Ottův slovník naučný/Rejnok elektrický

Ottův slovník naučný
Rejnoci	Rejnok elektrický	Rejpotice

Údaje o textu
Titulek:	Rejnok elektrický
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný: Dvacátýprvý díl. Praha: J. Otto, 1904. S. 451. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Rejnok elektrický

Rejnok elektrický (viz tab. Rejnoci), společné české jméno pro druhy rejnoků rodu Torpedo Dum., z čeledi trňáků (Torpedinidae). Mají jméno po párovém ústrojí elektrickém, uloženém po obou stranách trupu mezi žábrami a ploutvemi prsními. Oba elektrické orgány jsou složeny ze svislých sloupků šestibokých a tyto opět z polygonálních destiček, vlastně komůrek z fibrosního vaziva. V každé komůrce uložena »elektrická ploténka« membránou obalená, povrchu nerovného, průsvitná, s četnými hvězdovitými buňkami uvnitř; mezera mezi hrbolatým povrchem jejím a stěnou komůrky jest vyplněna hmotou rosolovitou. Ploténky nejsou než přeměněná vlákna svalová. V celém tom ústrojí jsou rozvětveny nervy, vycházející z laloku elektrického (lobus electricus) poblíž prodloužené míchy, k nimž druží se také větev nervu trojklaného n. trigeminus). Každá větev nervová jest mezi komůrkami opět rozvětvena a dělí se konečně v nesčetná vlákna, přiléhající k ventrální ploše »elektrických plotének«; tato strana a tedy celý zpodek elektrického ústroje jest negativně, svršek positivně elektrický. R. e. dovede o své vůli dávati elektrické rány, a to někdy dosti silné, jež menší živočichy usmrcují. Tělo mají všichni takoví r-oci lysé (bez trnů a ostnů), podobné okrouhlému terči, poněvadž jsou prsní ploutve celou svou délkou k trupu přirostlé a na vnějším okraji zaokrouhleny; oblý, jen u kořene zploštělý ocas má po obou stranách podélnou rýhu a ploutve hřbetní ani ocasní nescházejí. Ústa jsou ozbrojena špičatými zoubky; blánité chlopně otvorů nosních jsou spojeny ve čtyřhraný lalok. Nejhojnější druhové r-ů e-ch náležejí v rod Torpedo. Ten na rozdíl od 5 ostatních rodů své čeledi má na ocase zřetelně od trupu odděleném dvě měkké ploutve hřbetní, přímo za prsními ploutve břišní a na konci ocasu náležitě vyvinutou trojhranou ploutev ocasní. Otvory stříhací jsou nahoře od očí jen nepatrnou mezerou odděleny. Všickni r-oci tohoto rodu rodí živá mláďata. Ze 6 jeho druhů, přebývajících v moři Středozemním, okeánu Atlantském a Indickém, jsou nejznámější r. e. mramorovaný (T. marmorata Risso) a okatý (T. ocellata Rud. = T. narce Risso). Onen dorůstá délky až 1½ m, má barvu nahoře hnědou, světlejšími i také bělavými skvrnami jako mramorovanou a okraje otvorů stříhacích třepenité; tento mívá tělo vždy kratší než 1 m, má na světle hnědém hřbetě až 7 okrouhlých skvrn modrých a někdy mimo ně na zadní části trupu ještě nezřetelné skvrny bělavé; kraje otvorů stříkacích jsou hladké. Br.