| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Rýma |
| Autor: |
neuveden |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátýdruhý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 436. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD anon 70 |
 Dílo ve Wikipedii: Rýma |
Rýma (catarrhus narium, rhinitis, také coryza) jest akutní zánět sliznice dutiny nosní, který způsobuje záchvaty kýcháni, menší neb větší ucpáváni průduchů nosních s hojnou sekrecí tekutiny serosní neb serosně hlenovité (proto také hlenotok nosní). Do XVII. stol. lékaři věřili, že r. je výměšek serosní tekutiny z komor mozkových. Schneider r. 1664 popsal anatomii nosu a funkci sliznice nosní a vyvrátil dřívější mínění dokázav, že výpotek nepochází z komor mozkových, nýbrž ze sliznice dutiny nosní, kteráž podle něho byla také nazvána blanou Schneiderovou. Po něm Wedel, P. Frank, Camerarius, Hol, J. P. Frank mínění jeho potvrdili a na podstatu rýmy upozornili. Rýmou rozumí laik akutní ucpání průduchů nosních s hojnou sekrecí (rhinitis acuta). Ale se stanoviska vědeckého rozumíme rýmou vedle toho všecky katarrhy dutiny nosní (rhinitis acuta, rh. chronica simplex, rh. chronica hypertrophica, rh. chron. atrophica, catarrhus aestivus atd.). R. povstává jako mnohé jiné choroby z praedisposice hlavně u individuí v útlém věku při skrofulosní diathese, u dospělých při všeobecné diskrasii, u rheumatiků, lidí nervosních (Alibert), asthmatiků, kteří zvláště jsou nakloněni k rýmě. Že i t. zv. nachlazení způsobuje rýmu, je všeobecně laiky uznáváno. Moment ten nelze podceňovati. Je jisto, že při rýmě různé atmosférické vlivy, jako tlak vzduchu, změny temperatury (Aglada), promočení atd. vážný mají vliv na její vznikání. Jindy r. je příznak jiných onemocnění, na př. chřipky n. spalniček. R. není infekční, jak dokázal Friedrich, který si očkoval sekret od nemocných stižených rýmou a nedostal rýmu. Symptomy, které r. (sui generis) způsobuje, jsou nejdůležitější u malých děti, hlavně kojenců. Nemocné dítě nemůže se kojiti, schází na výživě a jeví obraz těžkého onemocnění. U dětí i u dospělých r. způsobuje horečku, zaujatost hlavy, nechutenství, zmalátnělost, často třesavku, bolesti v čele, ucpání nosu, hojnou sekreci, snížení chuti, ztrátu čichu, porušení resonance, artikulace a celkovou indisposici, u dětí neb lidí starších záněty průdušnice a průdušek. Těžší příznaky vznikají vždy, rozšíří-li se r. na sousední dutiny, do nichž sliznice přechází, jako na př. do dutin čelistních, čelních, kolkových, nebo zvl. bubínkových, kdež působívá prudké záněty středoušní, po případě i záněty ve sklípcích výčnělů soscovitých, kteréž jsou velice nebezpečny a mohou způsobili též záněty blan mozkových. Léčení rýmy řídí se stupněm onemocnění, při jednoduchých katarrzích stačí prostředky mírnící, nad jiné správné udržování čistoty nosní, sprchou nosní, řádné odsmrkávání jedné dírky nosní po druhé (nikoliv obou najednou), zákaz kouření, pití lihovin a zdržování se v stejnoměrné teplotě; při komplikacích nutno je dbáti těch a u forem provleklých bývá často chirurgické zakročení nezbytno. Veliká řada specifických prostředků doporučovaných proti rýmě bývá obyčejně bez významu.
PD anon 70
Dílo ve Wikipedii: Rýma