Ottův slovník naučný/Rvačovský

Ottův slovník naučný
Rvačov	Rvačovský z Rvačova Vavřinec Leander	Rvasice

Údaje o textu
Titulek:	Rvačovský
Autor:	Jan Václav Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 371–372. Dostupné online.
Vydáno:	1904
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vavřinec Leander Rvačovský ze Rvačova
Související články ve Wikipedii: Massopust

Rvačovský z Rvačova Vavřinec Leander, kněz pod obojí a spisovatel kulturně historický (* 1525 v Roudnici, † po 1590). Na studiích byl v cizině, snad v Německu jako průvodce synů šlechtických, neboť do r. 1569 byl vychovatelem na Brtnici u Zdeňka z Valdšteina, který mu též vymohl erb a přídomek (1565, Rybička, »ČČM.« 1871). Tu složil R. píseň o přátelském posezení a křesťanském hodováni, přijatou do kanc. Musophilova. Přijav kněžství pod obojí byl od r. 1570 farářem v Mor. Budějovicích, odkud přešel do Jaroměřic, ale vypověděv službu dříve času byl od pána uvězněn. Již tehda byl ženat a požehnán četnou rodinou. Na Moravě pobyl ještě za duch. správce v Krhově a v Jevíčku, až r. 1580 přistěhoval se do Čech. Jako farář v Jevíčku vyd. v Olomouci u Fr. Milchthalera (nákl. Roudnických 1577) Knížku zlatou, v nížto předkládá se člověku křesťanskemu, jakou by zbraní měl se hotoviti proti nepříteli ďáblu. V Čechách stal se nejprve děkanem ve Slaném, kam se přistěhoval s 11 dětmi, ale farníci nechtěli ho poslouchati, chtíce míti kazatele na konsistoři nezávislého (Lacina, Slaný, 70), jak si R. stěžuje r. 1585. I odešel od nich do Kostelce n. Lab. a odtud do Bohdanče. Maje však neshody jakési s konsistoří, neměl ani tu klidu, ba zbaven i konání obřadů, až r. 1590 přijat na zkoušku do měst Pražských. V Praze vyd. již r. 1585 Výklad modlitby Páně velmi utěšený, s předml. M. Petra Codicilla z Tulechova (u Jiř. Nigrina). Nejznámějším spisem jeho jest r. 1580 u Jiř. Melantricha vyd. Masopust, kniha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost skrz kratochvilné o dvanácti synech Masopustových, patriarších pekelních, rozjímáni, spasitedlná naučení dávajíc, proc se jejich tovaryšství varovati mají. Spis ten připsán jest p. Václavu purkrabi z Donína a choti jeho Elišce Bezdružické z Kolovrat. Podnět k sepsání dán prý R-kému jako faráři v Mor. Budějovicích, kdy od pánův a přátel pobožných vyzýván, aby proti rozpustilostem masopustním sepsal něco pro mládež na výstrahu o původu tohoto Masoposta. I vykládá R. o slavnostech masopustním podobných v Egyptě, v Řecku (slavn. Dionysovy) a v Římě (Bakchanalie), pak o původu masopustu v křesťanstvu; jádrem spisu jest výklad života i povahy synů Masopustových, těžkých hříchů zosobněných, jichž je dvanácte. Spisovatel jevi právě v této části sčetlost v literaturách starých, ale také bystré pozorování vlastní, do slohu pak vmísil hodně lidových, obhroublých výrazů. Obšírný je výklad o opilci. Ke konci připojuje soud Masopustův s Postem, zcela právnicky provedený, pak smrť a pohřeb Masopustův. Spis tento hojnými obrázky opatřený došel veliké obliby, ještě v XIX. stol. otiskovány z něho výňatky. Nověji užil ho zvl. Č. Zíbrt při líčeni stč. masopustu (»Zl. Praha, 1889). Jireček, II., 207. Vlček, Děj. lit. č. I., 426 až 428. JNk.