| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Povinnost svědecká |
| Autor: |
František Storch |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 362. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Svědek |
Povinnost svědecká v řízení trestním. Podle rak. ř. tr. z r. 1873 p. s. víže kromě osob exterritoriálních každého nevyjímajíc ani osob náležejících ku příslušnosti tr. soudů vojenských, ani cizozemců (§§ 150 a 161). Podle toho každý jest povinen, na vyzvání, jehož se mu soudem (nikoli také jiným úřadem, na př. policejním) dostalo, k soudu (nebo na jiné k tomu určené místo) přijíti a podrobiti se svědeckému výslechu i ostatním k tomu náležejícím výkonům, jako jest konfrontace a přísaha svědecká. Soudem, kamž svědek má se dostaviti, jest vůbec soud processní, t. j. soud konající řízení tr. (třebas i jen přípravné vyhledávání). Výjimkou výslech koná se v obydlí svědkově: 1. při osobách, jež pro nemoc nebo neduh nemohou k soudu přijíti (§ 154) a 2. při členech císařského domu (§ 155). P. s. zavazuje však jen svědka, aby vypovídal, co již o věci ví, nikoliv aby teprve nějaké pozorování konal (výjimka při rekognici, § 168, odst. 1), a vztahuje se jen ke skutkovým okolnostem, nikoli k úsudkům a domněnkám. Z p-ti s-ké není vyňat ani ten, kdo sám jest pachatelem nebo spoluvinníkem činu tr., o němž říz. tr. se koná, pokud jen řízení to nesměřuje proti němu jakožto podezřelému neb obviněnému. P-i s-ké, pokud záleží v povinnosti podrobiti se výslechu, jsou zproštěny: 1. osoby z přízně obviněného, k nimž náležejí ty, jež jsou s obviněným spojeny svazkem manželství nebo blízkého příbuzenství nebo švakrovství, nebo poměrův obdobných, jak vypočteno v § 152, č. 1; 2. obhájce, ten však jen v příčině toho, co mu bylo obviněným svěřeno jakožto obhájci (§ 152, č. 2). Právo osvobození záleží v tom, že jmenované osoby mohou se svědectví zříci a nemohou potom k němu býti donucovány. Vzdal-li se však takový svědek práva svého osvobození a podrobil-li se výslechu, platí potom o jeho výslechu vše to, co o výslechu jiných svědků, zejména také, co jest nařízeno o přísaze svědecké. Soudce ma povinnost, osobám zmíněným pod č. 1., prve než je počne vyslýchati, anebo ihned, jakmile nabyl vědomosti o jejich poměru k obviněnému, připomenouti, že mají právo svědectví se zříci, a co o tom prohlásily, dáti zapsati do protokolu. Kdyby pak takový svědek nevzdal se výslovně svého osvobození, byla by výpověď jeho neplatná (§ 152, posl. odst., a § 248, odst. 1). Jest-li svědek jen k některému z několika spoluobviněných v poměru zakládajícím jeho osvobození, platí zvláštní ustanovení § 152, odst. 2. Mimo to § 153 dává každému svědkovi právo, svědectví buď vůbec aneb alespoň odpověď k některé otázce odepříti, když by mu z toho vzešla přímá a značná újma na jmění, nebo když by to způsobilo hanbu jemu samému nebo některé z osob jeho přízně vypočtených v § 152, č. 1. Toliko když by věc byla zvláště důležitá, má býti přidržen k vydání svědectví. O prostředcích donucovacích, jimiž lze splnění p-i s. na svědku vymáhati, srv. §§ 159—161 (pro řízení přípravné) a 242, 243 (pro hlavní přelíčení). Z literatury srv. Dochow, Der Zeugnisszwang (1877) a Storch, Říz. tr. rak. II. (1897, str. 107—118, 202—206, 307—309). -rch.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svědek