Ottův slovník naučný/Pomazání

Ottův slovník naučný
Pomatenost	Pomazání	Pomazanka

Údaje o textu
Titulek:	Pomazání
Autor:	František Vacek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 193. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pomazání

Pomazání, obřad náboženský, kterým značí se udělení zvláštní síly, vyšší moci, intensivní požehnání nebo posvěcení. U Isráélitů p-m svěcen byl stánek boží, přední náčiní v něm, velekněz a první kněží; později také někteří králové a proroci byli p-m zřízeni ke svému úřadu. Ve středověku p. králů sv. olejem nejprve dálo se u Keltů, potom u Anglosasův a Franků. Církev katolická zachovává obřad p. při křtu, biřmování, zaopatřování nemocných, svěcení na kněžství a biskupství, konsekraci chrámů, oltářů, paten, kalichů, zvonů a korunování králů. P. udělované nemocným čili t. zv. poslední p. jest svátost, ve které nemocný křesťan svatým olejem a modlitbou kněžskou nabývá milosti boží ke spasení duše a často i ku prospěchu těla. Podle nynější praxe církevní poslední p. vykonává kněz olejem od biskupa posvěceným. Nemocnému přijmouti jest prve svátost pokání a nejsv. svátost oltářní, načež mazán bývá na pěti čidlech těla, v naléhavém nebezpečenství smrti jen na čele. Vac.