| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Severní moře |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný: Dvacátýdruhý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 900–901. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Severní moře |
Severní moře, Německé moře (něm. Deutsches Meer, Nordsee, fr. Mer du Nord, angl. German Ocean), zove se čásť Atlantského okeánu, rozkládající se na sev.-západě Evropy mezi Velikou Britannií, Orknejemi a Shetlandy, jižním Norskem, Dánskem, sev. Německem, Nizozemskem, Belgií a Francií. Spojuje se na jihu úžinou Pas de Calaiskou nebo Doverskou s průlivem La Manche, na severovýchodě Skagerrakem a Kattegatem, Sundem, Velikým a Malým Beltem s mořem Baltickým a na severu prodlužuje se v moře Skandinávské. Čítáme-li ještě k němu i toto moře, rozkládalo by se asi mezi 51° a 61° s. š. a mezi 6° 34′ v. d. a 6° 35′ z. d., v délce 1100 km od sev. k jihu a v šířce 800 km od vých. k západu. Povrch čítal by 536.200 km². Břehy S-ho m., mimo na severu podél skal skotských a skandinávských, jsou nízké, písčité, chráněné podél pevniny dunami, pásy pobřežními a hrázemi. Hlavní zátoky na pevnině jsou ústí Skaldy a Mósy, Zuiderské moře, Dollart, ústíVesery a Labe, se strany Vel. Britannie zátoka Temžská, Forthská a Morayská. Přední ostrovy jsou při ústí Skaldy a Mósy, ostrovy Fríské (od Tesselu k Vangeroogu), na pobřeží šlesvickém ostrovy Severofríské (Föhr. Sylt) a dále v moři Helgoland. S. m. jest nehluboké; v celku stoupá dno od sev. k jihu a od západu k vých. Od 58° sev. šíř. k jihu hloubka nepřesahuje 100 m, kromě tůně Buchanské (140 m). Mezi Anglií a Dánskem pod 54°—55° 40′ s. š. a 1° 40′—5° v. d. od jihozáp. k sev.-vých. rozkládá se rozsáhlá písčina Dogger Bank (v. t.). Podél norského pobřeží táhne se hlubší rýha podmořská, v níž změřeny hloubky do 687 m. Příliv a odliv způsobuje rozdíl úrovně 7 m u Hullu, 5 m u Ostende, 2.5—3.3 m od Tesselu k Bremerhavenu. Bouře může vzedmouti vlny na břehu pevninném na 7 m a pokrýti rozsáhlá území; záplavami takovými vzniklo Zuiderské moře, zátoka Dollartská, zát. Jade a j. Od středověku moře urvalo 5000 km², ale vysušením získáno opět 2600 km². Od XI. stol. známo 144 míst potopených. Příliv přichází obyčejně od moře Atlantského, na jihu a sev. Shetlandů, točí se vých. kolem Dogger-Banku, a setkává se na jihu s přílivem z La Manche. Proudění S-ho m. jest velmi proměnlivé a povrch jeho jest v neustálém pohybu. Následkem převládajícího větru jihozáp. směřuje proudění to po většině k sv., mezi Jutskem a Norskem však vesměs k z. i při záp. větru, kdežto jutský proud pobřežní jde k v. Podél pobřeží Vel. Britannie běží proud k j. a přechází v úžině Calaiské v proudění směřující z průl. La Manche do S-ho m. Soli chová S. m. více než moře Baltické, a solný obsah vzrůstá směrem k severu a západu. Střední hodnota 33‰ (Sylt 31‰, pobřeží skotské 35—36‰); slabší na jaře a v zimě, kdy vody říční bývají nejhojnější. Ryb jest hojnost, zejména tresek a sleďů; na jižních březích a v Šlesviku jsou ústřice. Plavba přes rozličné překážky jest velmi čilá, ale i nebezpečná. Hlavní přístavy na pevnině Dunkirk, Antverpy, Rotterdam, Amsterdam, Harlingen, Emden, Bremerhaven, Hamburk, Husum, ve Vel. Britannii: Dundee, Aberdeen, Newcastle, Hull, Sunderland, Londýn a v Norsku Bergen. K usnadnění plavby postaveny jsou na pobřeží četné majáky a zřízena četná plavební znamení (baken). Nejhlavnější lázně mořské jsou Calais, Dunkirk, Ostende, Scheveningen, Borkum, Norderney, Wangeroog, Helgoland, Sylt a Föhr. Největší řeky vlévající se do S-ho m. jsou Skalda, Mósa, Rýn, Emže, Vesera, Labe, Tav, Humber, Temže a Ejdora.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Severní moře