Ottův slovník naučný/Scelování pozemků

Ottův slovník naučný
Scelerát	Scelování pozemků	Scemando

Údaje o textu
Titulek:	Scelování pozemků
Autor:	František Fiedler
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha: J. Otto, 1904. s. 717–718. Dostupné online. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Scelování pozemků (kommassace, arrondování). Když zakládány byly venkovské dědiny nechť původním usazováním rolnického obyvatelstva nebo kolonisacemí, jen výjimečné mohla půda v oblasti dědiny se nacházející rozdělena býti mezi jednotlivé rodiny tak, aby každá z nich měla přikázanou půdu v jediném kuse souvislém. Následkem různé jakosti půdy v jednotlivých tratích dědiny bývalo nutno přikazovali každé rodině po kusech v každé trati. Tak dán hned od původního osídlení půdy zárodek ke stavu, který jest dnes ve venkovských obcích téměř všeobecným, že totiž pozemky k určitému selskému statku náležející rozptýleny či rozkouskovány jsou v oblasti dědiny. Tato rozkouskovanost půdy stupňována byla často dělením statků při dědických převodech; aby rozdělení bylo co nejspravedlivější, musil každý pozemek mezi dědice býti rozdělen. Proto největší rozkouskovanost půdy vyskytuje se v krajích, kde bylo zvykem děliti selské statky mezi dědice. Rozkouskovanost půdy způsobuje držiteli statku svízele: ztrátu času, plýtvání pracovních sil, nesnadný dozor, ztrátu plodné půdy (na meze potřebné), nejistotu ve vlastnických a držebních poměrech (časté spory pro rušenou držbu, služebnosti), nemožnost meliorací. Zvláště neutěšené jsou poměry v krajinách, kde převládají t. zv. pruhové parcelly, t. j. pozemky úzké, ale dlouhé.

S. pozemků jest opatření, kterým může rozkouskovanost půdy v dědině odstraněna býti úplně aneb částečně. S. záleží podstatně v tom, že všechny pozemky v dědině složí se napřed v jediný celek, a že potom tento celek rozdělí se zcela nově mezi držitele půdy v dědině tak, aby každý z nich po provedeném tomto opatření obdržel půdu téže sice hodnoty, jakou měl před tím, avšak v poloze co nejvíce možno souvislé a při tom tak zařízené, aby držiteli bylo hospodaření co nejvíce usnadněno (dobré cesty, meliorace). Opatření takového dosahu dobrovolně provésti se nepodaří (láska k půdě), nýbrž jen tehdy, kdy zákonem neb úředním nařízením lze k tomu donutili. Proto možno jest úspěšné s. jen tam, kde zákonem upraví se napřed k tomu podmínky. Nej dříve byla s. pozemků zákonem upravena a prováděna v Německu, kde vyvinuly se v té příčině dva typy, a to: konsolidace nassavské a separace (kommassace) pruské. Nassavské konsolidace, započaté již r. 1784, záležely v tom, že scelení prováděno v jednotlivých tratích dědiny po sobě, nikoliv v celé dědině najednou; zvláštností jejich jest, že scelení, jakmile o něm majorita držitelů půdy byla se usnesla, provádí výbor z těchto držitelů zvolený, který si k měřickým pracím ustanoví státem autorisovaného zeměměřiče (zcela podobně, jako provádí se u nás meliorace vodními družstvy). Pruské separace, jež počaly se r. 1817, liší se od toho jak formou tak účelem. Zřízenyť v Prusku k provádění scelovacích podniků zvláštní úřady odborně vyškolené, generální kommisse; jakmile příslušná většina držitelů půdy v dědině usnesla se, že přeje si scelení, provádí všechny potřebné práce úřad sám, aniž majitelům ponechán nějaký vliv na provádění prací těch. Mimo to směřuje v Prusku snaha úřadů při s. k tomu, aby každému držiteli přikázána byla půda po scelení v kuse co možná jediném. Stanoviska prostředkujicí mezi nassavskou konsolidací a pruskou separací zaujala scelovací zákonodárství v Bavorsku, Virtembersku, Badensku a Hessích.

Praktický postup při s. jest tento: Nejdříve musí určitá většina držitelů půdy v obci (počítaná podle výměry neb výnosu) prohlásiti se pro scelení, aby přehlasovaná menšina byla nucena tomu se podrobili. Potom úředním orgánům náleží zjistili všechny právní poměry k půdě se vztahující, pak vyměřili přesně a odhadnout! (bonitací, klassifikací a tarifováním) cenu každého jedno tlivého pozemku. Poměry takto zjištěné zná zorní se graficky v mapě, která líčí tedy původní stav. Potom vypracuje úřad, ovšem pokud možno ve shodě s držiteli půdy, scelovací plán, t. j. plán, jak má půda mezi držitele býti nově rozdělena, aby bylo možno hospodařili co nejúspěšněji. Když plán takový se dohotoví, provedou se důsledky změn tím způsobených v knihách pozemkových, berních operátech a pod. a pozemky nově rozdělené odevzdají se vlastníkům.

