Ottův slovník naučný/Saturnus

Ottův slovník naučný
Saturnský verš	Saturnus	Satyní

Údaje o textu
Titulek:	Saturnus
Autor:	Josef Kalousek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 686. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Saturn (bůh)

Saturnus, staroitalský bůh setby, polního hospodářství (symbolem jeho srp) a sklizně, ale též pěstovaní stromův a révy. Jako vynálezce hnojení slul Stercutus (Sterculus). Když pak od Enniových dob ztotožněn s řeckým Kronem, bájeno, že, když S. od Jova byl svržen, prchl z Řecka přes moře do Italie a skrýval se tam v zemi odtud Latium zvané. Tam přijel po Tiberu až k Janiculu, kdež jej přijal Janus, a usídlil se pak na Capitoliu, na jehož jv. úpatí založil osadu, jakož jemu tam založen nejstarší chrám. Byl to zlatý, blažený věk, kdy vládl S., lidé žili ve stálém míru, v úplné rovnosti a volnosti. Od něho prý Janus naučil se stavěti lodi a raziti mince. Hlavní jeho chrám v Římě na řečeném svahu Capitolia sice založen za Tarquinia Superba, dostavěn však teprve r. 499 př. Kr. a pak častěji přestavován; z něho zachováno 8 sloupů z hlavního vchodu na sv. orientovaného. Pod chrámem v podzemním sklepení chován státní poklad (aerarium S-ni). Socha S-nova v chrámě tom, vyjmouc prosincové slavnosti, stále měla nohy vlněnými páskami obvázané; tím symbolicky měl býti upoután blahobyt. Při bohoslužbě jeho modlitby a oběti konány s obnaženou hlavou, kterýžto řecký zvyk zavedl prý Hercules, jenž, prodlévaje v Římě, za oběti lidské dosadil jiné. Na mincích S. zobrazován jako Kronos, s nímž konečně poklesl na symbol věčnosti. O slavnosti hlavní viz Saturnalia. klk.