Ottův slovník naučný/Seymour

Ottův slovník naučný
Seykora	Seymour	Seyne-sur-Mer

Údaje o textu
Titulek:	Seymour
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 914–915. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Seymourové
Související články ve Wikipedii: Horatio Seymour (anglicky)

Seymour [sím’r], starobylý rod anglický, jenž odvozuje svůj původ od spolubojovníka Viléma Dobyvatele a vystupuje na jeviště dějinné počátkem století XVI. Johnem S-em, jenž byl sheriffem somersetským a dorsetským a skrze dceru svou Johannu (viz Jindřich str. 517 b) tchánem Jindřicha VIII. (1536). Nejstarší syn Johnův Edward byl vévodou ze Somersetu a bratr jeho Thomas S. stal se baronem a velkoadmirálem (1547), oženil se s vdovou po Jindřichu VIII. Kateřinou Parrovou, spikl se proti bratrovi a ucházel se o ruku princezny Alžběty. Skončil na popravišti 10. břez. 1549. Jedné větvi rodiny S-ů dostalo se r. 1703 titulu lordů Conwayů a z těch pošel Henry S.-Conway († 1795), jenž byl velitelem vojska angl. pod princem Ferdinandem Brunšvickým (1761), státním tajemníkem (1765) a posléze polním maršálem. Bratr jeho Francis († 14. čna 1794) jmenován hrabětem (1750) a na sklonku života markýzem (1793) z Hertfordu. Tato větev žije v Hughu de Grey S., 6. markýzu z Hertfordu (od r. 1884, * 1843), jenž byl členem sněmovny poslanecké (1869 až 1880) a kontrolleurem domácnosti královské (1879—80). K větvi náleží i otec 5. markýze z Hertfordu, admirál George Francis S. (* 1787 — † 1870), námořník od r. 1799, poručík (1804), jenž raněn byv u San Dominga (1806) vyznamenal se v l. násl. (1807 až 1809) a stoupal přes hodnost mastera of the robes Viléma III. (1830—37) na kontreadmirála (1841), viceadmirála (1850) a admirála (1866). Dále sem náleží i diplomat George Hamilton S. (* 1797 — † 1880), jenž započal dráhu jako attaché v Haagu (1817), stal se osobním tajemníkem lorda Castlereagha a vyslancem ve Florencii (1830), v Brusselu (1836) a v Lisaboně (1846). Dále prodlel v Petrohradě (1851—54) do vypuknutí války východní a pak ve Vídni (1855—58), kdež spolupodepsal vídeňský protokol 1. ún. 1856. Z ostatních členů rodiny této vynikli zvláště:

S. Michael, admirál angl. (* 1802 — † 1887). Byl v námořních službách anglických od r. 1813, stal se kapitánem (1826) a ředitelem námořních ústavů v Devonportu (1851). V ún. r. 1854 jmenován náčelníkem štábu admirála Charlesa Napiera, s nímž poslán na výpravu baltickou; raněn byv u Kronštadtu, povýšen na kontreadmirála, stal se vrchním velitelem lodních stanovišť ve Vých. Indii a v Číně (1856) a velitelem vojenské stanice angl. v Portsmouthu (1863 až 1869). Následovalo jmenování za viceadmirála (1863), admirála (1864) a odpočinek (1870). R. 1867 S. dostal titul viceadmirála Spojených království. Parlamentu účastnil se za Devonport v l. 1859—63. Seymour — Sezima.

S. Frederick Beauchamp, lord Alcester, admirál britský (* 1821 — † 1895). Pocházel z poboční větve Hertfordů, vychován v Etonu, vstoupil do námořnictva (1834) a vyznamenal se ve válce proti Birmě (1852—53). Za to stal se kapitánem. Za války krymské byl u loďstva baltického a r. 1862 pověřen velením ve vodách novozealandských. Později byl soukromým tajemníkem ministra námořnictví Childera (1868—70), kontreadmirálem (1870), lordem admirality (1872). velitelem eskadry Lamancheské (1874) a viceadmirálem eskadry středomořské. Za demonstrace loďstva před Ulciní (1880) velel lodím všech mocí. R. 1882 velel eskadře angl. poslané do Alexandrie, jejíž tvrze bombardoval, když odepřeno přijetí ultimáta (11. čce), a již obsadil 14. čce. Řídil potom dopravu vojska anglického do Ismáílijje na průplavě suezském a obsadil průplav. Jsa baronem z Alcesteru (Alcester v hrab. warwickém) dosáhl titulu peera, dotace národní a hodnosti admirálské.

Seymour [sím’r] Horatio, politik amer. (* 1810 v Pompey [New York] — † 1886 na svém statku u Utiky). Působištěm jeho jako advokáta, když vyšel z Geneva College a university, stala se Utica (1830). V l. 1841—50 byl členem tamního zákonodárstva, načež se stal gouverneurem New Yorku po dvakráte (1852, 1862). S. náležel ke straně demokratické a byl proti válečné politice Lincolnově, ale dodával přece vojsko dle povinnosti. R. 1868 kandidován stranou demokratickou za praesidenta proti Grantovi, ale propadl a uchýlil se v soukromí. — Srv. Croly, S. and Blair (New York, 1868).