Ottův slovník naučný/Provokace

Ottův slovník naučný
Provodovice	Provokace	Provolací list

Údaje o textu
Titulek:	Provokace
Autor:	Josef Miroslav Pražák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 822. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Provokace (z lat. provocatio, vyzvání), odvolání se, appellace z nálezu úřadu římského, jímž usouzena smrť nebo bičování občana římského, ke komitiím centuriátnim (v době císařské k císaři). První příklad p. znám jest podle tradice římské již z doby královské (Horatius). Občanskou svobodu v této příčině zabezpečil hned na počátku republiky (r. 509 př. Kr.) konsul P. Valerius Poplicola zákonem de provocatione. Na znamení toho liktoři konsulů, t. j. služebníci, kteří trest smrti vykonávali, nesměli v městě a v obvodě městském do prvního milníku nositi sekery ve svazku prutů. Od doby zákona Valeriova dalšími zákony (Valeriovým-Horatiovým z r. 449 př. Kr., zákonem Marka Valeria z r. 300 př. Kr., třemi zákony Porciovými, zákonem Gaja Graccha z r. 123 př. Kr.) právo provokační bylo rozšířeno i proti rozsudkům imperia vojenského (diktatury). Pouze z rozsudků stálých soudních dvorů (quaestiones perpetuae) nebylo odvolání. – Nyní užívá se slova p. ve smyslu dráždění, popuzování. Pk.