Ottův slovník naučný/Rukopis

Ottův slovník naučný
Rukojmě	Rukopis	Rukov

Údaje o textu
Titulek:	Rukopis
Autor:	Kamil Krofta
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 95. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Rukopis

Rukopis (manuscriptum, chirographum) nazývá se písmo psané rukou na rozdíl od písma tištěného nebo jiným způsobem utvořeného. Někdy označuje se slovem r. souhrn charakteristických vlastností, jimiž vyznačuje se písmo určité osoby. Zvláště však rozumívá se r-em psaná kniha. Před vynalezením tisku literární díla mohla se rozmnožovati pouze r-y. Ve starověku, pokud psalo se nejvíce na papyru, byl obyčejnou formou r. závitek (volumen, později rotulus). Na závitku psávalo se rovnoběžně s podélnou stranou, ale obyčejně v oddělených sloupích. Velikost těchto závitků byla nestejná, někdy zvláště délka jejich dosahovala rozměrů značných. K větším dílům bylo potřebí většího počtu závitků. Jednotlivé závitky a tedy také jednotlivé části díla nazývaly se pak volumina nebo tomi. Když později počalo se užívati jako látky psací pergamenu, forma knihy, jež ovšem ani před tím nebyla úplně neznáma, stala se pravidlem. Také pergamenové r-y mívaly však někdy formu závitků. Nejstarší zachované r-y pergamenové jsou ze III. stol. po Kr., odtud pak užívání pergamenu ku psaní knih víc a více se rozmáhá. Ve středověku r-y dlouho byly psány výhradně na pergamenu. Tyto pergamenové r-y skládají se ze složek, jež obsahují obyčejně po 4 dvojitých listech (16 stran) a nazývají se proto kvaterny (quaternio). Řidčeji vyskytují se složky o 3, 5 a 6 dvojlistech (terniones, quinterniones, sexterniones). Jednotlivé složky r-y bývají označovány na počátku nebo na konci čísly nebo písmenami, často s připojeným písmenem Q (Q I, Q II atd.). Jednotlivé listy jen zřídka bývají číslovány. Od XII. stol. počínají výjimečně vyskytovati se r-y papírové, ale ve střední Evropě papír teprve v XV. a XVI. stol. nabyl převahy nad dražším pergamenem. Pak již jen někdy vzácnější r-y bývaly psány na pergameně. Kdežto v Římské říši psaním knih zabývali se pouze zvláštní písaři z povolání, r-y středověké vznikaly hlavně prací mnichův. Opisovaly se nejvíce knihy náboženské, jichž bylo potřebí k účelům bohoslužebným, ale záhy také spisy obsahu světského zjednaly si přístup do klášterů. Tak vznikaly v klášteřích celé sbírky r-ů, obsahující vedle knih náboženských také spisy světské, zvláště díla římských autorův. Úpravě těchto r-ů byla věnována obyčejně veliká péče; samo písmo bývá podivuhodně umělé, a nad to r-y bývají vyzdobeny uměle provedenými začátečními písmenami (iniciálky) i drobnými kresbami a malbami často veliké umělecké ceny (viz Miniatura). Ale i ve středověku r-y bývaly psány za mzdu od písařů z povolání, duchovních i laiků. Bývalo jich hojně, zvláště při universitách. Také studenti sami opisovali potřebné knihy a živili se opisováním pro jiné. Písařů knih přibývalo, čím více vzděláni vnikalo do širších vrstev šlechty a měšťanstva, a počet jejich vzrostl nadmíru s rozkvětem studií humanistických. Vynalezením tisku psaní r-ů pozbylo dřívějšího svého významu. — Srv. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter, 3. vyd. (Lip., 1896). KKr.