Ottův slovník naučný/Pozdvižení

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pozdvižení
Autor: neznámý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 365. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Povstání

Pozdvižení (Aufstand) náleží k oněm deliktům trestního práva, které čelí proti státu, veřejným orgánům, zřízením a opatřením. V § 68 ob. trest. zák. rak. definuje se takto: »Srocení více osob, aby vrchnosti násilím činily odpor, jest zločin p., nechť se takový odpor děje v tom úmyslu, aby se něco vynutilo, aby se někdo povinnosti nějaké, kterou na sobě má, zprostil, aby se zřízení nějaké nebo vykonání veřejného rozkazu zmařilo neb jakýmkoli způsobem veřejný pokoj rušil.« Srocením rozumí se takové shromáždění několika osob na témž místě, které se stalo na základě společného smluvení. Zločin jest dokonán již samým srocením, byť odpor ani činěn nebyl. Ti, kdož při p. setrvají v odporu proti vrchnostenským osobám nebo strážím, k utišení nepokoje přicházejícím, upadají v trest těžkého žaláře od pěti až do desíti let, a jsou-li zároveň pobuřovatelé a náčelníci, od desíti až do dvacíti let. (§ 70 trest, zák.) Za jiných okolností stanoví se trest menší (§§ 71 a 72 trest. zák.). Přijde-li při nějakém srocení, z jakékoli příčiny povstalém, vzpourou proti napomenutí, kteréž bylo od úřadu napřed učiněno, a sjednocením prostředků skutečně násilných potud, že k navrácení pokoje a pořádku užíti potřebí moci mimořádné, jest tu vzbouření (Aufruhr), a každý dopustí se toho zločinu, kdo srocení takového učiní se účastným. (§ 73 trest. zák.) K pojmu vzbouření vyžaduje se tedy, aby srocené osoby užily prostředků násilných, aby neuposlechly napomenutí daného úřadem, aby k potlačení odboje užito bylo a užito býti musilo moci mimořádné. Při náhlém soudě (v. t.) tresce se vzbouření trestem smrti (§ 74 trest, zák.), jinak těžkým žalářem (§ 75 trest. zák.).