V Rakousku s. pozemků upraveno bylo říšským zákonem ze 7. čna 1883, ř. z. č. 92, zcela podle vzoru pruských separací. Zákonem tímto, který jest jen rámcový, stanoveny byly toliko hlavní zásady pro s. a má zákon tento vstoupili v jednotlivých ze mích v platnost teprve tehdy, až zemská zákonodárství vydají podrobnější předpisy potřebné k doplnění zákona říšského. Až dosud byly k provedení říšského scelovacího zákona vydány zemské zákony jen na Moravě (zákon ze 13. ún. 1884, z. z. č. 30), v Dol. Rakousích (zákon ze 3. čna 1886, z. z. č. 40) a ve Slezsku (zákon z 28. pros. 1887, z. z. č. 12 z 1888). Zvláštností s. podle rakouského říšského zákona prováděného jest potřeba dvojitého hlasování držitelů pozemků. Úřad totiž má zahájiti řízení scelovací v obci, jakmile žádala za to nejméně polovice vlastníků pozemků do obvodu scelovacího náležejících. Když pak po provedeném řízení scelovacím zhotoven byl plán nového rozdělení pozemků (plán scelovací), musí tento plán schválen býti kvalifikovanou většinou držitelů pozemků (většina podle hlav, jež repraesentovati musí aspoň dvě třetiny katastrálního výnosu všech pozemků scelení podrobených; kdyby pro scelovací plán nebylo dosaženo této většiny, nezdařilo se řízení scelovací a vykonané za tím účelem práce zůstaly bez úspěchu. Mimo to upraven říšským scelovacím zákonem a příslušnými zemskými zákony způsob, jak zapravovány mají býti scelovací náklady, tak, aby vlastníci půdy lákáni byli k tomu zvláštními výhodami. Stát totiž přejímá na sebe výlohy za vyslání potřebných scelovacích úředníků; země potom má uhrazovati výlohy technického personálu (zeměměřičů a pod.), takže na účastníky zbývají jen některé výlohy hotové.

V Čechách s. pozemků zemským zákonem upraveno nebylo, ač příslušná vládní předloha byla sněmu podána (příl. LXIII, sněm. r. 1887). Zemský výbor podal o předloze té kritiku tak nepříznivou (příl. VII., sněm. r. 1882), že sněm o vládní předloze dále ne jednal. Ostatně i v těch zemích, ve kterých s. bylo již upraveno v rámci říšského zákona zemskými zákony, výsledky scelovací dosud dosažené nejsou takové, aby to lákalo k napodobení. Uznává se i v theorii (na př. Fiedler, a po něm Walter Schiff) za nutné, aby říšský scelovací zákon byl u nás reformován.

Mimo nucené, t. j. zákonem za určitých podmínek nařízené scelení může zákonodár ství podporovali dobrovolné s. pozemků v menších rozměrech tím, že poskytují se jisté výhody držitelům, kteří vyměňují své pozemky navzájem, aby dosáhli lepší souvislosti své půdy. Takovéto scelení v menších rozměrech zove se zaokrouhlování či arrondování. Zákonodárství podporuje toto zaokrouhlování berními úlevami. V Rakousku poskytují se pro zaokrouhlování pozemkův úlevy od převodních poplatků, jakož i úlevy od poplatků, kterým podrobeny jsou listiny o výměně pozemků sepsané; jde-li o výměnu pozemků téže ceny, poskytuje se vlastníkům úplné osvobozeni od poplatků. Předpisy toho se týkající obsaženy jsou v zákoně ze 3. břez. 1868, ř. z. č. 16, a v ministerském nařízení ze 7. břez. 1868, ř. z. č. 17. Platnost cit. zákona, který vydán byl původně jen na obmezenou dobu, prodloužena byla naposled na neurčitou dobu zákonem ze 27. pros. 1899, ř. z. č. 263. — Literatura. Fiedler, O s. pozemků (1889); t., Zemědělské zákony (1901); Walter Schiff, Oesterreichs Agrarpolitik seit der Grundentlastung (1898); Buchenberger, Agrarwesen und Agrarpolitik (1892); Schenck, Die bessere Eintheilung der Felder und die Zusammenlegung der Grundstücke (1867); Wilhelmy, Ueber die Zusammenlegung der Grundstücke etc. (1856); Schlitte, Die Zu sammenlegung der Grundstücke (1886); Peyer, Die Zusammenlegung der Grundstücke (1878); t., Die Regelung der Grundeigenthumsver hältnisse (1877) atd. Fr.