Ottův slovník naučný/Pramen

Ottův slovník naučný
Prám	Pramen	Pramice

Údaje o textu
Titulek:	Pramen
Autor:	Cyrill Purkyně, Karel Chodounský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha: J. Otto, 1903. S. 537–539. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pramen

Pramen (angl. spring, fr. source, it.fonte, něm. Quelle, rus. источникъ) jest přirozený výtok zpodní vody na povrch zemský; může býti v podobě pouhého, třeba rozsáhlého, prosakování vody na povrch, nebo, a toť p. v užším smysle, vytéká voda v podobě patrného proudu. První podmínkou vzniku stálého p-e jest tedy trvalé nahromaďování atmosférické vody s povrchu prosakující neb i s povrchových vod, řek a potoků, do země se vsakující, na neprostupné, neb vzhledem k horninám, jimiž voda pronikala, méně propustné části kůry zemské. Rozsáhlost té vodu zadržující plochy a mocnost hornin vodonosných mají přední vliv na množství vody nahromaděné, vedle mnohosti srážek, tvaru povrchu zemského a povahy vegetační pokryvky, a odtok vody té, resp. p-y, řídí se sklonem nepropustné plochy, velikostí výtočných cest vedoucích ku povrchu a množstvím v zemi zbývající vody infiltrované. Kde p. povstati může, záleží na petrografických a tektonických poměrech příslušné části území. Kde jeví vrstvy sklon v jistém směru, vždy objeví se obzor p-ů v místech, kde nepropustná vrstva (b) na den vychází celá (II) nebo kde výmol, údolí, v propustných vrstvách nadložních (a) dosahuje ke hladině zpodní vody (I): p-y vrstevné.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3297

Jsou-li vrstvy prohnuty pánvovitě, objeví se p-y na místech, kde nahromaděná zpodní voda přetékati může (III): p-y přepadní; sahá-li porušen vrstev propustných nad středem prohnutí ke hladině zpodní vody, objeví se i tam p. (V), po případě jezero.

Vznik p-ů bývá též podmíněn poruchy vrstevnými, dislokacemi, kde totiž poloha vrstev přerušena jest v tom neb onom směru náhlým snížením podle roviny, jež má směr k vrstvám kolmý neb se sklonem jejich souhlasný neb nesouhlasný. Je-li sklon té plochy dislokační souhlasný se sklonem vrstev, zpodní voda pohybuje se ku ploše té, jevící se ve skutečnosti na př. jako rozsedlina drtí kamennou vyplněná, a po ní stéká do nižšího obzoru a objevuje se konečně v podobě p-ů na výchoze vrstvy nepropustné (II). Ale často obsah rozsedliny dislokační stává se nepropustným (jsa zatmelen sraženým limonitem neb jílem) a tu pak zpodní voda zadržuje se před plochou tou až ku povrchu, kde se objevuje jako p. (IV) přepadní zvláštní formy.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3298

Není-li obsah rozsedliny dislokační zcela nepropustný, může, ovšem, čásť vody zpodní i po ní sestupovati a lokální zásobu zpodní vody na té straně sesíliti. To možno jest i v případě, kde vrstvy jsou prohnuty; zde vznikne p. přepadní jen u b, je-li rozsedlina dislokační propustná; není-li, povstane p. na jejím výchoze (VI); je-li poněkud propustná, mohou se vytvořiti oba druhy p-ů. Je-li směr vržení protiklonný, zpodní voda hromadí se nad nepropustnou vrstvou sníženou a čelem části nesnížené a přetéká pak přes svrchní hranu její a pohybuje se po ní dále, je-li propustná pokrývka dosti mocná nad hranou tou; jinak ovšem objeví se jako pramen (VII) na povrchu. Velmi četné bývají p-y v územích, kde méně propustné horniny pokryty jsou čtvrtohorními nánosy štěrkovými a písečnými, na místech, kde starší podklad jest obnažen, anebo v oboru spoust vyvřelin, na př. žuly, kde pevná nepropustná hornina kryta jest vrstvou propustné vlastní drti. V obou případech p-y objevují se v poměrech podobných, jak obrázkem (IX) jest naznačeno; po případě též voda zpodní prosakuje puklinami v hornině podložní a vyvěrá p-y na místě zpodnějším a třeba též značně vzdáleném. V příčině vzniku p-ů, resp. zpodních vod, mohou totiž propustné vrstvy pískovcové, štěrkové, písečné a j. nahrazeny býti soustavou puklin v horninách třeba velmi nepropustných, jako jsou mnohé horniny vyvřelé i některé pískovce; puklinami dolů vnikající voda může pak na příhodných místech opět se objeviti jako p. z puklin neb hlubokých rozsedlin vystupující: p-y rozsedlinné (IX b), puklinné (IX a).

