| Údaje o textu |
|---|
| Titulek: |
Pospíšilová |
| Autor: |
Jan Ladecký |
| Zdroj: |
Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 302—303. Dostupné online. |
| Licence: |
 PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Marie Pospíšilová (1862) |
Pospíšilová Marie, dramatická umělkyně česká a něm. (* 22. led. 1864 v Karlině u Prahy). Již v dětských letech překypujíc bujností temperamentu, snila záhy o divadelní slávě, a sotva že nabyla prvních počátků vzdělání, vstoupila již k cestující společnosti Kramuelově, odkudž za nedlouho přešla ke společnosti Pokorného. Tento intelligentní ředitel poznal ihned veliké nadání začátečnice a sám ji doporučil zemskému divadlu, kdež vystoupila poprvé dne 31. října 1879 ve »Dvou sirotcích« a to s takým úspěchem, že byla ihned engažována. Teprve zde jala se soustavně studovati mimické umění, při čemž měla štěstí, že se jejího dalšího vzdělání ujal Antonín Pulda, který položil nejbezpečnější základy její příští slávě. Z prozatímního divadla, kdež hrála ponejvíce ve francouzských fraškách a v úlohách, které nijak nevyhovovaly její umělecké ctižádosti, přešla P. do Národního divadla, v němž již zvolna spěla k nejčelnějším úlohám repertoiru. Hrála s velikým úspěchem Marion Delorme v Hugově stejnojmenném dramatě, vytvořila před tím (květen r. 1884) Alžbětu v »Noci na Karlštejně« a celou řadu jiných postav, jimiž vesměs proudila žhavá krev silné umělecké individuality. K bohatým jejím tvůrčím fondům družily se i nádherné prostředky zevnější, tak že P. stávala se již nyní jedním z nejskvělejších zjevů českého divadla. Avšak, bohužel, všecek její bohatý a mnohoslibný rozvoj, všecka její budoucnost české umělkyně, všecky naděje, které v ni skládalo domácí umění, byly náhle servány ke konci r. 1884 a umělkyně od českého divadla vypověděna. Vzkypělý výbuch mládí, nerozvážný čin nedočkavých tužeb po nejvyšších úkolech umění byl na osobě umělkyně příkladně potrestán, avšak pravý žár umění nedal se zhasiti. Co ztratila P. na rodné půdě, mezi svými, nahrazeno jí — bylo-li vůbec možno — v cizině, kdež dospěla k nejslavnějším umělkyním německých divadel. Ohromná píle, železná vytrvalost, nepřemožitelný vzdor a při tom všem pravé posvěcení a láska k umění dodaly jí neuvěřitelných sil a stalo se, co možno nazvati zázrakem: za necelý rok (dne 15. srpna 1885) vystoupila P. v zemském německém divadle v Praze v titulní roli »Panny orléanské«. Bohužel, že stalo se to v Praze. Ale i tu dlužno míti zření na životní okolnosti umělkyně. Úspěch jejího vystoupení byl tak značný, že další její rolle (Messalina, Maria Stuartovna, hraběnka Orsina) rozhodly o trvalém jejím připoutání k umění německému. V Praze byla P. engažována pouze rok; hned potom ucházela se o ni nejpřednější divadla německá. Umělkyně se rozhodla pro »Deutsches Theater« v Berlíně, kdež vytrvala po tři léta (1887—89). Zde provedla mimo svoji nejskvělejší postavu (Adelheid v Goetheově »Goetzu z Berlichingů«) také znamenité rolle jiné, svoji Sappho, lady Milfordovou, Deboru a Hjördis v Ibsenově »Nordické výpravě«. Její veliké nadání nezůstalo nepovšimnuto na staroslavném vídeňském »Hradním divadle« a ředitel Burkhardt engažoval ji po úspěšných pohostinských hrách, v nichž vynikla zvláště svojí kněžnou Udaškinovou ve Freytagově »Hraběti Waldemarovi«, na tři léta k tomuto divadlu. Zde podnikla tuhý zápas se Charlottou Wolterovou, ale stará sláva veliké tragédky nepodlehla tak snadno a P., když nemohla dosíci náležité posice, vrátila se po třech letech do Berlína, kde ji znamenitý Barnay engažoval ke svému »Berlínskému divadlu«, kdež vytrvala až do konce června 1894. Potom podnikla uměleckou cestu po Rusku, Německu, hrála v Londýně a od 15. dub. do 15. květ. 1895 vystupovala také na Národním divadle, když byla dala před tím plné zadostučiněni za přenáhlenosti mládí, poštvaného nepřátelstvím a intrikami se všech stran. Hrála tehdy Fedoru, Magdu, Messalinu, Alžbětu (v »Noci na Karlštejně«), ve »Frou-Frou« a v »Mnoho povyku pro nic za nic«. Dostavivší se výtržnosti zamezily, bohužel, její návrat k českému jevišti, které od jejích vyspělých sil mohlo se nadíti ještě mnohého uměleckého vzpružení. Nyní je na pátý rok engažována k městskému divadlu v Hamburce, kdež vystupuje s velikým uznáním kritiky i obecenstva. V poslední době měla zvláště pronikavý úspěch v úloze lady Macbethové, kterýžto výkon byl kritikou kvalifikován jako geniální. Nelze upříti, že P. je veliká herečka ženské vášně a v klassických rollích mohutných rysů vyniká zvláště grandiosnost jejího podání, které je tím úchvatnější, že nepovznáší je pathos na úkor pravdy, přirozenosti a životnosti, které jsou nejvyššími příkazy jejího umění. P. napsala před nedávnem také
zajímavý kommentář ke Goetheovu »Faustu«. JLý.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Marie Pospíšilová (1862)