Ottův slovník naučný/Robert

Ottův slovník naučný
Röber	Robert	Roberta

Údaje o textu
Titulek:	Robert
Autor:	Jan Vincenc Diviš-Čistecký, neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 855-856. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Robert

Robert [robér]: 1) R. Louis Léopold, malíř franc. (* 1794 v Eplatures u Chaux-deFonds ve Švýc. — † 1835 v Benátkách). Učil se kupectví, avšak ryjec Girardet, poznávaje veliké R-ovo nadání, přivedl jej r. 1810 do Paříže a učil jej kresbě, načež posílal jej na École des beaux arts. Týmž časem R. učil se malířství u Davida. Okolnostmi byv nucen vrátiti se domů, živil se tam malbou podobizen s úspěchem takovým, že jistý maecenáš poskytl mu prostředků na cestu do Říma. Tam maloval různé genry ze života italských horalův a loupežníků, jež v pařížském Saloně vzbudily r. 1822 neobvyklou pozornost. Na soukromou objednávku maloval veliký obraz Corinna na předhoří Misenském, pak následovaly: Neapolský improvisátor (1824); Návrat z pouti u Madonny dell'Arco (1827, mus. luxemb. v Pař.) a Ženci v bažinách Pontinských (1831). Obrovský úspěch měl obraz Pohřeb v rodině římských sedláků velmi často rytinami reprodukovaný. Poslední svůj obraz Odjezd rybářů na moře Jaderské (v Louvru) maloval pod dojmem své nešťastné lásky k princezně Charlottě Bonapartové, dceři krále Josefa, své žákyni a obdivovatelce, pro niž zbavil se sám života, ač byl právě na vrchole své slávy. Z ostatních prací R-ových uvádíme: Dvě dívky neapolské připravující se k tanci; Dvě Švýcarky s kůzletem; Žabaři; Poustevník na Epomeru; Jeptiška (mus. v Nantes); Basilika sv. Pavla po poháru r. 1823 (v Neuchâtelu); Spící bandita (v berl. nár. gal. a v lipském mus.); Raněný bandita; Ženy loupežníků na útěku (obé v mus. v Basileji); Pifferari před obratem Madonny (mus. ve Vevey) a j. R. přes svoji náklonnost k antice přece přilnul také ku přírodě, čímž jeho práce nabývají zvláštního půvabu i originálnosti, ač jeho sláva podle soudu mnohých valně převyšovala jeho zásluhy skutečné. Srv. L. J. Delecluze, Notice sur la vie et les ouvrages de L. R. (Pař., 1838); Feuillct de Conches, L. R., sa vie, ses œuvres et sa correspondance (t., 1848, do němč. přel. Zöller, Hannover, 1863); Clément, L. R. d'après sa correspondance inédite (Pař., 1874).

2) R. Florentin (* 1800 v Iséron v Dauphine — † 1870 v Židlochovicích). Byl pův. správcem továrny na barvy firmy R. a spol. v Himbergu u Vídně, později věnoval se řízení vlastního cukrovaru, raffinerie a lihovaru v Židlochovicích. Zde prováděl mnohé a nákladné pokusy, směřující ke zlepšení výroby cukru řepového, tak že závody židlochovické slynuly drahná léta jakožto směrodatná zkušebná stanice pro průmysl cukrovarnický. Již r. 1847—48 pracoval s t. zv. macerací čerstvých koláčků řepových a s vyluhováním sušené řepy podle návodu Schützenbachova. Tyto způsoby sice se neosvědčily, ale byvše r. 1850 pozměněny na t. zv. methodu židlochovickou, staly se základem pozdějšího těžení šťávy z řízků řepových pomocí diffuse. R. zlepšil Rillieuxovy ležaté odpařováky, v nichž pára proudila skrze trubky, přeměniv odparku na tělesa stojatá, ve kterých kroužila pára kolem varních trubek. Takové apparáty zvány potom vůbec »Roberty«. DČ

3) R. Aurèle (* 1805 v Eplaturcs — † 1871 v Bielu), malíř franc, bratr a žák R-a 1), maloval genry a architektury. R. 1822 přišel do Říma k bratru Leopoldovi, s nímž žil až do jeho smrti. Z obrazů jeho jsou nejlepší: Topící se mniši na řece Anio (1832); Křest v kostele sv. Marka (1842, v nár. gal. berl.); Intérieury kostela sv, Marka (1854, 1856 a 1861, v Bernu, Basileji a Curichu).

4) R. Cyprien, spis. franc. (* 1807 v Angersu), byl po Mickiewiczovi r. 1845 jmenován professorem slovanských jazykův a literatur na Collèěge de France a zmizel z Paříže potají, nevědomo jak a kam. Sepsal: Essai d'une philosophie de l'art (1836); Les Slaves de Turquie (1844); Les deux panslavismes (1847) a Le monde slave son passé, son état présent, son avenir (1851).

5) R. Adrien viz Basset 1).

6) Julius (Jan František Ludvík), syn R-a 2), cukrovarník (* 4. čna 1826 v Himbergu u Vídně — † 8. ún. 1888). Studoval po 8 let human. předměty na kolleji v Grenoblu a dosáhnuv titulu bachelier ès lettres, věnoval se studiu technických nauk ve Vlídni, odkud r. 1847 odebral se do Paříže, aby se zdokonalil v lučbě u Chevreula. R. 1848 nastoupil praktickou dráhu v závodech svého otce v Židlochovicích a účastnil se provádění rozmanitých pokusů technologických i hospodářských. Po důkladných předběžných studiích o jevech endosmosy a exosmosy v buňkách rostlinných jal se přiváděti k užitku zákony diffuse v těžení šťávy řepové. R. 1864 sestavil si na zkoušku první batterii diffusní na soustavné vyluhování řízků řepových, které vyráběl na pozměněné řezačce soustavy Champonnois, původně k řezání krmiva sestrojené. V kampani 1865—66 pracoval již bez závady s novým způsobem těžení šťávy, jenž r. 1867 zaveden byl v 27 cukrovarech a dobře se osvědčiv rozšířil se rychle ve všech zemích řepový cukr vyrábějících pode jménem Robertovy diffuse. Jakkoliv diffuse v pozdějších letech doznala mnohého zlepšení, dlužno přece J. R-ovi přiznati hlavní zásluhu o tento vynález, jenž nadobro vytlačil staré způsoby práce, lisováni a centrifugo vání kaše řepové, též maceraci. a vedle Jelinkovy saturace kalů hlavně přispěl k dnešnímu rozvoji cukrovarnictvií řepového. Ke krouhání řepy sestrojil R. zvláštní nože tvaru hřebenovitého, které po svém vynálezci jmenují se nože R-ovy a při abnormální řepě (zmrzlé nebo dřevité) dosud mohou konati dobré služby. Obšírný životopis R-ův s jeho podobiznou uveřejněn r. 1888 v »Zeitschr. fUr Zuckerindustrie und Landwirtschaft« (Víd., roč. XVII.). DČ