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3299

Jindy opět zpodní po nepropustné nakloněné vrstvě se pohybující voda nalézá volný výtok trhlinami v nadložních, jinak též propustných, vrstvách (VIII). Zvláštní poměry v uložení vrstev mohou způsobiti, že se nalézají vedle sebe dva p-y různého složení chemického neb i různých teplot. Jsou p-y, jejichž síla je po celý rok táž, i takové, jejichž síla se mění během roku pro měnící se zásoby vody in filtrované. Kdežto zde vody v p-i nenáhle ubývá a pak zase přibývá, jeví p. t. zv. občasné č. intermittující po nějakou dobu, třeba velmi krátkou, silný výtok rovnoměrný a pak zase vůbec žádný. Takové p-ý bývají v oblastech, kde nalézají se podzemní dutiny, na př. v krajinách krasových, je-li dutina spojena s povrchem průchodem výtočným, tvaru násosky ohnuté. Voda v dutině i v ramenech násosky stoupající počne vytékati, když dostoupí patra horního ohybu násosky; voda teče z pramene, až jest nádržka zcela vyprázdněna, a pak je zase klid, dokud násoska se nenaplnila. Přítok vody do nádržky jest menší než výtok p-e, kdyby byl stejný neb větší, nemohl by povstati p. občasný, nýbrž trvalý.

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3300

Teplota vod pramenitých, jež přicházejí z nevelikých hloubek, může býti v různých dobách ročních různá; přichází-li však z větší hloubky, v našich šířkách alespoň z hloubky 20 m, má po celý rok teplotu stejnou, rovnající se střední roční teplotě toho místa; je-li teplota p-e vyšší, pak máme teplý p. čili thermu v nejširším smysle. Za pravé čili absolutní thermy pokládají se však jen ty p-y, jejichž teplota převyšuje střední teplotu roční nejteplejších míst na zemi, tedy je-li stále vyšší než asi 28°C. P-y takové bývají vázány na zjevy sopečné nebo bývají na roz sedlinách, o nichž lze tvrditi, ze sahají do hloubek velmi značných. Teploty vod některých hlavních p-ů teplých jsou: Karlovy Vary, hlavní p. 73^.8°, ostatní 49—63°C, Teplice před katastrofou 48°C, Gastein 26—50°C, Mehadia 29—62°C, Wiesbaden 69°C, Baden-Baden 68 až 86°C, Plombières 71° C, Bourbonne-les-Bains 68°C, Abano 84°C, Lucca v Toskáně 54°C, Pjatigorsk pod Kavkázem 29—48°C, Hammám-Meskutin v Alžíru 78—95° C, Chichi Mequilla v Mexiku 96°C, Aquas calientes de las Trincheras ve Venezuele 97°C. Horké p-y jsou též geysiry (v. t.).

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3301

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.
Důvod nebo poznámka: doplnit obrázek č. 3302

Skoro bez výjimky obsahuje voda pramenitá rozpuštěné hmoty nerostné — řidčeji i ústrojné — i pohlcené plyny; je tedy nesnadno stanoviti hranici mezi obyčejnou vodou pramenitou a vodou pramenitou minerální, v níž bývají rozpuštěny látky jiné a ve větším množství. Ke vzniku p-ů minerálních jsou nutný především příznivé poměry fysikální a geologické, vhodné horniny, délka podzemních cest, tlak a teplota vody a též látky již na vzduchu vodou pohlcené, jako kysličník uhličitý a kyslík. Látky v zemi nejdříve vodou rozpuštěné, po případě rozkladem vzniklé, pomáhají pak rozpouštěti a rozkládati jiné součástky půdní a hornin, a tak voda nenáhle obohacuje se roztoky různých solí, jež byly již hotovy v prosakovaném materiálu kůry zemské anebo jež povstávají teprve různými a často velmi složitými ději lučebnými. P-y minerální rozdělují se podle vlastností chemických a léčebných v četné skupiny (viz Minerálné vody, Kyselky, Alkalické prameny, Hořké vody). P-y plynové viz Fumaroly, Mofetty, Solfatara. — Literatura o p-ech jest neobyčejně bohatá; seznam skoro úplný do r. 1890 ve spise: Otto Lueger, Die Wasserversorgung der Städte (Darmstadt, 1890). Pě.

P-y minerálné definovati jest nesnadno, poněvadž nejsou charakterisovány svým obsahem; jsouť v třídu tu pojaty také vody součástkami minerálnými chudší než voda prostá. Nelze také říci, že by to byly p-y k léčení sloužící, poněvadž k témuž účelu po užívá hydrotherapie vody obyčejné. Mnohé z p-ů obsahují látky léčebné v množství takovém, že mají význam přímého léčiva (p-v železnaté, arsénové, bohaté solmi alkalii), jiné vděčí úspěch svůj působení nepřímému, methodám léčebným a, pokud se vztahuje k léčení v místech lázeňských, také činitelům všeobecným, jako jsou podnebí, změněná životospráva, cvik atd. Léčení p-y minerálnými dosahuje zejména v lázních při vleklých chorobách úspěchů nepopiratelných a konstantních. ch.