Ottův slovník naučný/Responsa prudentium

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Responsa prudentium
Autor: Josef Vančura
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 591. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Responsa prudentium zoveme právní dobrá zdání, jež římští pravoznalci udíleli na žádost stran pro určité případy praktické. Počínajíc císařem Augustem bylo některým zvláště vynikajícím právníkům udíleno t. zv. jus respondendi s tím účinkem, že soudce při rozhodnutí sporu měl se říditi r-sem, jež musilo doručeno býti zapečetěné. Tento význam přikládán byl později všeobecně bez ohledu na určitý spor r-sům, jež sebrány byly ve zvláštních sbírkách, ano i jiným spisům autorisovaných právníkův. Této praxi soudní dostalo se sankce císařem Hadrianem, jenž nařídil, že soudce jest vázán souhlasnými názory, obsaženými ve spisech římských právníkův (jus receptum), při jus controversum však že má volnost rozhodnuti. Tento vývoj zakončen byl zákonem o citování z r. 426 po Kr. Theodosia II. a Valentiniana III., jímž potvrzena byla závaznost spisů Papinianových, Paulových, Ulpianových, Gaiových a Modestinových, dále všech právníků, jichž se oni ve svých spisech dovolávají; zároveň bylo ustanoveno, že při jus controversum jest soudce vázán náhledem většiny spisovatelů, při rovnosti hlasů pak náhledem Papinianovým, a jen nevyslovil-li se tento o sporné otázce, má míti soudce při rovnosti hlasův ostatních spisovatelů volnost rozhodnutí. J.V.