. upraveny jsou v Rakousku zákonem ze dne 28. dub. 1889 č. 64 ř. z. Podle zákona toho třeba k zařízení s. povolení státního, které udílí ministerstvo obchodu samo, jde-li však zároveň o svobodný sklad, t. j. má-li se do s. přijímati i zboží nevyclené nebo nezdaněné, ve srozumění s ministerstvem financí. Při udělení povolení schválí ministerstvo zároveň řád pro jeho provozování – reglement. Tento řád musí býti k žádosti o povolení připojen a musí obsahovati ustanovení o způsobu používání s., o všech jeho zařízeních, jmenovitě o publikaci řádu a tarifu, o ručení ústavu a jeho zák. zástavním právu, o vydávání skladních listů, o právu prodeje a o smírčím soudě. Ustanovení ta nesmějí odporovati základním zásadám vysloveným cit. již zákonem, a jsou tedy pouze jejich doplňkem, upraveným podle místních zvyků a potřeb. Řád sám a tarif musí býti uveřejněn v zemském věstníku, což platí i v příčině jejich pozdějších změn, které nebyly ministerstvem zakázány. Podle zákona samého jsou veřejná s. obchodníky a jejich právní jednání, pokud se na provozování závodu vztahují, obchody ve smysle obchodního zákona. Avšak volnost jejich co do obchodů jest omezena tím, že podniky ty nesmějí pod ztrátou koncesse s takovým druhem zboží, které na sklad podle svého řádu mohou přijímati, vůbec žádné obchody provozovati, aneb na zboží, které u nich na skladě jest, zápůjčky poskytovati, a to ani na svůj ani na cizí účet. Hledě k této vlastnosti jest správa podniku povinna zachovávati při provozování s. péči řádného obchodníka a ručí za poškození zboží, nedokáže-li, že péči tu věnovala. Ručení toto vztahuje se na škody způsobené pomocníky a zřízenci a podléhá předpisům obch. zákona s tou odchylkou, že v řádu s. může býti stanovena lhůta, do které i škody nezjevné po vydání zboží musí býti pod ztrátou nároku na náhradu oznámeny. Lhůta tato nesmí býti však kratší než 4 týdny. Naproti tomu má s. zákonné zástavní právo na zboží uložené za všechny svoje pohledávky z běžného účtu. Proti vlastníku skladního listu nebo jeho části jest toto zástavní právo účinným jen tehdy, když byla výše pohledávky s. na skladním listě vyznačena při jeho vystavení, a běží-li o pohledávky později vzniklé, když tyto vznikly průběhem doby, na kterou bylo zboží uloženo, a nebyla-li lhůta ta stanovena, průběhem roku. Co se týče vydání zboží, s. vázáno jest na tyto předpisy; Nebyl-li na zboží vydán skladní list, jest s. povinno po zaplacení svých pohledávek vydati je vlastníkovi kdykoliv. Byl-li vydán skladní list, jest s. povinno vydati zboží jen proti předložení a vrácení obou jeho částí. Nemůže-li vlastník recepisu předložiti zároveň warrant (viz Skladní list), musí u s. složiti obnos, pro který zboží bylo zastaveno. Nebylo-li zboží v s-ti uložené vyzvednuto ve lhůtě, na kterou bylo uloženo, nebo nebyla-li tato lhůta stanovena průběhem roku od složení, pokud se týče od vystavení skladního listu vyzvednuto, jest s. oprávněno zboží to po předchozím soudním vyrozumění osoby, která zboží uložila, dáti podle čl. 311 obch. zákona prodati. Výtěžek tím dosažený vydá se po srážce veřejných dávek, útrat prodeje a zapravení pohledávek s. tomu, kdo podle předchozích ustanovení má naň nárok. Předpisy cit. zákona nevztahují se na s. soukromá. Podotknouti dlužno, že veřejná s. mohou zřizovati v místech, kde je hlavní celní nebo berní úřad, veřejné sklady pro ukládání zboží nevycleného nebo nezdaněného. Hlr.