Ottův slovník naučný/Simulace

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání
Údaje o textu
Titulek: Simulace
Autor: Josef Reinsberg, Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 190. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Simulace

Simulace, z lat., přetvařování, předstírání. V soud. lék. s. čili předstírání choroby (neduhu) člověkem zdravým, anebo předstírám nějakého fysiologického stavu (na př. těhotenství, čmýry) jest zjevem častým. Choroby bývají předstírány ve snaze, aby se člověk vyhnul nebo zbavil konání jisté povinnosti (na př. vojenské), aby ušel trestnímu vyšetřování, odsouzení, nastoupení přisouzeného trestu a j., nebo je aspoň zdržel – anebo aby došel výhod (na př. podpory z nemocenské pokladny, důchodu úrazového); těhotenství bývá předstíráno s úmyslem, aby byl dosažen nebo urychlen sňatek, dosaženo vydržování vdovy z pozůstalosti manželovy, aby bylo zdrženo vykonání trestu, k němuž žena odsouzena jest (čl. 398 a 437 trest. řádu). Ve mnohých případech s. chorob jde o s. částečnou, o přehánění chorobných příznakův a následkův úrazu; přeháněni to nemusí býti vždy úmyslné, může býti výsledkem přílišné citlivosti, nedůtklivosti a v některých případech jest je přičítati zvláštnímu stavu duševnímu, tak na př. u některých neuros.

Právě tak jako s. jest častá i s. negativní, t. j. dissimulace: člověk chorobou stížený předstírá zdraví, těhotná tají svůj stav, žena čmýrná zapírá čmýru; i pohnutkou dissimulace jest snaha vyhnouti se nevýhodě z choroby nebo fysiologického stavu vycházející anebo dopomoci si k výhodám.

Velmi často se setkáváme a dissimulací duševních chorob, zejm. pomatenosti (paranoie; viz Dissimulace). S. není snadná, zejména jest nesnadno simulovati chorobu duševní.

Zjistiti s-ci nebývá nesnadné, ale jsou přece dosti četné případy, ve kterých jest nutno k zjištění s. ohledávati několikráte bedlivě s použitím všemožných method vyšetřovacích. Jako všude nesmí ani tu lékař pustiti se zřetele humannost. Jak jest na místě použiti všech vědeckých prostředků k usvědčeni ze s., tak jest varovati se všeobecné nedůvěry a předsudku, v němž bychom pak v každém spatřovali simulanta. Rg.

S. v práv. jest jednání, jimž někdo snaží se předstíráním jisté skutečnosti vzbuditi v jiné osobě její dojem. Pro obor práva dlužno rozeznávati s-ci jednostranou a dvoustranou. Jednostranou jest s., když se jí při právním jednání dopouští pouze osoba jedna. Jednání takové nemá vůbec právních účinkův a jen tehdy, když jde o smlouvu, ručí ten, kdo simuluje, za škodu druhé straně tím způsobenou, avšak smlouva sama nevznikne. Oboustranou jest s., když obě strany vědomě vcházejí ve smlouvu pouze na oko a činí tak za tím účelem, aby u třetích osob vzbuzeno bylo domnění, že smlouva ta byla učiněna vskutku. Smlouva tato mezi oběma simulujícími stranami rovněž nevznikne. Třetí osoba však na s-ci odvolávati se nemůže a rovněž nemůže nikdo odvolávati se na s-ci oproti třetí osobě, která o ni nevěděla. To znamená, že, když někdo třetí ze smlouvy jen na oko učiněné nabude právo, nevěda o s-ci, na př. koupí věc od prodavače, jemuž věc ta prodána byla pouze na oko, nemůže býti práva toho zbaven námitkou s. Smlouva na oko učiněná může však brána býti v odpor od osob třetích, které smlouvou tou jsou ve svých právech poškozeny. Hlr.