Ottův slovník naučný/Rožmberská kniha

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Rožmberská kniha
Autor: Josef Teige
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 35. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Rožmberkové

Rožemberská kniha, vzácná památka staročeského práva jazykem českým psaná, zove se zlomek o praxi práva zemského. Zachována jest asi jen první čtvrtina. V kap. 11. označen ostatní obsah, z kterého patrno, že máme ze 37 kapitol pouze osm a že schází 29 kapitol. Neboť veškeré a to četné rukopisy končí se kap. 19. (o obci). Není nepodstatná domněnka H. Jirečkova, že kap. 4., 6. a 7. jsou umístěny nesprávně, a že náležejí vlastně do části nám nezachované a to kap. 4. = kap. 36. a kap. 6. a 7. = kap. 32. Nejstarší rukopis při deskách dvorských chovaný pochází z let 1358—61 a tu schází jak prvý list tak i konečný odstavec. Když desky zemské v bouři husitské nebyly vedeny a městské knihy Velikého Města Pražského (1420 až 1436) vstoupily na jejich místo, pomoci asi několika písařů deskových, kteří v městě žili (jmenovitě často jmenuje se Ondráček) pořízen byl pečlivě kodex právní, který by byl vůdcem v rozepřích, které výjimečně v tomto čase konšelé soudili podle práva zemského. A zde přepsána i tato příruční kniha, což důkazem, že kolem roku asi 1424 nebylo po ruce exempláře vhodného než ve formě, jak náš nejstarší rukopis deskový ukazuje. — Obsahem památky této jest formálný výkon práva při půhonech, opovídání škod, plnění, stavování pro dluh, ohledání škod komorníkem, vdáni se na úřad, práva mezního, v přičině let zemských; dále jedná o dědinách, utvrzováni a odvedení od úřadu, o svodu, správě, rukojemství, svědomí a o obci. Ve formě, jak dochována, jeví se býti redakci pořízenou v l. 1320—30, tedy asi v letech, kdy Petr z Rožmberka byl nejv. komorníkem zemským. který ve většině rukopisů se jmenuje (ruk. arch. městského v Praze: a tak sě skonávaji tato práva, ješto jě měl pán z Rožmberka), jak k tomu ukazuje zmínka o osobách, jichž rozepře z let po r. 1320 v deskách zapsány byly Plichta z Rožďalovic, Ondřej z Pacova. Dále však jisto jest, že tato redakce jen nepatrně změnila texty zcela jistě nejméně z druhé polovice XIII. stol. pocházející, jak tomu nasvědčují i instituce právní, které ve XIV. stol. prohlašují se za zastaralé, i jazyk, který jest ještě velmi neohebný a tvrdý a sloh primitivní a nám, věci nedokonale znalým, často nesrozumitelný a po stránce filologické starožitný (důsledné užívání duálu v podmětě, předmětě a výroku při jménech podstatných, přídavných, zájmenech i slovese atd.). — Kromě rukopisů deskového a archivu m. Prahy, jako nejlepších, známe ještě 18 dalších (výčet ve vydáni Palackého), z nichž však mnohé mají text silně zkrácený. — Vydání pořízeno r. 1818 v Kucharského Antiquissima monumenta iuris slovenici (se špatným latinským překladem Hankovým), Palackým r. 1840 v Archivu Českém I. str. 447 a si. (nově vydáno s výborným kommentářem Brandlem r. 1872), H. Jirečkem v Codexu juris bohemici (II., 2 str. 68). Diplomatický otisk rukopisu deskového vydal Gebauer v »Listech filologických« VII. str. 261 a sl. — Srv. »ČČM.« 1862 str. 126 a sl. a H. Jirečka, Život právnický (1903) str. 73. JTe.