Ottův slovník naučný/Prodlení

Ottův slovník naučný
Prödlas	Prodlení	Prödlitz

Údaje o textu
Titulek:	Prodlení
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 731–732. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Prodlení

Prodlení (mora) jest dlužníkem zaviněné otálení se splněním splatné a žalovatelné pohledávky (p. dlužníkovo, m. solvendi, debitoris), anebo bezdůvodné nepřijetí řádně nabídnutého plnění pohledávky věřitelem (p. věřitelovo, m. creditoris). Podle práva římského bylo pravidlem, že dlužník jest v p. teprve, byl-li věřitelem upomenut, a jen výjimečně i bez upomínky, na př. při obligaci vzešlé z furta (res interpellat pro homine). V právě rakouském jest však k p. třeba upomenutí jen, když den splatnosti dluhu není určen smlouvou ani zákonem (§ 1334 rak. obč. zák.). P. způsobuje, že závazek dlužníkův se utvrzuje, jednak tím, že dlužník jest práv i z nahodilého zániku, poškození a zmenšení ceny dlužného předmětu, jednak tím, že od doby p. povinen jest plniti zákonný úrok (pokud se týče plody), i když pohledávka jest bezúročná (§ 1333 rak. obč. z.). Výjimky, jež právo římské z tohoto pravidla pro některé obligace připouštělo, nebyly v novějších právech přijaty. Naproti tomu působí p. věřitelovo, že závazek dlužníkův se uvolňuje, tak sice, že neručí na dále leč za škodu způsobenou zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí a může se sprostiti závazku tím, že dlužný předmět složí k soudu (§ 1425 rak. obč. z.). Též jest věřitel povinen nahraditi dlužníkovi škodu a výlohy, jež mu p-m věřitelovým vzešly (§ 1419 rak. obč. z.). Mora debitoris i creditoris zanikají především spolu s obligací, jejíž akcessí jsou, kromě toho mora debitoris prominutím věřitelovým (na př. poskytnutím příročí) a řádným nabídnutím splnění dluhu, mora creditoris pak tím, že věřitel jest ochoten přijmouti splnění pohledávky a nahraditi dlužníkovi výlohy p-m vzniklé. J.V.