Ottův slovník naučný/Právní moc

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Právní moc
Autor: Ferdinand Heller mladší
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 559–560. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Právní moc

Právní moc (Rechtskraft) čili pravoplatnost jest nezbytná vlastnost úředních vyřízení a rozhodnutí, spočívající v tom, že obsah vyřízení neb rozhodnutí právně působiti počne. Výraz ten má dvojí smysl: formální a materiální. O formální p. m-i mluví se tehdy, když úřednímu nálezu nebylo ve lhůtě zákonné odporováno neb když všechny řádné opravné prostředky byly vyčerpány. Tím momentem nález, nehledě k mimořádným prostředkům, jimiž za jistých podmínek lze i pravoplatné nálezy zvrátiti, stává se nezměnitelným či pravoplatným neb, jinak řečeno, nález nabývá p. m-i. Rozhodnutí pravoplatné pak způsobí neb upraví jistý právní stav, který muže býti ve skutek uveden neb chráněn donucovacími právními prostředky. Tento účinek pak jest věcnou p. m-í. Objem a význam p. m-i jest rozličný podle druhu a obsahu úředního nálezu. Nejobsáhlejší význam a účinky mají svou p. m-í rozsudky soudní. Účinky ty jsou: Co bylo výrokem (enunciátem) pravoplatného civilního rozsudku právem uznáno, ať byl nárok žalobní přiznán neb zamítnut, platí mezi stranami sporu za právo na vždy. K původnímu nároku žalobnímu neb kompensací namítanému, který byl rozsudkem uznán, přistupuje nárok z rozsudku plynoucí, t. zv. rozsudeční (případ kumulativní novace), který podléhá promlčení samostatnému. Následkem toho všeho nemůže v zásadě mezi týmiž stranami o tomtéž předmětě neb právním poměru z téhož právního důvodu znova rozsudkem býti rozhodováno a musí žaloba o to usilující, ať se jí chápe strana ta neb ona, býti zavržena a to pouhým usnesením. Zakládá tedy pravoplatný rozsudek obranu rozepře již rozsouzené (exceptio rei judicatae) a překážku nového sporu, na kterou ostatně soud z úřední povinnosti hleděti musí, i když strana obrany zmíněné nepoužije. Další následek pravoplatného rozsudku jest, že lze po uplynutí lhůty k plnění určené, k vymožení plnění neb k odstranění stavu, který obsahu výroku rozsudečného odporuje, vésti exekuci. Změny rozsudku pravoplatného lze dosíci pouze prostředky mimořádnými, kterými jsou žaloba o obnovu a žaloba o zmatečnost. Zásada nezměnitelnosti pravoplatného rozsudku platí i v řízení trestním, avšak zde přípustná jest změna rozsudku ve prospěch odsouzeného i bez jeho zakročení, neb také na zakročení generální prokuratury a ovšem i v případě obnovy trestního řízení. Hlr.